Page 19 - ČN1120

vznikla velká díla, mnoho staveb, obrazů, tisíce měli lehké žití . Když po resti tuci slévárny začal Myslím tí m třeba i to, že když člověk otočí ko-
cenných kulturních počinů. Vždycky jsem měla podnikat, měl velikášské plány (v tomto jsem houtkem a pouští pitnou vodu, je soustředěný
úctu a obdivovala na svých pracovních cestách mu podobná) – co všechno pro Čáslav udělá. na to, aby jí odtočil co nejméně. Kdyby se měl

po Evropě, jak se malé firmy, živnostníci a míst- Věnoval se hlavně fotbalu, ale i tak si myslíme, skácet strom, zvažuje se, zda je to opravdu nut-
ní podnikatelé hrdě hlásí ke kulturním hodno- že by byl s našimi počiny nadmíru spokojen. né. Někteří lidé tyto změny velice nelibě nesou
tám svého města a podporují společenská se- Aleno, v dokumentárním filmu o slévárně jsi a trvají na tom, že se má například tráva sekat

tkávání, drobnými částkami spolufinancují či se řekla: „Moje práce je pro mě důležitá, protože stejně často a na krátko jako před několika lety.
organizačně podílí na výstavách, koncertech, vím, že jsem užitečná na světě.“ Jak jsi k takové- Jak se s těmito neblahými změnami vyrovná-
festivalech... Proč to děláte? mu životnímu postoji dospěla? váš?

Proč to děláme? Já pro pocit uspokoje- Tato věta byla v celém dokumentu jediná, Je to logickou součástí vývoje. Nemůžeme

ní z toho, že přináším do Čáslavi mnohé, co kterou bych nejraději vystřihla. Připadalo mi po celý svůj život trvat na tom „jak to bylo
mi zde chybělo. Setkávám se s lidmi, kteří mě nevhodné chvástat se svou užitečností . Ale vždycky“, je třeba věci a okolnosti vnímat a učit
obohacují a inspirují. Manželovi, myslím, sta- mně skutečně přináší větší uspokojení radost se s novými podněty a zjištěními pracovat, od-
čí, když mě vidí spokojenou (smích). Syn Ond- druhých než materiální požitky. Od dětství jsem měnou je nám osobní růst a rozvoj. Možná čas
řej se připojil do již rozjetého vlaku a vypadá raději dárky dávala, než přijímala. Těší mě, když plyne poněkud rychleji, než bychom si přáli, ale
to, že mu směr vyhovuje. Dcera, nyní Brňačka, vidím, že jsem někoho potěšila nebo mu umož- tak to prostě je a bude.
se do Čáslavi vrací zřídka, většinou na gumáren- nila zažít, vidět či dokázat něco nového. Pokud Co je potřeba si v dnešní náročné době uvě-
ské akce, kterých se aktivně účastní. Gumárna je to v mých silách a možnostech, pokusím se domovat nejvíc?

nás vlastně i spojuje a je častým tématem na- o to. Asi mi to bylo dáno do vínku. Nemyslím Nejdůležitější je nemyslet jen na sebe, ale
šich hovorů a plánů. si však, že je to neobvyklé, mám kolem sebe počítat i s tí m, že po nás tu budou žít naše děti .
Někdy si s manželem říkáme: „Co by tomu spoustu lidí, kteří se chovají stejně. To znamená chovat se ke světu s osobní zodpo-
asi říkal děda?“ Manželův otec Jaroslav Losenic- Prožíváme složité období plné různých vědností a nečekat, že „to“ udělá někdo za mě.
ký, původem Čáslavák, měl k Čáslavi stále blízko, změn, mění se paradigmata. Něco, co bylo ješ-
přestože jeho předkové zde za komunismu ne- tě nedávno obvyklé, dostává úplně jinou váhu. Rozhovor zaznamenala Kamila Ženatá

KULTURA

BESEDA S UMĚLCEM A PEDAGOGEM JIŘÍM DAVIDEM

Sedmé pokračování cyklu besed a přednášek se akademický malíř Jiří David, vizuální umělec druhé poloviny 80. let výrazně spoluvytváří po-
zajímavými a významnými osobnostmi ze světa a pedagog zabývající se malbou, tvorbou objek- dobu i atmosféru českého umění. V roce 1987

společenských a přírodních věd, umění a dal- tů, instalacemi, fotografií, videoartem; zasahuje založil s umělci své generace skupinu Tvrdohla-

ších pozoruhodných oborů lidského počínání. také do oblasti kritiky a publicistiky. Během stu- ví. Svými malbami s volným využíváním znaků

V úterý 10. listopadu 2020 vystoupí v 19 ho- dií na AVU v Praze spoluorganizoval Konfronta- a politických symbolů významně formoval post-
din na Nové scéně Dusíkova divadla v Čáslavi ce – sérii neofi ciálních skupinových výstav. Od moderní program na přelomu 80. a 90. let, kdy
se také začal věnovat instalacím objektů a psaní
textů reflektujících pozici umělce a umění ve

společnosti.
K jeho nejznámějším fotosériím patří (první
polovina 90. let) „Skryté podoby“ – dvojice por-
trétů pořízené spojením dvou pravých a dvou

levých polovin tváří známých osobností. Násle-

doval fotografický cyklus Bez soucitu (počátek
roku 2002), v němž „nechal“ rozplakat 17 pre-
zidentů světa. Velký ohlas vzbudily neonové ob-
jekty „Záře“ a „Srdce“, umístěné do veřejného
prostoru.
Jiří David vystavuje pravidelně nejen v Čes-
ké republice a je zastoupen v mnoha sbírkách
u nás i v zahraničí. V Čáslavi jsme se s ním již
potkali na zahájení Dvorků, neboť byl jedním
z účastníků výstavy Kostky v čáslavské Gumár-
ně. Setkání uvede Kamila Ženatá

stránka 19 ČÁSLAVSKÉ NOVINY 11/2020