Page 9 - Chytrý zpravodaj - Vítkov 05/2022

„Krajina břidlice měla dlouhodobý vývoj, první projekty vznikaly Vznikem spolku Krajina břidlice v roce 2019 se podařilo sjedno-
na Budišovsku, Vítkovsku a Odersku, dnes již aktivně spolupra- tit roztříštěné propagační aktivity v oblasti Nízkého Jeseníku.
cuje také Jakartovicko, Bruntálsko a další. Podařilo se nám také Základními principy fungování spolku je spolupráce a vzájemná
založit vědeckou radu vedenou odborníky na geologii, historii, podpora,“ uvedla Alena Zemanová, Krajina břidlice, z.s.
cestovní ruch, přírodu, hornictví, stavební a technické památ- Vznik národního geoparku vpisuje do krajiny nový příběh. Propa-
ky. Skvělý kolektiv lidí, který nadšeně pracuje po zaměstnání ve gací území, jeho skrytých krás, je rozvíjen cestovní ruch a stra-
svém volném čase. Stejně je to i se členy spolku. Jsme vlastně na nou aktivit nezůstává ani místní obyvatelstvo, které s pocitem
začátku a čeká nás hodně zajímavé práce,“ uvedl Lumír Moučka, sounáležitosti postupně zaboří své kořeny hlouběji do skalnaté
Krajina břidlice, z.s. krajiny, kde v nitru země odbíjí svůj čas kamenné srdce.
„Udělení statusu národní geopark je ocenění práce mnoha lidí.

LIŠKA OBeCNá

Vážení čtenáři, opět se vracíme k článku o myslivosti na Vít-
kovsku (Vz 3/2022). tentokrát nám bude david Machač vyprá-
vět o lišce, vděčné hrdince četných uměleckých děl, která se
stala i pevnou součástí našeho slovníku…

Zvíře, které si tentokrát představíme, vzbuzuje v mnoha z nás
plno emocí, a to jak pozitivních, tak i negativních. Pojďme se tedy
kriticky podívat na život naší nejhojnější divoké psovité šelmy -
lišky obecné. Liška obecná (Vulpes vulpes), patří díky své vyso-
ké inteligenci mezi oblíbené hrdiny mnoha příběhů a bajek, kde
představuje především mazané a vychytralé postavy. Často si
naši přízeň získá i svou typickou roztomilostí. Nebýt domestiko-
vaných forem vlka známých jako pes domácí, byla by liška obec-
ná nejrozšířenější psovitou šelmou světa, která úspěšně osidluje
všechny kontinenty kromě Antarktidy a prostředí od pouští přes
velehory až po městské džungle. Kromě své přizpůsobivosti v na-
bídce potravy a prostředí je další liščí předností vysoká plodnost.
Při dostatku potravy rodí jednou ročně, nejčastěji v dubnu, i více níček zahrnuje téměř vše od srnčat přes ovoce až po zbytky z po-
než deset mláďat v norách, které si lišky buď samy vyhrabávají, pelnic a domácí zvířata. V některých městech jako je např. Lon-
nebo je sdílejí například s jezevci. V našem rozvráceném ekosys- dýn dosahují lišky díky těmto zdrojům potravy a přemnoženým
tému musíme s liškou počítat jako s vrcholovým predátorem. hlodavcům obrovské populační hustoty v řádech desítek kusů
Ve skutečnosti by tomu tak být nemělo. V našem „upraveném“ na 1 km , což by v přírodě nebylo únosné. Je zajímavé, že ačkoliv
2
světě narušujeme ekologickou rovnováhu mezi liščí porodností je liška vnímána jako samotářské zvíře, které se páruje pouze na
a nadějí na dožití liščat. Z hlediska mnoha dalších šelem ale i lidí, období rozmnožovaní a výchovu liščat od února do června, tak
je liška vnímána jako významná potravní konkurence. Liščata v oblastech vyšší populační hustoty vytváří rodinné smečky, kde
mohou být již v norách jako konkurenční druh úmyslně usmrcena podobně jako u vlků existuje pouze jeden dominantní rozmnožu-
kunou nebo tchořem. Mláďata mimo noru jsou oblíbeným cílem jící se pár. Je vidět, že v přirozených podmínkách je populace lišky
orlovitých ptáků nebo sovy výra velkého. Ani dospělé lišky nejsou regulována a kompenzována z mnoha různých směrů. Avšak kra-
v přirozeném ekosystému v bezpečí a jsou opět z konkurenčních jina, kterou si upravil člověk k obrazu svému musí být dále člo-
důvodů napadány rysem nebo vlkem. Kromě absence velkých věkem udržována, aby zůstala tak říkajíc „zdravá“. Pokud člověk
predátorů v ekosystému napomáhá přemnožení lišky také pre- vyhubí velké šelmy, automaticky potom přebírá zodpovědnost
ventivní orální vakcinace proti vzteklině. Mnoho parazitů včet- za náhradu jejich činnosti, a to nemluvíme jen o liškách. Z toho-
ně již zmíněných lyssavirů způsobujích vzteklinu, jejíž infekce ze to hlediska je odstřel vhodnější variantou oproti norování, kdy je
100 % končí smrtí, reguluje nejen liščí populaci. Kromě přenosu ještě v noře usmrcena matka s mláďaty, a navíc máme v krajině
vztekliny, která je v našich končinách zanedbatelná, představuje již výše zmíněné predátory jako jsou kuny, které za nás provádí
liška pro člověka velké nebezpečí jako rezervoár a přenašeč ta- podobnou regulaci liščat. Při pouhém odstřelu se populace stá-
semnic rodu Echinococcus, jejíž dospělá stádia žijí ve střevě lišek, vá odolnější a pestřejší a také tato metoda přednostně vyřazuje
ale i jiných psovitých šelem. Tato tasemnice potřebuje pro svůj méně plaché a potenciálně nebezpečné jedince, což je velmi uži-
vývoj mezihostitele, který pozře vajíčka tasemnic na potravinách tečné z hlediska veterinárního i chovatelského. Bohužel poslední
kontaminovaných liščím trusem. Vylíhlé larvy vytvoří laločnaté dobou počty ulovených lišek rok od roku klesají, nejspíš kvůli je-
cysty v játrech a čekají až mezihostitele, nejčastěji hlodavce po- jich nízké materiální využitelnosti. Je tedy na místě zdvižený prst
zře predátor, v našem případě psovitá šelma, v jejímž střevě ta- ohledně všech známých liščích neřestí. V okolí Vítkova vypadá si-
semnice pohlavně dospěje. U člověka, na kterého pochopitelně tuace kolem výskytu lišek celkem pozitivně soudě alespoň podle
liška příliš často neútočí, může echinokokóza po desetiletích in- obtíží spojených s jejich „spoluprací“ při fotodokumentaci, kde
fekce způsobit závažné poškození jater a také rozšíření metastáz z mých zkušeností dokonale vyniká plachost místních lišek.
zapouzdřených larev do jiných částí těla. Jak již bylo zmíněno,
důležitou složkou potravy lišek jsou hlodavci, ale všežravý jídel- David Machač