Page 23 - Chytrý zpravodaj - Lukov č. 5 2021

my lidé do propasti pekelné s naprostou jistotou je, že v roce 1621 se

padneme! Pekelná válka. nejednalo o odchod Jana Adama z Víckova
A já farář do ní pekelně za- do emigrace, nýbrž o odjezd.
padnutý jsem. Má-li to tak
býti, Bože?“ Co všechna tato zjištění znamenají pro
tradiční lukovskou „jízdu kárů“? Etnolog
Podobně skeptický tón se a historik Jiří Neděla v nedávno publiko-
opakuje i v posledním vaném článku na toto téma intepretuje

Hruškově dopise adre- starou lukovskou zvyklost jako pokra-
sovaném Janu Adamovi čování pozdně paleolitních rituálů sjíž-

z Víckova psaný zřejmě dění ledovcových ker, jako symbolickou
začátkem října 1621, tedy návštěvu Karla IV. a rovněž jako jakési
v době, kdy Valaši ztratili vyrovnání s robotou. Nově objevené pra-
téměř všechny těžce doby- meny ale výrazným způsobem korigují
té pozice. Vůdce povstání tento zjednodušující výklad, který se
spolu s dalšími patnácti v posledních letech tak silně etabloval
muži byl 9. září 1621 od- na české i moravské akademické půdě.
souzen ve své nepřítom- Není třeba velikého archivního bádání,
nosti ke ztrátě cti, hrdla abychom si dokázali utvořit představu,
a všech statků. Nebyl sice jak silnou roli ve fungování vesnické
dopaden a dál se se zbytky společnosti raného novověku sehrávala

posádky ukrýval v okolí figura faráře. Jan Hruška sice nepobýval
lukovského hradu – v té v Lukově dlouho, ale i tak se můžeme
době však už bez reálné právem domnívat, že jeho odchod musel
vojenské síly, kterou by být pro Lukovjany skutečným šokem. Jak
Obr č. 1: Vůz zachycený v Husitské kronice Vavřince z Březové mohl jakkoli ohrozit okol- se s touto ránou vyrovnali? Jak zpraco-
sloužil zřejmě Hruškovi, jako vzor Adamovi z Víckova.
ní města tehdy již pevně vali, že on odešel a oni, jeho ovečky, mu-
S ještě větší houževnatostí se zabýval pod kontrolou habsburských vojsk. Valaši seli zůstat? Tradici standardně (a mylně)
ochranou posádky vozu. „Co pro hrad byli poraženi a s nimi a „heretik“ Hruška. označovanou jako „jízdu kárů “ musíme
2
kamení, to pro vůz prkno. I otloukl jsem v první řadě chápat jako symbolické vy-
žebřiňák fošnami ze všech stran, utvo- „Prohráli jsme. Bůh ale ví, že má práce ne- rovnání vesničanů s odjezdem faráře.
řiv tak skutečnou pevnost na kolech. byla vynaložena nadarmo. Ne-li do války Z toho důvodu bychom měli spíše než

/Toto místo je nečitelné./ Nemaje však můj vůz, pak k útěku za kopečky dobře o jakési nekonkrétní „jízdě“ mluvit o zce-
kudy do vozu vstoupit, musel jsem jich poslouží! J. H.“ Tímto zvoláním končí třetí la konkrétní „slavnosti odjíždění“. Tento
nemálo oddělati.“ O několik řádků dál z dopisů faráře Hrušky stejně jako jeho pů- pojem (tj. „Slavnost odjíždění“) osobně
popisuje, jak dal svůj prototyp poprvé sobení v rámci lukovské farnosti. Z dopi- považuji za nejpřiléhavější, byť nevěřím,
do pohybu. „Jsa konečně uvnitř vozu, su adresovaného holešovskému faráři Ada- že v rigidním prostředí české historio-
zatloukl jsem vchod z vnitřku a stanul movi Zemlinkovi lukovským kostelníkem grafie se může kdy ujmout. V opojné jíz-

v katedrále válečného umění. Kriste, od- Smrčkem ze dne 13. listopadu 1621 víme, dě z kopce jako by se každý podzim zno-
pusť mi. Poté odbrzdil jsem vůz a pustil se že Jan opustil Lukov bez udání důvodu vu a znovu opakoval konec faráře Hruš-
z kopce. Nevida však v přes prkna z vozu v předvečer Památky všech věrně zesnu- ky. Jako by se jím každý jezdec mohl stát
ven, skončil jsem v seníku Marie Krupové, lých. Definitivní tečkou za tzv. prvním va- a alespoň na chvíli tak symbolicky opus-
kteráž to milá žena mě vyprostila z vozu lašským povstáním byl odchod Jana Ada- tit Valašsko.
krátce před klekáním. Tak mě dal Kristus ma z Víckova do emigrace v Nizozemsku,
znamení, že mám vyříznout okýnka pro který se časově kryje s „neohlášeným“ od- „Jak kolo od vozu je nitro hlupáka,
řidiče na kozlíku usednuvšího.“ chodem faráře Hrušky. Jaké byly farářovy myšlenky se mu točí jako náprava.“
další stopy nevíme, protože s jeho odcho- Starý zákon, Sirachovec 34:5

Největší starost pro faráře Hrušku ale dem z Lukova končí jak jeho náboženské
znamenal pohon vozu. Můžeme celkem působení, tak jeho korespondence s brat-
s jistotou tvrdit, že tento bod byl zásad- rem Ignácem. Jediné, co dnes víme téměř Doc. František Erben DrSc., husitolog
ní i pro Jana Adama z Víckova, který za-
kládal svou taktiku na rychlých výpadech
z hor do měst a zase rychlých ústupech
zpět do hor. Že se s takovým pojetím vál-
ky těžko pojí představa obrněného vozu,
si uvědomoval i Hruška: „Proč jen Pán Zdroj obrázků: Zvěřinec
nestvořil zem naši z kopce dolů jen? Vše
bylo by pro mne snazší, nemusel-li bych
tlačit svůj vůz do vršku lukovského. Ne,
Pane náš, pletu se! Vše z kopce jde a hříšní Obr. č. 2: Náčrtek prototypu přiložený k druhému dopisu Janu Adamovi z Víckova.

2 Jinak také jako „jízda s kárů“; dnes pod jménem Lukovská jizva.