Page 18 - Chytrý zpravodaj - Husinec 01/2024

OR na pysku. Já jsem tak nebyl schopen hrát ovoce, v košíkách se tahalo přes žalov- s klasickým hraním varhanním to nemá
vysoko, takže jsem trubku zahodil. Při-
ský přívoz. Jablka a hrušky jsme naleštili nic společného. Ale přiznám se, že za ta
V šla kytara, tramping, čundry… A nako- a prodávali je v Praze za 2 koruny kilo. léta jsem hraní vynechal jen třikrát, a to
nec harmonika. Celý život jsem měl klá-
Já jsem tu v roce 1980 začal stavět barák. v době covidové. Jinak to je během roku
ZHO vesovou, ale protože jsem zchroml, hraji dost, nelze vybrat jednu. Bylo jich mno- 52 neděl plus svátky, takže zatím nevy-
Na otázku, co mi udělalo největší ra-
posledních 12 let na harmoniku chro-
nechávám, zaplaťpánbůh. Nejsmutněj-
O matickou, knoflíkovou, kde je všech- ho, každá byla specifická a prolínají se ší pro mne je, když se musím s někým
dodnes. První radostí bylo, když jsem z přátel písní rozloučit.
no blíž a dá se na ni pěkně hrát. S ka-
R marádem, který je asi o 30 let mladší, doštudoval. Druhou radostí bylo, když • Jaké jste zažil faráře?
jezdím občas hrát po hospodách. Hraje jsem začal milovat svojí ženu a vza- Pátera Patu jsem téměř nezažil. Býval
též na harmoniku, ale na rozdíl ode mě li jsme se. Třetí bylo, když se narodil tady Karel Dachovský, ale ten tu býval
ve velkém, a má velmi plný diář. Mimo kluk a čtvrtá, když se mi podařilo po- jen v létě. Pak tu byl polský páter Pio-
to jsem asi slušně zpíval, chodil jsem na stavit dům, se kterým mi pomáhal táta. tr Przechocki a nyní je tu páter Kamil
soukromé hodiny k paní profesorce, kdy A poslední radostí bylo, když se narodil Vrzal, kterého někdy střídá kaplan pan-
jsem dokonce zvažoval, že bych začal vnuk. krácké věznice František Převrátil.
s operním zpěvem. Nakonec jsem toho • Co vás přivedlo k hraní liturgické • Narazili jste někdy v minulosti na po-
nechal a začal zpívat s dechovkou lido- hudby? tíže, že jste věřící?
vou muziku. Do kostela jsem chodil k Antonínu na Ano, to bylo bráno jako skvrna a zrov-
A ještě takové srovnání – můj tehdy Strossmayerovo náměstí. Odtamtud na moje učitelka byla komunistka, a tak
osmdesátiletý profesor na harmoniku, znám Pavla Kuneše. Zajímavé je, že jsme jsme s bratrem, který ji později též měl
který rovněž hrával na varhany v Hu- se narodili ve stejný den, 6. února. Ako- jako třídní, dostali hrozný posudek. Na-
sově sboru, k nám docházel dávat mi rát on byl o 7 let starší ministrant a já byl štěstí pro mě v šesté třídě přišla nová
soukromé hodiny. A dostával 10 korun, malý pimprle. Také jsme byli na vojně učitelka, která starý posudek vzala, vy-
krajíc chleba namazaný máslem a hrnek na stejném místě v Lešanech. Naše živo- hodila a napsala mi krásný. Navíc jsem
melty. Mě akorát jako kluka štvalo, že ty mají tyto náhodné shody, myslím, že byl z dělnické rodiny, a tak jsem mohl
když mluvil, tak prskal drobky na mě jsem si nevzpomněl na všechny. bez problému studovat. Brácha to tak
i na mou harmoniku (smích). Když jsem v 65 letech ukončil práci, neměl, na školu ho nepřijali a musel se
• V předchozím rozhovoru se vás Jar- ježdění s taxíkem, tak už jsem nedojíž- v ČKD učit zámečníkem. Naštěstí jej
mila Králová ptá, co vám v životě udě- děl do kostela do Prahy. Začal jsem se později vyslali na průmyslovku, takže
lalo největší radost… zajímat o naši kapli, kterou jsem před- dobrý konec.
S mým mladším bratrem jsme měli své tím opomíjel, protože tu byla mše jen • Jak byste hodnotil zdejší život na ves-
sny, o kterých jsme si povídali, než jsme jednou do měsíce. Později už byla ka- nici?
šli spát, jak by to bylo krásný, kdybychom ždou neděli a já se postupně seznámil V médiích často slyším, jak se kopou
měli velkou zahradu a vlčáka. A tátovi se s místním společenstvím. V kapličce příkopy mezi mladými a starými. Mys-
to v osmapadesátém podařilo, když tady se při bohoslužbě ale nehrálo nebo jen lím, že tady v Řeži to není pravdou.
v Řeži koupil parcelu. Vlčáka jsme tedy velmi výjimečně. Bez hudby to nebylo Já mám příležitost se s mladými
neměli, ale zahradu ano. Táta pracoval ono. Tak jsem se nabídl, že budu hrát. a střední generací setkávat nejen v kapli,
v továrně a jednou tam přišel sklářský V Německu jsem přes eBay koupil var- ale také v hospodě. Tam se tito lidé ke
lis ve veliké dřevěné bedně, kterou táta hany, které tam stojí dodnes. Ale jak starším chovají s úctou a nevylučují je
získal a z ní postavil chatu, která vydr- říkám, hraju na ně jako šumař, protože ze své společnosti a někdy jsou dokon-
žela až do povodní v roce 2002. Takto jsem se na klavír vlastně nikdy neučil. ce ochotní přijmout naše moudra. Rád
jsme se dostali do Řeže, kam jsme jezdili Pravá ruka – to je jako harmonika. No, bych dodal prosbu – nezatracujte úplně
18 v každý volný čas. Najednou jsme měli a levá ruka, to je doprovodný akord. Čili návštěvu i té hospůdky. Nevedou k ní