Page 18 - Chytrý zpravodaj - Broumov 05/2025

Různé

Monografie Josefa Škvoreckého pojednává i o Broumově

O životě a díle Josefa Škvoreckého vyšla řada na jeho „střední škole“ nevyučovala. Byla ovšem v téže
monografií a dílčích studií. Ta, již nedávno vydalo budově na gymnáziu: „Já sem profesor angličtiny,“ říká
brněnské nakladatelství Host a jejímž autorem je autor při příchodu do kláštera a páter Cherf mu odpo-
dlouholetý editor Škvoreckého prací Michal Přibáň, vídá: „Taty na gymnasiu uči jeten – ale anglicky neumi
působí jako fundamentální nejen svým rozsahem moc.“ (Autor tohoto pojednání byl o dvacet let později
(725 stran jen první díl), ale především hloubkou jeho žákem.) Monografie připomíná tragikomické hle-
sdělení, jež plynula z pečlivých výzkumů a rešerší. Její dání lepšího bytu, než byla cela v klášteře, uvádí nocleh
první svazek Errol. Josefa Škvoreckého život první u jednoho z kolegů, ale pomíjí, že Škvorecký – jak zmi-
1924-1969 mapuje Škvoreckého život a dílo před jeho ňuje i povídka – se nakonec ubytoval v hotelu. Zřejmě
odchodem z Československa. Městském, neboť monografie uvádí, že v „místní skoro
secesní kavárně“ začal povídku psát. Dopsal ji 6. května
Pro broumovské čte- 1950 v polickém hotelu Ostaš, dočítáme se rovněž.
náře je zajímavý i tím,
že připomíná i krát- Zákony džungle (monografie uvádí, že původní ná-
kou, sotva dvoutýdenní zev zněl Smutek v zemi socialismu) autor už téhož roku
spisovatelovu epizodu z rukopisu četl v kruhu svých pražských přátel. Kritik
v Broumově. V pondělí dru- Jindřich Chalupecký ji řadil k jeho nejlepším dílům.
hého ledna 1950 nastoupil Jan Zábrana v publikovaných denících Celý život píše,
na své první učitelské mís- že Škvoreckého nabádali, aby text publikoval. („To ješ-
to právě na zdejší „střední tě pořád nejde,“ odpovídal Škvorecký. “Je to politicky
škole“. (Škola byla dle zcela jasně a ostře proti nim…“). „V situaci 50. let [nove-
Škvoreckého korespon- la] působila jako silná, hotová, jednoznačná věc,“ napsal
dence „přechodný útvar Zábrana. Jiří Kolář z ní citoval ve svých Prométheových
vzniklý spojením prvních játrech. Když tento Kolářův poetický deník zabavila
čtyř tříd gymnázií všech Státní bezpečnost a autor se ocitl ve vazbě, Škvorecký
typů a měšťanek“.) Ve spi- několik svých „problémových“ rukopisů, včetně Zákonů
sovatelově životě by to byla džungle, ukryl v Náchodě, kde byly objeveny až po čty-
jen nepodstatná epizoda, řiceti letech. Tak se stalo, že publikovány byly poprvé,
kdyby z ní nevytěžil jedno ze svých nejméně známých a dosud naposledy, až v roce 1994. Jejich rozhlasová ver-
a přitom vysoce významných děl. Novela Zákony džun- ze, namluvená Lukášem Hlavicoou, byla na stanici ČRo
gle vyšla pouze jedinkrát, a to v povídkovém svazku Vltava několikrát reprízována.
Příběhy o Líze a mladém Wertherovi a jiné povídky u Iva
Železného v roce 1994. Podotkněme, že Zákony džungle nebyly jediným
Škvoreckého literárním výletem do Broumova. V jeho
„Jestliže u mnoha Škvoreckého děl musíme bedlivě stře- snad nejvýznamnějším románu Mirákl najdeme epizodu
žit hranice reálného a fikčního světa, v tomto případě si o práci řádových sester ve Vebě. A v Příběhu neúspěš-
můžeme být prakticky jisti, že nečteme fikci, nýbrž re- ného saxofonisty zase obrázek Hvězdy a krátkou pasáž,
portáž,“ píše autor monografie a nelze s ním nesouhlasit, jež hovoří o záměnách českého Broumova s Hitlerovým
stejně jako tam, kde konstatuje, že „Dannyho broumov- rakouským rodištěm (Braunau am Inn). Po dvou týdnech
ský realisticko-existencialistický příběh je zrcadlem v Broumově přešel budoucí věhlasný spisovatel do školy
marnosti doby, která nastala, a tragičnosti té, která se v Polici. V monografii lze spatřit i jeho fotografii s jeho
rychle blíží.“ Všudypřítomná zima ledna 1950 je v příbě- polickou žačkou a celoživotní přítelkyní Vladimírou
hu přímo významotvorná. Vypravěč se v broumovském Hornychovou. Absolventky broumovské Rodinné školy
odloučení od milované Lízy, jazzu a pražské společnosti z devadesátých let si ji budou pamatovat jako učitelku
ocitá v naprosté marnosti. A kromě zmíněné zimy, kte- tělocviku inženýrku Eichlerovou.
rou si prožil zejména během noci v nevytopené klášterní Jan Meier
cele, cítí i mráz z nadcházející doby. „Z temna schodiště
svítily nezřetelně dva bílé plakáty s tvářemi Gottwalda
a Stalina. Obě se šklebily a nad nimi se vinul černý nápis:
Pomůžeme vybudovat šťastnou zem a pod tím rudě ZEM
SOCIALISMU. Doufal jsem, že se jim to podaří. Já sám
jsem jim v tom pomoct nemoh; nevěděl jsem jak,“ líčí au-
tor svůj první vstup do školy.
Líčení města, okolní krajiny, kláštera i některých postav
v příběhu je skutečně autentické. Monografie mj. uvádí,
že ředitelem školy byla postava učitele Jaroslava Pitrmuce
(později dlouholetý ředitel školy v Komenského ulici),
charakterizuje bláznivého pana Kolrta (autorovi článku
o něm vyprávěl sám Škvorecký), v příběhu se objeví i ře-
ditelka gymnázia Svobodová a zejména českoameričtí
benediktýni. Právě jim měla být v monografii věnová-
na větší pozornost; pro Škvoreckého to bylo setkání ne
snad osudové, ale jistě velmi významné – a v povídce
má významnou roli. Monografie uvádí, že Škvorecký do
školy nastoupil jako absolvent oboru angličtina a ta se

18