Page 4 - Chytrý zpravodaj - Markvartovice 02/2025

ŽIjí mezi námi

Martin Šoltys s dětmi z Karadi – bude se jim stavět nová škola.

adopce na dálku pohledem zblízka očima

markvartovického občana a zastupitele Martina Šoltyse

tisíc pět set dětí může v současnosti chodit do školy díky podpoře českých dárců v indickém státě karnátaka.
Stačí 500 kč měsíčně a radikálně to změní život konkrétnímu dítěti s horší startovní čarou. Diecézní charita
hradec králové provozuje projekt adopce na dálku už dvacet pět let. Loni v listopadu proběhla monitorovací
cesta jejich pracovníků a adoptivních rodičů. Mně připadla role dokumentaristy výpravy. S jakým očekáváním
jsem tam jel? hodně jsem se těšil na setkání s „naší“ holčičkou blessi a její rodinou. a také na pestrost jiné
kultury, velmi odlišné od té české. ale také jsem očekával různé potíže. Že třeba v ulicích budou psi se vzteklinou,
všude pak komáři přenášející horečku Dengue. Dále pak mizerná hygiena a následně střevní trable. Jaké to
bylo ve skutečnosti?

Pohodlný let z Mnichova do Indie trval osm a půl hodiny. Průměrná s imigračním úředníkem. Bylo nám doporučeno nemluvit o progra-
cesta našince autem do Chorvatska bývá náročnější. Přechod z mra- mu na podporu dětí, aby z toho indičtí partneři neměli potíže. Úřed-
zivé Evropy do 25 °C byl hodně příjemný. Letiště v Bangalore je nád- ník byl ale velmi zvídavý a neodbytný. Moje připravené odpovědi
herné, velkoryse provedené. Z letadla jsme museli přejít k pohovoru o turistice ho zpočátku viditelně nepřesvědčily. Nakonec se ale dvířka
otevřela a čekalo nás radostné setkání s usměvavými lidmi partnerské
organizace ASHA, což v místním jazyce znamená naděje. Čekal nás
první rituál. Indové mají ve zvyku na důkaz úcty dekorovat své hosty
textilním přehozem přes ramena, bohatě zdobenými a mohutnými
korály a turbanovitou čepicí. Tenhle obřad jsme opakovaně zažili při
příjezdu do každého místa.
Bangalore má jedenáct milionů obyvatel. Ačkoli bylo tři ráno – cestou
z letiště do centra – tak v ulicích panoval čilý dopravní ruch. Ubytova-
li nás na arcibiskupství. Měli jsme čisté pokoje, jen místo sprchy byl
kyblíček. Snídaně byla výrazně jiná, než míváme doma. Říkal jsem si,
proč nám servírují ten oběd hned ráno? Člověk si postupně zvykal na
čapatí, tedy placky jako mexická tortilla, pálivé omáčky a různá masa
a zeleninu. Dále čerstvé banány různých druhů a další, u nás neznámé
ovoce. Espresso ovšem nebylo k mání, jen rozpustná káva a čaj.
Otec Gabriel, takový Don Bosco z Bangalore a také ředitel ASHA,
nás seznámil s programem a místními reáliemi. Jezdili jsme auty za
dětmi do škol a farností. Tak hustý provoz v ulicích se u nás nevidí.

4