Page 25 - Chytrý zpravodaj - Železná Ruda 05/2025

Železnorudský zpravodaj 5/2025 strana 25
Z historie Železnorudska

Ve středu dne 30. 05. 1900 v hotelu Rixi na Špičáku ve věku 56 let zemřel JUDr. Alois Viktor Tangl, advokát z Nymburka. Delší dobu trpěl
poměrně vážným onemocněním srdce. To byl zřejmě hlavní důvod, proč právě koupil známý hotel Rixiův, později ještě některé sousední
usedlosti. Na Špičáku hodlal zřídit „České vzdušné lázně“. V témže roce měla být okázalým způsobem zahájena nová sezona. Dr. Tangl
se narodil v Lysé n. L. a roku 1877 stal se advokátem. V Nymburce na náměstí řadu let provozoval advokátní kancelář. Hlásil se ke straně
staročeské. Jeho manželkou byla klavírní virtuoska, za svobodna Lilly Striková. Pohřben byl v pátek 01. 06. 1900 o 15. hod. z domu č. 91
v Eisensteinu-ves. Následující článek byl publikován v deníku Národní Politika dne 23. 08. 1900, deníku České strany národně socialistické.
Merano je významné italské historické lázeňské město v provincii Bolzano.

Na Špičáku
Z půvabného zátiší na šumavském Špičáku letos více než kdy dříve ozývají se zvěsti kterak se tam našim letním osadníkům dobře daří.
Úbočí Špičáku jest oživeno – denně přicházejí noví hosté, aby tu delší nebo kratší dobu letní prázdno příjemně strávili.
Osada vznikla právě před čtvrtí století. Při stavbě dráhy plzeňsko – eisensteinské bylo třeba prokopat horu Špičák. Podnikatel stavby,
František Šebek a jeho plnomocník Ing. Jiří Petrlák usadili zde několik set dělníků s příslušným počtem inženýrů a úředníků. Na místě
příhodném zbudovány dva dlouhé baráky, v nichž pracovníci byli ubytováni.
Kupec z Volyně, Jan Prokop, v roce 1875 převzal zásobování této stavební osady potravinami a když dlouhý železniční průkop byl hotov,
vozba počala a dělnictvo s úřednictvem se rozcházelo, zůstal Jan Prokop na Špičáku a ze své kantýny zřídil roku 1878 pensionát, který
záhy dobrého jména nabyl. Obě budovy od podnikatelstva stavby převzaté dal přiměřeně vypraviti a když hostí rok co rok přibývalo
a místnosti pro ně nepostačovaly, vystavěl r.1883 budovu třetí z cihel, první to moderní vilu na Špičáku.
Avšak osadníků přibývalo a otec Prokop býval často v nesnázích o náležité ubytování. Tomu chtěli pomoci bratři Rixiové z Prahy,
kteří r. 1890 počali na Špičáku rozsáhlý třípatrový hotel, který r. 1892 byl otevřen. Po několika pokusech s různými nájemci ujal se
hotelu jako nájemce Jan Prokop r. 1896 a spravoval oba závody, svůj vlastní a najatý po tři roky. Mezi četnými osadníky býval také
nymburský advokát JUDr. Alois Viktor Tangl, který po několikakerém pobytu tou měrou si Špičák oblíbil, že umínil si usadit se tam
s rodinou svou trvale i koupil hotel Rixi a několik usedlostí, čímž se stal vlastníkem rozsáhlých lesů a rolí s lučinami, na nichž roztroušeny
útulné chaloupky a budovy hospodářské. Značným nákladem dal JUDr. Tangl hotel s příslušenstvím upraviti způsobem, který
všelijakým požadavkům pohodlných osadníků plnou měrou vyhovuje. Avšak obětavý podnikatel nedočkal se již ovoce svého snažení,
neboť právě když chystal otevření letošní saisony, roznemohl se neduhem srdečním a nedovršiv ani 56. roku věku svého skonal
dne 29. května 1900.
Zůstalého díla chopila se energicky ovdovělá paní Lilly Tanglová a dne 2. června hotel svůj otevřela. Toho dne dostavili se první hosté,
kroužek pražského Hlaholu. Z obou verand a oken hotelu jest nejvábnější vyhlídka do pestrého údolí eisensteinského a na okolní vrchy,
za jasna objevují se v dáli i obrysy Alp tyrolských a solnohradských, co našim Hlaholistům ovšem nemálo se líbilo.
Za pražským sborem pěveckým dostavili se hosté jiní a koncem července byly oba pensionáty, starší Prokopův a nový Tanglův, obsazeny.
Někteří letní osadníci jsou také ubytováni v pěti villách, jež prodlením desetiletí v sousedství obou pensionátů byly zbudovány.
Před pěti lety v hotelu Rixi byla zřízena pošta a letos dne 21. července otevřena tam i stanice telegrafní. Frekvence na poště a telegrafu
je hojná, slečna expedientka a spolu telegrafistka má po celý den jen málo oddechu. K usnadnění spojení s nádražím pod Špičákem
jest pohotově několik párů koní s omnibusy, kočáry a vozy nákladními. Hosté milující větší míru pohodlí, používají k delším výletům
dopravy s koňským spřežením. Cílem takových výletů bývá Rabenstein, Javor, Falkenstein, Roklan, Hora Jezerní. Bližší půvabná místa,
kterými naši osadníci rádi pěšky putují, jsou obě jezera, Černé a Čertovo, slapy jezerní u myslivny, zámeček Debrník, blíže Velké
jedle, táhlý vrch Pancíř, Eisenstrass (kromě Božího Daru rudohorského nejvýše položeného města v Čechách), Eisenstein, Alžbětín
se skelnými hutěmi aj.
A nasytí-li se hosté těmito výlety, prodlévají rádi ve vysokých lesích Špičáku obklopujících nebo na slunné stráni, kterou vrchní ředitel
p. dr. Matuš svým Meranem nazval; nebo jdou mezi skalky, kde lávky se stolečky jsou upraveny k posezení neb na pažit k myslivně,
kde slečna lesního poslouží čerstvým mlékem – slovem: na Špičáku a nejbližším okolí je tolik utěšených míst, že každý den na jiném
příjemně se může prozahálet.
Inu práce přiměřená člověka sílí, povznáší, lidstvo k vzestupu vede; avšak občasná prázdeň a zahálka také není k zahození. Zvlášť
tráví-li se na místech tak rozkošných, jako je náš milý Špičák(!) A skutečně tu nedělají nic ani ti pilní snaživci, kteří sem přišli se osvěžit
v úmyslu, že aspoň ve dnech deštivých něco pracovati budou. I kdepak by se vzala chuť k vážné práci? Hrají si zde mladí i staří.