Page 18 - Chytrý zpravodaj - Železná Ruda 04/2025

Železnorudský zpravodaj 4/2025 strana 18

Z historie Železnorudska

V roce 1889 českou veřejnost po nějakou dobu zaměstnávalo záhadné zmizení českého dramatika, novináře, překladatele, kritika,
Emanuela Bozděcha (1841-1889). Tuto událost pozorně sledovaly také pražské Národní Listy. V letech 1869-76 Bozděch působil v Pro-
zatímním divadle, poté pracoval např. jako divadelní referent v německých novinách Prager Tagblatt a Prager Abendblatt; z prvních
výsledků vyšetřování vyplyvalo, že pravděpodobně spáchal sebevraždu, skokem do rozbouřené Vltavy. Bozděch rád často pobýval na
Špičáku v pensionátu u Prokopa. V uvedenou dobu v těchto místech bydlel také populární herec, Jiří Bittner, rodák z Milavče u Domažlic,
s manželkou, tehdy velmi známou herečkou Národního divadla „Maruškou“ Bittnerovou-Baubínovou (1854-1898). Text následujícího
příspěvku je záměrně jazykově neupraven.

Domnělý nález mrtvoly Emanuela Bozděcha

Národní Listy, 06. 08. 1889
Část č. 2/2
Pan Jiří Bittner sděluje o věci této dále: „Vyhledali jsme s panem nadlesním Komárkem především bavorského celníka, který první byl
povolán k nalezené dvěma chlapci mrtvole. Od četníka dověděli jsme se některé podrobnosti, na než mne paní sestra Bozděchova
zvláště upozornila, hlavně co prádla se týkalo. Mrtvola měla na sobě prádlo, jak je Bozděch nosíval, vespod „Jägrovu“ košili, přes ní bí-
lou širtinkovou a spodky rovněž „Jägrovy“; důležito jest, co úřední zpráva neudává, co však četník nám na jisto tvrdil: že na mrtvole sku-
tečně viděl vlněný pas kolem života, jak jej Bozděch skutečně nosil. Rovněž tvrdil četník, že mohl pozorovati při mrtvole velkou lysinu.

Několik dní na to jeli jsme do okresního města bavorského Neukirchenu, abychom prohlédli věci, které po mrtvole u soudu byly ulo-
ženy. Jaké bylo naše překvapení, když na naši žádost, by nám byly ukázaný především šaty a obuv, tamější soudce pan Fischer nám
sdělil, že šaty i obuv byly sice mrtvole svlečeny — avšak na ní do rakve uloženy. Věci u soudu se nalézajíc jsou následující: černý plstěný
klobouk, formy, jak jej Bozděch skutečně nosíval, podšívka s firmou kloboučníka Pollnera v Praze, u něhož Bozděch klobouky kupoval,
kartáček malý na vousy z černé perčoviny, bílá rukavička z prací kůže, jeden knoflík manšetový z perleti, kousek látky kalhotové, velká
tobolka koupená „U města Paříže“ v Praze, tištěná zpráva spolku německých číšníků v Praze, revolver šestihlavňový (dvě rány byly vy-
páleny), 17 nábojů revolverových a lístek železniční z Prahy do Kolína a zpět, nesoucí datum 16. a 17. ledna 1889.

Soudce p. Fischer nám sdělil: na naše otázky především o obuvi, jež může nejvíce přispěti ku zjištění mrtvoly, jelikož dlouholetý obuvník
Bozděchův by ji byl poznal, sděleno, že bota prozkoumaná, byla podšita červeným flanelem. Okolnost ta jest zvláště pozoruhodná, ježto
Bozděch k vůli reumatickým bolestem v jedné noze nosíval jen jednu botu takto upravenou, dá se prozkoumáním též druhé botky a
ostatních částí oděvu tudíž totožnost mrtvoly zjistiti. Zejména důležitou okolností jest to, že u mrtvoly byly nalezeny též červené vlněné
rukavničky, jak je Bozděch skutečné nosíval, jakož i dále perletový knoflík do manšety i výslovně mi bylo sděleno sestrou Bozděchovou,
že míval knoflíky z perleti. Okolnost, že u mrtvoly shledány byly zachovalé, zdravé bílé zuby, souhlasí a nasvědčuje rovněž naší do-
mněnce. Hned po naší rozmluvě s bavorským celníkem vnucovalo se nám takřka přesvědčení, že jsme skutečně nalezli stopu zmizelého
spisovatele Emanuela Bozděcha, který závět svoji končil slovy: „Bude-li moje mrtvola nalezena... “

Po čtyřech měsících nalezena byla hnijící mrtvola neznámého sebevraha na temeni Javoru mezi balvany na skrytém místě, která přímo
nasvědčovala tomu, že neznámý onen zoufalec nechtěl, aby tělesná jeho schránka kdy byla nalezena. Vyšetřování, jež jest v plném
proudu, dokáže snad již za krátko, náleží-li mrtvola, jež pohřbena jest v Lamu v Bavorsku, skutečně Emanuelu Bozděchovi; neb přispěje
snad uveřejnění těchto podrobností ku konečnému zjištění osoby, která na Javoru vlastní rukou zahynula.

Josef Růžička