Page 22 - Chytrý zpravodaj - Čebín září 2021

OSTATNÍ

Všechno ke cti a chvále Boží!

Náš kostel – dům Boží

Proč musíme tolik trpět na těle i na duši? „Světlo přišlo na svět a lidé měli raději tmu nežli světlo.“
Proč? Jejich skutky byly zlé, jak najdeme v Bibli – Jan 3, 19-20. „Kdokoli totiž páchá zlo, nenávidí
světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho hříšné skutky nevyšly najevo.“ Proč si nevážíme Božích věcí?
Protože neznáme, že člověk má i duši, která nás může i škaredě bolet. A potom již nelze žít. Tak co
je víc – tělo nebo duše? Proč milujeme jen zásobit se pro tělo a na duši nepamatujeme?

„Plodem Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, ochota, dobrota, důvěra v druhé, mírnost,
sebeovládání. Proti takovým věcem není zákon a ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali tělo s jeho
vášněmi i žádostivostmi.“ (Gal 5, 22-24)
Pamatujeme si, jak s námi otřásla 11. 9. 2001 zpráva o zřícení dvou newyorských mrakodrapů
– Dvojčat, kdy zemřelo na 3 tisíce lidí. Sv. Jan Pavel II. se vyjádřil: „Zlo nemá poslední slovo.“
Vážení občané čebínští! Je třeba se probrat ze spánku a trochu se zamyslet. Máme rádi náš
kostel – dům Boží. To jsme nejvíc poznali v době pandemie, kdy byly všechny kostely zavřeny. Co
nás tam nejvíce přitahuje? Hodně na nás dolehly následky této nemoci, hlavně nemoc duše. Jsme
úplně jiní, co známe koronavirus. Nosíme ochranu obličeje, schováváme tím i něco ze svých emocí.
Bojíme se nákazy a možnosti blízké smrti. Uvědomujeme si, kdo je tady Pánem a kdo řídí tento svět.

Jsou věci, které nás přesahují a kterým nerozumíme. Proč se to děje? Proč se říká, že všech-
no zlé je k něčemu dobré? Nyní se nám hodně zdokonalila také věda zdravotní. Znám pro svůj věk,
jaký je to pokrok. Co dříve museli lidé vytrpět jen při vyšetřování nebo operaci očí, a co nejhůře třeba
při rakovině. Dnes ani nevím, jak dlouho se užívají opiátové náplasti. Věříme, že nás před nákazou
virem a jeho různými mutacemi ochrání očkování. Ale zdravotníci jsou nejistí, doporučují těm starším
třetí dávku očkování. Jen Pán Bůh ví. Zná i konec našeho života, tak jako zná náš původ a náš pří-
chod na svět. A přestože jsme každý originální, ví o nás všechno, volá nás jménem. A každý má svůj
úkol podle nadání.
Člověk má hodně pýchy, v jakém světě žijeme – máme svůj rozum, Boha nepotřebujeme. Při-
tom nejméně probádaný je lidský mozek. Říká se: „Víra, to jsou berličky pro naše babičky. Jsou už
blízko smrti, bojí se.“ Ale víme o lidské křehkosti. Končí životy i lidí mladých, ale nás vykolejí i malič-
kosti, i to, že něco ztratíme – klíče, mobil, nebo jen nemáme nabíječku. Nebo přijde tornádo, záplavy
a jsme ztraceni. Co mohu doporučit? Modlete se, chvalte Boha a milujte ho. Proste o dobré počasí.
Závisí na tom i naše obživa. Bůh je láska. Stará se o nás, i když Ho nenalézáme. Mluví k nám v ti-
chu. Hledejte Ho ve své duši. Řídíme se svědomím. Jsme jen lidé, ne andělé. Proto nejsme dokonalí,
i když se většinou o to snažíme. Ale když někde mezi námi lásky Boží ubývá, hledejme pomoc. Ďábel
nikdy nespí. Dvěma pánům nelze sloužit. Snažíme se skutečně o růst Božího království – v nás,
v církvi? Nechodíme do kostela jen ze zvyku, neděláme povinnosti jen na oko?

„Pán řekl: Protože tento lid je při mně slovy a oslavuje mě svými ústy, ale jeho srdce je ode
mne daleko, a protože jeho bázeň je pouze lidským přikázáním, naučenou úlohou, dobrá! Hle, nadá-
le budu udivovat tento lid divy a zázraky; moudrost moudrých se ztratí a rozum rozumných ulétne.“
(Iz 29, 13-14)
Co hledáme v kostele? Je to naše společenství, kde se sytíme z Božího slova i Božího těla.
V době pandemie jsme se díky Bohu mohli účastnit duchovních programů přes věřící media – rádio
Proglas, slovenský Lumen, televize Noe a Lux. Ale svaté přijímání jsme mohli zažívat jen duchovní –
touhou. Je to, jako kdybychom se takto nasytili „na virtuální svatbě”. Je to radost? Teď už jsme po-
zvaní pro tu pravou hostinu. Na tu chvíli se jistě těšíme, protože Boží přítel na nás čeká. „Nazval
jsem vás přáteli.” (Lukáš Lk 12, 4; Jan 15, 15).
Koho hledáme v kostele? Jak my, katolíci, věříme, Ježíše Krista, Krále – v eucharistii. Bývá v
kostele, když svítí věčné světlo.

22