Page 13 - Chytrý Zpravodaj - Lukovský-zpravodaj-5-2020

LUKOVSKÁ JIZVA...

ZTRACENÝ ZBROJNOŠ

B ývá obecně uznávanou normou, že vědecký článek by neměl být zatěžkán osobními názory, natož emoce-

mi. Přesto musím hned na úvod přiznat, že při psaní tohoto krátkého textu se nemohu vyvarovat pohnutým
citům, které ve mně vyvolává dílo jednoho z našich nejgeniálnějších českých literátů – prozaika, dramatika
a (často se na to zapomíná) i politika Aloise Jiráska. Studiu jeho mnohovrstevnatého díla se věnuji po většinu svého
života z pozice gymnaziálního učitele češtiny a teprve krátce také z jistě zasloužené pozice čestného člena Společnos-
ti Aloise Jiráska (dále jen SAJ). Poslední roky se mi neustále vracela tatáž otázka. Jak je možné, že mistr Jirásek ve své
historické próze opomenul detailněji vykreslit události Valašského povstání, které vzplanulo na Moravě na začátku
dvacátých letech sedmnáctého století? Před nedávnem mi kolega z SAJ, doktor Liknavý, položil na stůl kolosální ob-
jev. Deníkové zápisy Františka Kozojeda, studenta historie Univerzity Karlovy.

„Má ruka se chvěje vzrušením,“ píše Kozo- mistr tvrdě usnul uko-
jed v úvodu deníku, „neboť tímto prvním lébán zvuky železnice
zápisem počíná se jistě jedno z největších a lahví suchého červe-
dobrodružství mého života. Zítra v sedm ného vína, nepodařilo
hodin ráno nastupuji jakožto osobní asis- se mi udržet zvědavost
tent k ruce našeho literárního velikána, na uzdě a nahlédl jsem
profesora Jiráska.“ do rukopisu. Ach! Ne-
budu jistě přehánět,
Kozojedovo velké dobrodružství v Jirás- když zde napíši, že jde
kově domácnosti trvalo deset měsíců. o mistrovo dosud nej-
Denně třídil mistrovu poštu, naplňoval větší dílo!“
kalamář a uváděl k profesorovi četné
návštěvy. Proč je pro naše téma – Ji- Milí čtenáři, jak boles-
ráskem opomenutého Valašského po- tivé je pro mne číst
vstání – Kozojedův deník tolik důležitý? Kozojedovy řádky s vě-
Doba jeho asistence u Jiráska se zcela domím, že se Zbrojnoš
kryje s dobou, kdy podle Kozojedova vydání nikdy nedočkal!
svědectví Jirásek pracoval na svém nako-
nec nedokončeném románu Zbrojnoš. „Po dlouhé cestě vy-
stoupili jsme z vlaku
Hlavní postavou Zbrojnoše měl být mo- na malebném nádraží
ravský rytíř Jan Adam z Víckova, který na v Holešově a do Lukova
hradě Lukov vybudoval velkou zbrojnici pokračovali drožkou.
a který se posléze stal vůdčí osobností Avšak jaký čert si to
Valašského povstání. Román měl líčit pro nás v cíli cesty při-
jeho hrdinské kousky při dobývání císař- chystal takové uvítání! Kozojedův stín a Jirásek těsně před tzv. druhým lukovským pádem
(soukromý archiv Fr. Kozojeda)
ských bašt, obsazení Hranic, Holešova, Při výstupu z drožky
Valašského Meziříčí a mnohých dalších zlá husa, kteroužto v košíku nesla jedna povoz jak ušitý na míru pro člověka
měst nebo také jeho okázalé průjezdy prostá spolucestující, klovla mistra do s dvojitou zlomeninou. Kozojed a Jirá-
Moravou na vlastnoručně vyrobených, paže a on skácel se z vozu.“ sek nevěřili vlastním očím. Šťastnou ná-
hrůzu nahánějících povozech – kárách. hodou se ten den totiž konala tradiční
Román měl končit Adamovou záhadnou Alois Jirásek byl v již zasloužilém věku folklórní slavnost – jízda kárů, kterou si

smrtí při obraně hradu Lukov. a pád byl pro jeho terénní výzkum osudný. každý rok Lukovští připomínali mimoji-
né i moravská tažení statečného rytíře
„V noci na 30. října 1920 jsem oči za- Zápis lékaře Dr. Tomáše Novotného: Jana Adama z Víckova. Dobrosrdeční
mhouřit nemohl,“ píše Kozojed, „Dalšího „Jirásek, Alois, 69 let, dvojitá fraktura holen- Lukovští jednu ze svých kár věnovali
rána vydali jsme se totiž s profesorem Ji- ní kosti. Nutná fixace po dobu 2 měsíců.“ mistrovi Jiráskovi, aby mohl pokračovat
ráskem na terénní výzkum za účelem na- ve výzkumu.
sbírání dokumentárního materiálu pro Kozojed popisuje, že s téměř nemo-
velké románové dílo – Zbrojnoš! Ač jsem houcím Jiráskem již nastupovali na „S úžasem jsem sledoval, kterak se v mistro-
měl k tomu četné výhrady, profesor celý zpáteční spoj, když je jeden z Lukov- vých očích zajiskřilo. Nehledě na svůj zdra-
rukopis svého románu – již téměř hotové- ských na poslední chvíli zadržel. Dovedl votní stav, trval na tom, ať jej ihned dovedu
ho! – vezl s sebou, aniž by k němu existo- je před hostinec, kde byl pro profesora na místo jízdy kárů. Brzy jsme již stáli ve
val jakýkoliv duplikát. Když večer ve vlaku Jiráska přichystaný rustikální dřevěný stráni a pozorovali nádherný průvod ba-

13