Page 30 - JK_1020

SUNNY CANADIAN Jesenický kurýr

Koronavirové deníky

– jedinečné svědectví karantény

chama se strašně hádáme o nesmyslech, proto-
že jsme z karantény unavený a nebaví nás.“
Tříměsíční nedobrovolná izolace a výuka na dál-
ku podle studentů ukázala především to, jak
důležitý je pro ně osobní kontakt. Chyběli jim
spolužáci, chyběli jim učitelé, chyběly jim různé
vtípky. Jak říkají Yuliia a Orlando z druhého roč-
níku gymnázia: „Ve škole je většinou nuda. Děti
chtějí nějakou zábavu. Doma jedinou zábavou
bylo, když si někdo ze spolužáků zapomněl vy-
pnout mikrofon a ozývaly se divné zvuky.“ Škola
pro žáky není jen místem, kde se dozvědí nové
informace. Škola je místem, kde navazují vztahy,
sdílí své životy s ostatními, žijí sociální život. Pod-
Přes prázdniny přibyla v odpočinkové zóně naší le Yuliie a Orlanda prý to, že studentům chyběl
školy nová nástěnka. Pravidelně se na ní budou kontakt se spolužáky, někdy vyústilo až v takový
objevovat hlavně různé práce našich studentů surrealistický pocit, že jen celý den sedí u počí-
nebo tematicky pojaté „výstavy“. První výstava tače a na obrazovce sledují jakýsi fi lm. Dny se
úzce souvisí s obdobím, které máme za sebou rozpily jeden do druhého. Tuhle atmosféru trefně
a které ovlivnilo nás všechny – jde o dobu tzv. vystihuje jeden ze zápisů z 15. dubna: „Dnešek
karantény, koronakrize, prostě uzavření škol, kdy nebyl ani dobrý, ani špatný, pro mě to byl jenom
výuka v Sunny Canadian probíhala na dálku přes den. Když se nad tím zamyslím, tak všechny dny
Google Meet. Výstava nese název Koronavirové jsou stejný. Jediný, co se mění, je datum.“
deníky, a to podle projektu, do kterého se dobro-
volně zapojili někteří studenti současné 8. A, 8. B
a druhého ročníku gymnázia.
Ještě v lednu a únoru se po sociálních sítích šířily
vtipy a koláže týkající se viru a Číny. Jenže pak
se situace zhoršila po celém světě, restrikce při-
šly i k nám a ze dne na den byly uzavřeny školy.
Výstava přináší jedinečné svědectví o tom, jak
karanténu prožívali naši studenti. Do svých de-
níků zaznamenávali události „zvenčí“, střípky ze
svého každodenního života nebo třeba i obavy,
se kterými se museli vypořádat.
Zápisky, ze kterých je výstava poskládaná, vy- Zápisy z konce období karantény ukazují, jak
volávají opravdu silné emoce. Na začátku ka- moc se studenti těšili zpátky do školy. Měli
rantény, tedy v polovině března, bojovali někteří také spoustu možností přemýšlet a ujasnili si,
žáci s panikou, jiní prožívali vzrušení nad novými co jim karanténa přinesla. Jak se říká, všechno
výzvami: „Výuka online, škola zavedla vyučování zlé je k něčemu dobré. „Přijde mi, že být izolo-
přes aplikaci Google Meet v daný čas, je to hus- vaný za něco stojí, můžu se soustředit na sebe
tý a zároveň divný. Máme i tělák, art a hudeb- a na školu a zdokonalovat se v tom, co mi ne-
ku. LOL zpíváme do compu.“ Jenže po několika jde.“ „Dneska je to ten den, co všechno tohle
týdnech se začala prohlubovat nuda a stereotyp píšu – a chci říct, že koronavirus mi toho hodně
byl stále silnější. „Vzbudit se → snídat → Google dal. I když to bude hloupé, jsem ráda, že jsem to-
Meet → oběd → Google Meet → telefonovat → hle všechno zažila. Mohla jsem strávit více času
běhat → večeře → věci do školy → spát.“ Žáci s rodinou a také dělat více, co mě baví a dělá mě
přiznávají, že po celém dni u monitoru pak už šťastnou.“
ani neměli chuť hrát počítačové hry. Ti, co mohli Mgr. Lenka Khýrová, učitelka ZŠ
aspoň na zahradu, měli štěstí; někteří zůstávali Yuliia Badziuk, Orlando Ramirez,
zavření doma. „Nový měsíc, nový starosti. S brá- studenti druhého ročníku gymnázia CIS

30 • Jesenický kurýr • říjen 2020 www.mujesenice.cz