Page 20 - Chytrý zpravodaj - Vítkov 04 2022
P. 20

vítKOvští žIDé




                                                              Fallova, Duxova, Pollakovi, manželé Karpusovi a  další. V  jedné
                                                              části vítkovského hřbitova pochovávaly židovské rodiny své ze-
                                                              mřelé, leží tam příbuzní rodiny Silbermannovy, Bittersfeldovy,
                                                              Rosenfeldovy a Dr. Lederera.

      „Mávali nám zdviženýma rukama, dokud to bylo možné!“ říkal   Vážnost si židovští obchodníci a podnikatelé vydobyli podporou
      Dr. Feige Vítkovanům, když se brzy po vypuknutí války rozloučil   města v jeho těžkých chvílích. Židé byli zakladateli textilních dí-
      se svými dvěma syny. Už je nikdy neuviděl…zahynul i s manžel-  len, továrny na výrobu hedvábí, byli významnými chlebodárci
      kou v Osvětimi. Dr. Feige přišel i s rodinou do Vítkova po roce   a zaměstnavateli. Vedení města hospodařilo s fondy a nadace-
      1933 z Berlína. Nastěhovali se k doktoru Steinerovi, který byl jeho   mi (Stiftung), které byly založeny k určitému účelu a finančně je
      tchánem a zároveň velkoryse poskytl ve svém domě útočiště i ji-  podporovali podnikatelé a majetní obyvatelé města. Po vzniku
      ným židovským rodinám. Až na málo výjimek se konce války ni-  Československa v roce 1918 byly tyto fondy zrušeny. Nesly jméno
      kdo z nich nedožil.                                                           svého donátora, zmiňuji se jenom o ži-
                                                                                    dovských zakladatelích. Od roku 1888
      Josef Ullrich píše v knize „Historie města Vít-                               existovala Benedikt Karplus-Stiftu-
      kova – Geschichte der Stadt Wigstadtl“ na                                     ng, dále Eduard Friedmann-Stiftung,
      str. 233 o osudech Židů na Opavsku. V 16. sto-                                Sigmund Trebisch-Stiftung, Oskar
      letí byli Židé z Opavska a Krnovska vyhnáni,                                  Trebitsche Wasserleitungs-Stiftung
      přesněji v roce 1522 z Opavy a 1535 z Hlubčic.                                a Friedhofsfond.
      Po čase se tu a tam jednotlivé rodiny vráti-
      ly zpět. Slezská šlechta neměla na vyháně-                                    Město oceňovalo své občany za jejich
      ní zájem, a  tak se židovští uprchlíci z  Čech                                zásluhy. Na zasedání městského za-
      usazovali v našem kraji. Historické prameny                                   stupitelstva 31. prosince 1899 ocenili
      uvádějí, že ve Slezsku se roku 1752 „toleruje“                                zastupitelé jednomyslně továrníky
      119 židovských rodin. Soustředili se do ob-                                   Sigmunda Trebitsche, Leopolda Tre-
      lastí  Těšína,  Vidnavy,  Krnovska  a  Opavska,                               bitsche a Leopolda Faßholda čestným
      kde bydlelo 23 rodin. Každá komunita si vo-                                   občanstvím.  „S  vděčností  uznáváme
      lila vlastní samosprávu – představeného, tři                                  vaši zásluhu na hospodářském po-
      přísedící a výběrčího daní. Za časů císařovny                                 vznesení města!“
      Marie Terezie  žilo ve Vítkově vícero židov-
      ských rodin. V písemnostech jsou jmenováni                                    Stalo se v roce 1942… K vítkovskému
      Isak Meyer (1761), Moses Daniel (1776) a Ur-                                  sedlářskému  mistrovi  Leo  Krumpol-
      ban Hirschel (1778). Situace se zlepšila, když                                zovi přišla stará paní Dux a poprosila
      se vlády ujal Josef II., který roku 1781 zrušil                               ho o kožený řemínek ke svázání svého
      nevolnictví a  tolerančním patentem zlep-                                     kufru. Řekla mu, že nyní jede do tábo-
      šil postavení Židů v monarchii. Už nemuseli                                   ra, kde všichni staří Židé budou smět
      nosit nášivku (Judenflecks), platit individu-                                 pokojně strávit svůj podzim života.
      ální mýto (Leibmaut) a dvakrát vyšší soud-                                    Vyjádřila svou prosbu tak, že za nor-
      ní poplatky. Zrušeno bylo nařízení, které                                     málních okolností by to byl příjemný
      o nedělích a křesťanských svátcích zakazo-                                    rozhovor, ale tušili jsme, že všichni
      valo v  dopoledních  hodinách navštěvovat                                     vítkovští lidé židovské víry vědí, kam
      zábavní podniky a  prostory. Získali právo                                    povede jejich cesta.
      vlastnit a pronajímat si palírnu, pivovar, ob-
      chod s kožešinami a hutě na draselnou sůl.                                    Kdo by chtěl ve spisech internačního
      Mohli se vyučit ve všech řemeslech a získat                                   tábora Terezín nebo v jiných táborech
      mistrovské zkoušky. Přes všechny tyto vý-                                     hledat jména vítkovských židovských
      dobytky bylo jejich společenské postavení                                     rodin, najde je skoro všechny. Pokud
      mezi křesťanským obyvatelstvem nezávi-                                        někdo z nich zůstal ve Vítkově do na-
      děníhodné. Někteří nechali raději své děti                                    pochodování německé armády v roce
      pokřtít. Také Vítkov nebyl žádnou výjimkou.                                   1938,  tak  již  neměl  žádnou  možnost
      Moses Daniel nechal pokřtít svou dceru a Ur-                                  uprchnout do ciziny.
      ban Hirschel svého syna. Židovské rodiny
      opakovaně z města odcházely a přicházely.                                     V tomto článku bylo použito vyprávě-
      Skrze zákonodárství revolučního roku 1848                                     ní Karla-Josefa Schromma, které bylo
      a 1849 byli Židé postaveni na roveň s ostat-                                  otištěno v knize „700 Jahre Wigstad-
      ním obyvatelstvem.                                                            tl und sein Gerichtsbezirk - 700 roků
                                                                                    Vítkova a  soudního okresu (str.  95-
      V roce 1930 žilo ve Vítkově dvanáct rodin ži-                                 96)“, v  níž bývalí němečtí obyvatelé
      dovské víry. S výjimkou Melče již žádné jiné                                  Vítkova sepsali své vzpomínky na sta-
      rodiny ve vítkovském okrese nežily. Kromě                                     rou vlast.
      rodiny Steinerů tu bydlel Ernst Goldberger
      s rodinou, ti byli výrobci likéru a v roce 1938                                                  Pavel Kučerka
      stačili emigrovat do zahraničí. Dále rodina
   15   16   17   18   19   20   21   22   23   24