Page 12 - Chytrý zpravodaj - Brandýsko 02 2022

12 | MĚSTSKÉ LISTY Historie ÚnOr
Ze starobylé černé kroniky města IV. díl

Byl jsem dotázán, zda vím i o zachráněných lidech, kteří se topili
v Labi, když už jsem psal o těch, které se zachránit nepodařilo.
o tom se ale příliš nikdo nerozepisoval a osobně si myslím, že
z toho velkého množství nehod a náhod, které málem končily
tragicky, se raději ani nic nevyprávělo. Aby se dotyčný nestal obě-
tí posměchu nebo vlastních výčitek z činu, který chtěl spáchat.
U dětí musíme předpokládat, že po- octli se v nebezpečí. V tom ale připloval
kud se dostalo na břeh, rychle se roze- Bestajovský a vynaloživ všechnu sílu
běhlo domů a rodičům raději nic ne- dopravil oba ku břehu.“
řeklo, aby nedostalo výprask. Ovšem Možná se dá i po 137 letech o publi-
žalovat se mohlo ve škole od spolužá- kovaném volání neznámého chlapce,
ků a pak už se nedalo nic zatajit. že se mu topí sestra, najít o trochu ví-
Mám tu krásný příběh rodiny, která ce a novinový článeček doplnit. Ale
v našem městě žije dodnes. Na konci jak už jsem psal, rodina byla na děti
19. století byla už tak rozvětvená, že převelice bohatá a tou dobou ve městě
se stěží orientuji mezi tolika dětmi byly minimálně tři, ne-li čtyři. Ale do
nesoucími příjmení Ponec či Poncová. příběhu zapadají časově jen Ponec
Ti dnešní, kteří ho mají, asi těžko bu- Antonín, krupař ze Staré Boleslavi někoho nezavřou. Ale i tady má bohu- nou. Na břehu stál plukovník Vilém
dou vědět, co prapradědečkové a pra- (U Staré školy č. 149), který měl se- žel příběh tragický konec. Manželka Kurgen, který neváhal a v uniformě
pratetičky vyváděli za lumpárny v čer- dmnáctiletou dceru Emilianu (10. 3. od něj odešla, a tak si na ni měl skočil za tonoucím vojákem, aby mu
venci roku 1884 na břehu řeky a že 1867) a v té době jednadvacetiletého 25. září 1883 počkat, až bude na bran- pomohl. Nasáklá uniforma vodou ho
jich mohlo být o jednoho méně. syna Františka. Kdyby ale vzal dýském náměstí na tržišti, a vystřelit ale též nemilosrdně tlačila pod hladi-
Národní listy z 9. 7. 1884 píší: Antonín k řece děti svých bratrů, měli po ní z pistole. Ale vše se nejspíš ode- nu a chvíli trvalo, než zpola utonulého
„Zachráněni by nejspíš pláž s mělčinou sami pro hrálo jinde a jinak. Vystřelil po ní, to zachytil a doplaval s ním ke břehu ze
V řece Labi u Brandýsa koupalo se sebe jako rodinnou. Tolik jich tu bylo. ano, a zpočátku se zdálo, že zranění svých posledních sil.
minulý pátek několik malých hochů A tak mi nezbývá než jim přát, že to není vážné. Paní byla střelena pouze A tak tu máme dalšího zachráněné-
pod dozorem 17leté Aloisie Poncové, skotačení u řeky takhle šťastně do- do ramene, ale rána se zanítila a na ho a poznatek k tomu, že i takto se
která odvážila se od levého břehu příliš padlo a zapsali se nevědomky nesma- následky postřelení v polovině října mohl chovat rakouský důstojník ve
daleko a byla stržena do proudu, jenž ji zatelně do dějin města. zemřela. Tady se bohužel zachráněný vysoké hodnosti k českému vojákovi,
odnášel. Jeden z hochů vida to, dal se po skoku do Labe dočkal jiného trestu a nečíst jen o tom, že vojáci té doby
do zoufalého křiku: „Pomozte, sestra Manželské neshody než vytažená mladá slečna Poncových. pod velením Rakušanů trpěli.
se topí.“ Šťastnou náhodou byli na O rok dříve, v roce 1883, skočil do Nešťastný Jan přitom vůbec nechtěl
blízku dva stateční muži: Jan Labe staroboleslavský řezbář Jan svou ženu zabít, měl ji rád a chtěl ji jen zachráněné pradleny
Bestajovský, záložní vojín 13. praporu Kolínský. A nejspíš vůbec ne v sebe- vystrašit. Chodíte brandýskou ulicí Na Prádle?
myslivců a Ant. Ponec, četař pluku vražedném úmyslu. Jen po neshodách Stalo se to v úterý 18. června roku Svůj název nemá jen tak pro nic za
Humbertova ze Staré Boleslavi, kteří s manželkou si pro něj nečekaně přišli 1905, když se během plavení koní nic. Po staletí se do těchto míst chodi-
bez dlouhého rozmýšlení vrhli se do četníci a jeho skok by mohl být klasifi- v Labi u Královic začal topit četař, lo prát i sušit prádlo. Jen dnes tu místo
Labe, aby dívku před utonutím za- kován jako pokus o útěk. Psalo se: tehdy již sedmého dragounského plu- pradlen máme slalomový kanál slou-
chránili. Ponec ploval rychleji a zachy- „On byl vyloven a odveden do vyšetřo- ku z brandýské posádky, Josef Fritsch. žící vodním sportům a rozsáhlé louky
til děvče, které v úzkostech smrtelných vací vazby.“ To mne přeci jen zarazilo. Byl stržen proudem řeky a po kratič- nikdo nepamatuje.
strhlo jej za sebou do proudu. Oba Vždyť po hádce s manželkou jen tak kém zápase o život zmizel pod hladi- V polovině měsíce května roku
1880 tu v tehdejším mlýnském kanálu
máchaly dvě nejmenované služky
prádlo z loďky, na které stály. Voda tou
dobou byla po velkých deštích vysoko
nad normálním stavem a do klidné
hladiny měla určitě také daleko.
Pohyb dvou stojících žen samozřejmě
loďku rozkýval a brzy nato se s oběma
ženami převrátila. Hned nato byly str-
ženy proudem a začaly se topit. V ten
moment asi těžko zachraňovaly
prádlo, které proud vzal i s nimi, spě-
chajíc ke svému vyústění do hlavního
řečiště řeky na Ostrůvku. Je tedy pro
mne nutné i po 141 letech jmenovat
zachránce obou žen. Zpola utopené je
tehdy vytáhli dva mladíci, Linhart
a Homola.
Vydáte-li se ulicí Nábřeží k Šorelově
mlýnu, pak nemůžete minout místo,
které vzalo životy vícero lidem, než si
myslíme. Ale také je to místo, kde
nejenom mlynář sám, ale i jeho za-
městnanci a zaměstnanci malé továr-
ničky Ferdinanda Janowitze na oleje