Page 20 - Chytrý Zpravodaj - Brandýsko červen 2021

20 | MĚSTSKÉ LISTY 76 let od konce války ČerveN
Mstětické vzpomínky a o děvečky z jinejch statků. Pořád po

nich počumovali a doráželi. Ale já byla
prťavá, hubená, samej uher a vypada-
Byl jsem požádán, zda bych opět nenapsal něco malého o květ- la jsem mladší než na těch patnáct.
nu roku 1945, ale po tolika článcích a dvou knihách už nelze nic
nového psát. vzpomněl jsem si ale na příběh, který se do knihy Jestli se mi tam nějaký kluk nelíbil
nedostal, a myslím si, že je vhodným. a jestli by se nedal najít?
No opravdu ne, vždyť jsem vám už ří-
Dne 6. 8. 2019 jsem byl kontaktován tam nešel, tady všude byli Němci po kala, že mě kluci nezajímali. Ale jeden
dcerou paní, která prý na konci druhé polích a na silnici jezdilo plno aut. tam takový byl. Mohlo mu být tak pěta-
světové války žila ve Mstěticích. A v sa- Jeden tank dokonce zastavil na návsi dvacet a ten na mě zíral, div mu nevy-
mém počátku hovoru se zmínila, jestli u školy. Ten byl z dálky slyšet, jak jel po padla čelist. Líbila jsem se mu. Jak se
by maminku mohla někdy přivézt, pro- cestě od Čelákovic. Já nevím, kdo tam jmenoval? Já nevím, to už se mi z pa-
tože má mou knihu o Zelenči a vypráví tenkrát šel, jestli to byl starý pan učitel měti vytratilo, ale ty koně měl nejhezčí.
neskutečné příběhy ze svého mládí. Kosina, ne počkejte, byl to asi pan Na koně nedali sedláci dopustit.
Vozívají ji prý do Brandýsa občas k lé- Lipka z Jiren. Chtěli prý ale jen ukázat Neexistovalo, aby s nima kočí špatně
kaři a na nákupy a musí se s ní prý za- cestu k Američanům. To už naši nosili zacházel. To by do hodiny letěl a bičem
stavovat na cestě hlavně v těch na zádech ty flinty, co sebrali Němcům, by mu sedlák zmaloval záda tak, že by jsem ten den viděl naposledy i přesto,
Mstěticích. Je jasné, že jsem nechtěl a ti Němci z toho tanku jim je sebrali do konce života spal už jenom na břiše. že slíbila, že se brzy ozve a s vyprávě-
čekat, a ihned se za paní chtěl rozjet, a odjeli. Já měla sbalený kufry a na- Koně se hejčkali jako lidi a krávy to ním budeme pokračovat. Že mezitím
ale až začátkem září jsem měl tu mož- chystaná trapem hnát do polí se scho- samý. Né jako potom za komoušů, to se přepíši tento příběh a ona ho zkontro-
nost se s ní sejít. Dceři jsem po vyprá- vat, kdyby se začalo střílení. děly věci s lidma i s dobytkem. Pak jsme luje. Hledal jsem ji, ptal se, ale marně.
vění u čaje potvrdil, že vše, co jsem se byli na nějaký tancovačce v Toušeni v tý A najednou jsem začal psát knihu
dozvěděl, je nejspíš pravda, jen jsem Jestli tam byla barikáda? Ve hospodě u rybníka na návsi. To už bylo o roce 1866 a otevřel kroniku Mstětic,
neměl možnost potvrdit si výpověď jiné Mstěticích? v létě po válce. Tam taky byli Rusáci. To o které jsem si myslel, že neexistuje.
ženy, kterou jsem slyšel před více než Ne, prosím vás, kdo by ji tam stavěl. se šlo hnedka za humnama po cestě Vojáci jsou opravdu pohřbeni někde
30 lety. Jakou? Tu, jak si nepatrná ves- Vždyť jsem vám říkala, že bylo všude mezi polema s obilím až tam a druhá u zdi současného parkoviště golfové-
nička v květnu roku 1945 prošla lid- ještě plno Němců. Jezdili náklaďáka- cesta vedla na nádraží. To jsme ten- ho hřiště. Kronikář příběh zazname-
skou tragédií. ma a na motorkách po silnici, co vede krát strašně zmokli, když jsme šli večír nal a poté zřejmě ve strachu, že napsal
„Víte, mě dali naši koncem války do Brandejsa, a taky jezdili na ten zpátky, a já z toho měla horečky a báli pravdu, vše napsané přeškrtal.
v dubnu na Zalabákův statek ke krá- Zeleneč. Ty flinty snad sebrali lidi se, abych nechytla ten zápal plic. Taky Kniha s názvem Nezvěstný zřejmě
vám, protože už mi bylo skoro patnáct z vesnice těm jejich raněnejm z toho to byla moje první tancovačka a tanco- nebude mít konce, stále je mnoho ne-
let a maminka potřebovala každou ko- autobusu, co zůstal stát na silnici. vat jsem vůbec neuměla. Nevěděla nalezeného z temné a utajované doby
runu. Bylo nás v baráku jak smetí a já Prostě je tam Němčouři nechali jsem, co s hnátama, a jakmile nějakej jara a léta 1945. Z míst, kde dnes žije-
byla tehdá nejstarší z hladovejch dětí. a zdrhli, aby je Rusáci nechytili a ne- přišel, abych šla, odbyla jsem ho tak, že me my své životy bez hrůz války.
Já jsem strašně vyváděla, když to doma postříleli. A ty zafačovaný chudáci, šáhnul po jiný. Styděla jsem se za to, že Opět letos byly vzpomínky na květ-
oznámili. Já si s pláčem sbalila dva o který nikdo nestál, měli ty flinty. Těm to neumím, a tak mě pak učily holky nové události roku 1945 smutné. Se
kufry s prádlem a botama a z nádraží našim velel snad ten pan Lipka a na tancovat po práci na dvoře. Já byla štvavými články a reakcemi na ně.
mě odvedli tam nahoru do vsi jako tu jiný už si nevzpomínám. Starý chlapi strašný tele. Holky si klidně daly kořa- Chtěl bych vám tedy připomenout, že
krávu na porážku. Už v tom vlaku jsem mě tenkrát nezajímali a mladý taky ne. lečku nebo víno a já chtěla po hostin- Malmigin Sergěj Alexandrovič zemřel
začala brečet, aby mě nikam nedávali, To až pozdějc. ským mlíko. Ten si asi taky o mně musel na zástavu srdce během operace vá-
že stejně uteču, a tak mi otec před ma- myslet svoje. lečného zranění na brandýském zám-
minkou ještě nějakou přidal, abych prý A stejně je postříleli. Koho? No ty Ve Mstěticích byly parádní statky. ku. Bylo mu třicet šest let, měl ženu
měla proč řvát, a to mi vydrželo až do Němčoury. Nejhezčí a nejbohatší v okolí. Ty nád- Marii a děti. Pocházel z maličké osady
těch Mstětic. Najednou přijel náklaďák plnej Rusů herný baráky, škola, co už není. Ta byla u Degtyarska ve Sverdlovské oblasti.
Já tam za živýho boha ke krávám od nádraží, naši jim dali ty Němčoury, jak ve městě. Zmizely stromy, zahrady Petruchin Alexander Fedorovič po-
nechtěla. Znala jsem jenom psa a koč- co seděli u školy u křížku a dva je vedli i ta dlážděná obrovská náves. Strašně cházel z Moldavska, bylo mu 29 let.
ku, a co bylo větší, toho jsem se strašně za vesnici. Pak už jsme slyšeli jenom to se to tam změnilo. Všecko je pryč. Lidi I on zemřel na následky válečného
bála. Kolikrát byl u trafiky nebo u ko- střílení. Přiběhnul pak myslím pan se tam na tý návsi scházeli a klevetilo zranění. A posledním z trojice, které
loniálu vůz s koněm a já radši přešla Matějka nebo starej pan Kratochvíl od se až do noci. Dneska už tam nikoho máme pohřbené na brandýském hřbi-
ulici na druhou stranu, abych nemuse- vedle ze statku pro lopatu a aby jiný nepotkáte, ani živáčka. To je strašná tově, Sinke Alexej Leontěvič, který
la jít okolo něho. Krávy jsem tam viděla vzali krumpáč a šli je s jinejma chlapa- škoda. zemřel až v září, také nebyl vrah, sexu-
poprvé v životě a nevěděla jsem, co si ma ze vsi zahrabat. No a já jako pito- No a po válce už jsem dlouho v těch ální násilník, zloděj hodinek, jak nás
s nima mám počnout. Ale zvykla jsem má káča jsem tam s ženskýma hnala Mstěticích nebyla, já prostě k hlíně nově učí dějinám.
si a za tejden už jsem s vidlema běhala taky. No, co jsem asi mohla vidět. Za a ke kravám srdcem nepřirostla, a jak Až zase některý „hrdina a protirus-
od rána do večera okolo krav, abych to škarpou v poli u stodoly leželi ti postří- se naskytla příležitost, zdrhla jsem ky zaměřený vlastenec“ rozkope
všecko stihla a mohla jít s ostatníma lení vojáci a mohli být tak čtyři, víc ne. zpátky a šla do fabriky. Ale moc ráda 8. května kytky na brandýském hřbi-
klábosit na náves. Někdo přes ně hodil nějakou deku nebo na to vzpomínám, asi proto, že jsem tově, měl by se vzdělávat knihami
Nebyla jsem v těch Mstěticích ani co to bylo a chlapi nás odtamtud hnali byla poprvé bez rodičů a cítila se bejt a navštívit archivy, aby věděl, jaké
měsíc a začala revoluce v Praze. To pr- jak nadmutý kozy, že prý nemusíme dospělá. Nebo to bylo tím, jak tam po tý plány měli nacisté s českým národem.
chali nejdřív Němci ze zabraných stat- u všeho být. Ne, neviděla jsem to. To válce bylo krásně, a já si to uvědomila Bez těch „Rusáků“, kteří jsou
ků ve vsi a s nima vojáci, co byli ubyto- střílení neviděl nikdo, a proč to Rusáci až teď, když jsem stará bába.“ v Čechách a na Moravě pohřbeni, by
vaný ve škole. Já chtěla domů k mámě, udělali, nikdo neví. Možná jim chtěli Škoda že vyprávění se již nedostalo tu nebyl. A k „vandalsky zničenému
ale silnice byly plný Němců, vlaky vů- utýct do polí nebo něco jinýho. Pak při- do knihy, kterou jsem psal a která se památníku hrdinů“ v Řeporyjích
bec nejezdily a od Nehvizd se střílelo. jeli myslím druhej den Rusáci s tako- jmenuje Nezvěstný. Válečný příběh mám jen slovo Františka Smolíka
Krávy jsme odvedli večer do lesejčka vejma divnejma koňma a s vozama z této blízké vsi by v knize mnohé z filmu Vyšší princip: „I já schvaluji-
a schovávalo se jídlo, aby to Němčouři a my měli jiný starosti než nějaký zako- změnil. Ale tak už to s knihami a s je- …z vyššího principu mravního…“.
nesežrali, a cenný věci do sklepů. Co paný Němce za vesnicí. To se zase všec- jich autory bývá, že dopíší, vydají na- Neznámý jen připsal, co autor památ-
bylo za den, nevím, ale říkalo se, že na ko schovávalo znova, aby to nesežrali psané a mohli by psát znovu a jinak níku zapomněl vytesat.
hlavní silnici jsou už Rusáci. Ale nikdo Rusáci. Zajímali se hlavně o kořalku pro to, co nevěděli. Veselou babičku Petr Enc