Page 15 - Chytrý zpravodaj - Brandýsko 02 2022

15 | MĚSTSKÉ LISTY Historie ÚnOr
Únorový nálet na Prahu očima pamětnice

tak jako každý rok jsem se chystal něco připravit k připomenu-
tí května roku 1945, ale vzpomněl jsem si na události, které se
našeho města týkaly ještě v zimě onoho roku. nedávno jsem
totiž nahlédl do matriky, abych vyhledal oběť letecké nehody
a našel jsem oběti angloamerického letectva, které byly přivá-
ženy z okolí našeho města do německé vojenské nemocnice ve
staroboleslavské Houštce a do toušeně.

Není jich málo, kteří tu jsou jmenová- budu mít svátek a že by to mohl být ten
ni. A tak si myslím, že vzpomínku na dárek, co mi slibovali. to se blížil totiž
květen a osvobození musí napsat letos ten únor, jako dneska. to se stal totiž
někdo jiný a na mne je vzpomínka na ten nálet a já na to nikdy nezapomenu.
paní Jiřinku a její příběh z únorového Ještě dneska se probouzím z toho, jak
náletu na Prahu v roce 1945. Sešli křičím, a zdá se mi o tom. to bylo totiž
jsme se v ulici U Hřbitovů tak strašný, že to pořád vidím, mám to
v Třeboradicích a bylo to také v úno- před očima jako dneska, a dokonce cí-
ru, ale roku 2007. Hledal jsem hrob tím ten čmoud. Na to se nedá zapome-
svých předků. Ta hodná paní hledala nout.“
se mnou a našla ho dříve než já.
Povídali jsme si ale o válce, když jsem Bály jsMe se, že uMřeMe…
jí prozradil, že pátrání po vojácích je „to bylo čtrnáctého. ten den šel ráno
můj koníček. tatínek do práce a já ho tahala u dveří
„Můj tatínek se jmenoval Oldřich za rukáv, že mu odpoledne ukážu ten hy a hned ze dveří rovnou do sklepa. která jak jsem se dozvěděla, dostala
a maminka Božena. Jako ten náš slav- kočárek v hračkářství. Já jsem to totiž Přitom jsme od toho náletu byly tak přímý zásah bombou. Četník pak při-
nej kníže s kněžnou z těch našich po- s tatínkem uměla a tak dlouho jsem daleko. Padalo to dole pod námi na nesl nějaký papír, kde se psalo, že nebyl
věstí českých. tatínek byl ročník 1913 škemrala, až jsem si to, co jsem chtěla, Emauzích. My byli jen bez okna a bylo nalezený, a jeho jméno že nikde nema-
a bydleli jsme za války pod Folimankou vyškemrala. Maminka by mě dávno co uklízet, ale někde zmizely celý bará- jí, ale že někoho podobného našli ně-
v Praze, v takovým velkým činžáku. dala pár facek. těšila jsem se tedy na ky i s lidma. Nás to nezasáhlo. kde roztrhaného a že už ho pohřbili.
tatínek měl školy, a tak dělal účetního. to, že už odpoledne budu mít kočár Celou uřvanou mě strčila máma po to už jsme ani s maminkou nemohly
to bylo tenkrát terno. Neměli jsme se a předvedu se holkám, aby záviděly. tom, co to přestalo bouchat, honem brečet, jen jsme seděly, nic si neříkaly
špatně a já vlastně tu válku pamatuju, Muselo se to stát hnedka po obědě. k tetě, co bydlela vedle, a hnala za tá- a z očí nám tekly slzy jedna za druhou.
jako by se vůbec nic nedělo, jenom byly Hrála jsem si v kuchyni pod stolem, tou do práce. Já u tety vyváděla jak Přišli sousedi a že tatínkovi vystrojí
všude německý nápisy a po ulicích jsme kam jsem si natahala všecky hračky zvíře, že mě máma nechala samotnou. taky pohřeb, když už pochovávají ty
potkávali ty jejich vojáky a důstojníky a maminka mi dala přes stůl deku, a to Bála jsem se o mámu, že se ke mně už zavalené a roztrhané lidi, a že do rakve
s paničkami na procházce. byl jako můj dům. Vůbec nic jsem ne- nevrátí. A vrátila se až za tmy, sama, dají ty tatínkovi věci, co ti dva pánové
Chodila jsem do druhé třídy, učili slyšela a najednou to strašný kvílení bez táty. Dole všecko hořelo a tam, kde přinesli. Že se to tak dělá. Maminka
jsme se německy a nepřišlo mi, že je sirén a do toho hnedka ty výbuchy. dělal, se vůbec nikdo nedostal. Všude jim je dala a od někoho pro mne půjčila
nějaká válka. Byla jsem na to prostě Nestačily jsme s maminkou vůbec byly zátarasy a hasiči s vojákama. černé šaty. Byly nejmíň o dvě čísla větší,
moc malá, abych o ní něco věděla. nic udělat. ta jenom ke mně přiskočila, Četníci a Němci tam nechtěli nikoho ale mně to bylo najednou šumafuk.
Občas se mnou šli rodiče do divadla na vytáhla mě za ruku zpod toho stolu pustit. Máma tu noc vůbec nespala A to jsem předtím byla za parádnici
Špejbla nebo v neděli do biografu, taky a hnedka nato se vysypalo okno, rozle- a já se vyřvala natolik, že jsem z toho a vyjít ven na ulici v něčem, co mi ne-
někdy do tróje na lachtany, a to jsme těly se záclony a něco strašně prásklo usnula už u tety. Zůstaly jsme tam ten- sedlo, se mámě nikdy nepodařilo. to
vždycky vymetli i nějakou tu cukrárnu. někde blízko v ulici. V tu chvíli spadly krát obě dvě. Doma jsme neměli v po- jsem radši byla doma. tatínek mi
Naši o ničem, co se dělo, doma nemlu- knížky z poličky a ze zdi spadnul ob- koji to okno a byla zima. I jiný neměli strašně moc chyběl a já do noci kouka-
vili, já běhala po ulicích s holkama raz. Celej barák se s náma zahoupal okna. teta snad neměla zase jediný la celá ubulená do stropu a tiše se mod-
s míčem a panenkou v ruce a chodila se jako parník na moři. My jenom leželi okno vysypaný. Dodneška to nechápu. lila, prosila pánaboha, aby se mi vrá-
koukat se spolužačkami do výlohy na podlaze, já řvala jako nikdy předtím to mi rozum nebere. til.
hračkářství, kde měli překrásný bílý a maminka naříkala se mnou. Bály Když jsem se ráno probudila, byla Představte si, že prý ten den, co měli
proutěný kočárek a já po něm moc tou- jsme se, že umřeme. Strašně jsme se už máma dávno pryč a teta mi řekla, že tatínka pohřbít, se našel. Ležel až
žila. to byl můj nesplnitelnej sen ho bály. Pane, já se tenkrát z toho i počů- šla hledat tátu, jestli není někde v ne- u milosrdných sester na Jánským vrš-
mít a furt jsem rodiče otravovala, že rala. Máma mě hned postavila na no- mocnici. Chudák teta měla co dělat, ku. Někdo ho tam odvezl na káře s tím,
aby mě v baráku udržela. Musela mě že ho někde vyhrabali z trosek na ulici
zamknout, abych jí neutekla, tak jsem a že se jim zdálo, že ještě žije. Žil, ale
vyváděla. Máma byla celý den pryč byl na tom chudák strašně zle. Byl
a zase přišla až večír. Zase bez táty. hrozně moc potlučený, v bezvědomí
Oběhala chuděra s jeho fotografií v ru- a nemluvil. Měl taky polámaný obě ru-
ce celou Prahu. Byla všude, kam vozili ce, jak si držel hlavu, aby mu jí při tom
raněné i mrtvé. Ptala se po špitálech, zavalení nic nerozdrtilo, když na něj
kostelích a taky u hrobařů na hřbito- padal ten barák. Nevydal prý ani hlás-
vech. Nikde tatínek nebyl.“ ku a páni doktoři mu moc šancí nedá-
vali. Maminka mi taky říkala, že se
vyslyŠené ModlitBy z toho všeho probral a promluvil snad
„Až třetího nebo čtvrtého dne po tom opravdu jenom ten den předtím, co
náletu přišli dva pánové a přinesli ta- jsme se ho chystali pochovat. A že
tínkův ohořelý kabát, v kterém měl do- hnedka prý někdo k nám utíkal, aby šla
klady, tašku, a jeho kolo, na kterém maminka s ním honem do toho špitálu,
jezdil do práce. Našli to u té účtárny, jestli to není on. Nebyl si prý vůbec po-