Page 13 - Chytrý zpravodaj - Hodkovice nad Mohelkou 06/2024

13
Kulturní kalendář 13
pro mě naprostou bohyní. Věděla a uměla toho spolu, vyrůstáme a stárneme. Máme společné
tolik, že jsem chtěl být jako ona. Navíc nás to do- nebo podobné zážitky a to nás spojuje.
kázala všechno naučit. Na tuto myšlenku jsem Mnozí z nás prožili na naší škole poměrně
samozřejmě na dlouhá léta zapomněl. Dále jsem dlouhou část svého života. Je to 8 nebo 9 let, kdy
studoval v matematické třídě na gymnáziu a stu- jsme se učili číst, psát, počítat, objevovali jsme
dia informačních věd a informatiky dokončil na v různých předmětech věci, které jsme do té doby
Slezské univerzitě v Opavě. Mám vystudovanou ani netušili, hledali v sobě nadání, učili se, zdo-
speciální pedagogiku a metodika ICT. konalovali a formovali se jako lidé. Prožívali jsme
Po civilní službě jsem začal pracovat jako úspěchy, radost, štěstí, ale i prohry a zklamání.
správce počítačové sítě na gymnáziu. Tam jsem První lásky a začátek dospívání. Školou se po-
začal také učit informační a komunikační tech- malu uzavřel náš dětský věk. Ten odezněl a co
nologie. Zkušenosti jsem získával postupně a učil nám zůstalo, je to, co jsme se naučili, vzpomínky,
se od svých kolegů. Cestoval se studenty do za- zkušenosti a hlavně přátelé a kamarádi na celý
hraničí na Celosvětové vědeckotechnické přehlíd- život. Proto na školu vzpomínáme jako na krásné
ky mládeže (Rusko, Chille, Jižní Afrika), věnoval období našeho života.
se mediální výchově, v poslední době získával Oslavy jsou příležitostí se znovu sejít, vidět se
srovnání vzdělávacích systémů v rámci progra- a vyjádřit si podporu, zavzpomínat na školní léta
mu Erasmus v Irsku, Anglii a Estonsku. Jsem a vrátit se alespoň na 1 den do svého dětství. To
spoluzakladatelem a prvním předsedou Jednoty nám umožní návrat do školní budovy, setkat se
školských informatiků, členem týmu studentů, se svými spolužáky a hlavně prožít společný den
kteří se po dobu 10 let věnovali projektu Nevi- se současnými žáky a učiteli. Program oslav jsme
ditelné oběti komunismu. Ten mapoval příbě- připravili tak, aby v něm každý našel něco svého.
hy Čechů a Slováků v Kanadě, kteří byli nucení Od bohaté historie až po současnost. Je to také
opustit náš stát po roce 1948. V současnosti jsem příležitost ve vzpomínkách nebo i reálně podě-
členem tvůrčího týmu v rámci revizí rámcových kovat učitelům za to, kdo nyní jsme a co děláme.
vzdělávacích programů na Národním pedagogic-
kém institutu v Praze. Dlouhodobě se také věnuji 4) Jaký by měl být odkaz pro současné i budou-
lektorování učitelů a jsem v několika expertních cí žáky naší školy?
týmech, které se věnují strategiím ve vzdělávání. V tuto chvíli si vypůjčím slova pana Bohu-
Musím přiznat, že všechny zásadní kroky mila Moravce, který byl v roce 1948 nucen opus-
v mé kariéře jsem učinil na základě příležitostí, tit Československo a prožít zbytek života v exi-
které jsem dostával a vážím si jich. Stejně tak to lu v Kanadě. Byl to legionář z 2. světové války
bylo s konkurzem na ředitele naší školy. Je to pro a zemřel v 93 letech. Na otázku, co by vzkázal
mě závazek a přistupuji k tomu s plnou zodpo- současným studentům řekl, že mají na rozdíl od
vědností. Zkušenosti, které jsem za svůj dosavad- naší generace i těch předchozích možnost cesto-
ní život získal chci uplatnit v naší škole a pomoci vat po světě. Řekl: „Nasbírejte tam zkušenosti,
jí pokračovat v jejím poslání a rozvoji. ale vraťte se domů, abyste nabyté zkušenosti
uplatnili ve vlastní zemi.“
3) V čem je důležitost letošních oslav, vzpomí- Pro naše současné i budoucí žáky je to vý-
nání, setkávání… zva, která na ně teprve čeká. Ta cesta je před nimi
Škola je neoddělitelnou součástí našeho živo- a z jejich pohledu dlouhá. My už víme, že uteče
ta, života obce a je také štafetou, kterou si po ge- velmi rychle a je jedno, jestli půjdeme na střední
nerace předáváme. Každý z nás je součástí života nebo vysokou školu, na zkušenou k sousedovi, do
ostatních lidí, vzájemně se ovlivňujeme, žijeme vedlejšího města nebo někam dál. Důležité je vrá-