Page 16 - Chytrý zpravodaj - Vítkov 06/2024

práVoVárEČná M욍ansKá spolEČnosT

Stát ve státě představovala ve Vítkově Právovárečná měšťanská
společnost (Schankbürgerschaft) s právem vařit a šenkovat pivo.
Do tohoto spolku patřili zámožní a výše postavení měšťané,
kteří ovládali především městskou samosprávu. Celkově tvořili
výjimečné vlastnické společenství a jako každá organizace mívá
svého předsedu, měli tito „pivaři“ rovnou představené dva. Tito
jmenovaní oficiální zástupci měli za úkol svolávat své členy na
společná jednání, provádět dohled nad výrobou zlatého moku
a předkládat každoročně účetní zprávu o hospodaření. Oni sami
však byli jenom „primus inter pares“. Neměli tedyžádné právo
něco podepisovat jménem ostatních členů spolku. Smlouvy,
dokumenty, výroční zprávu a účetní uzávěrku podepisovali vždy dále svobodný sedlák Anton Enenkel z Dolní Vsi a nájemce
všichni. Jejich funkční období trvalo jeden rok. Za řádnou správu pálenice Anton Hübner koupili nabídnuté pozemky o velikosti
obdrželi odměnu. Společnost měla i svou vlastní pečeť. Jestli 631 až 15 482 čtverečních klastrů. Spolek utržil z prodejů 4465
někdo chtěl provozovat vlastní hospodu a měl zájem o členství zlatých, tedy o 453 zlatých více, než sám musel zaplatit. Kromě
ve spolku, musel zaplatit poplatek. Tato částka činila roku 1850 toho zůstal právovárečné společnosti dům čp. 160 (Pivní pramen)
patnáct zlatých, ale roku 1865 pouze šest zlatek. i s pozemkem a kus lesa. Dům čp.160 byl prodán 1. května 1808 bez
práva „čepování piva a vína“ soukeníku Franzi Wehlemu za 1032
Nájemce pivovaru, hospodští i majitelé vináren museli zlatých a rok nato tkalcovskému mistru Silvestru Lubowskému
„Právovárečné společnosti“ odvádět ročně určitý obnos. Aby kus pozemku za 760 zlatých. Nakonec pivovaru zůstalo v nejbližší
celý pohostinský sektor vydělával, musela být výroba piva řízena blízkosti 510 klastrů louky a 120 klastrů velký rybník a díl lesa na
hospodárně s co nejmenšími náklady, ovšem muselo se vařit Šibeniční trati (Galgenried), vlevo od staré cesty do Kaménky
znamenité pivo! (Kamitz). Les zaujímal rozloho 6 jiter (Joch) a 670 klastrů
a přinášel pohádkový zisk. Díky Raabovu „bohatému dědictví“
Na začátku 19. století vlastnili měšťané dva pivovary. První byl byly získané finanční prostředky použity na nákup dalších luk
přímo ve městě a druhý v Horní Vsi. Ovšem vařit pivo v obou a polí na Šibeniční trati, a tak se pozemky zcelily.
provozech zdražovalo jeho výrobu a navíc nebylo možno
uspokojit stoupající nároky na kvalitu a objem produkce. Městský Plány na rozšíření pivovaru připravil budišovský stavební mistr
pivovar byl v zanedbaném stavu, takže v letech 1799 a 1801 byly za 2 zlaté. Následně plány zkontroloval a doplnil opavský stavitel
na opravu vynaloženy značné finanční prostředky. Hornoveský a nákresy i s popisem předal vítkovskému zednickému mistru
pivovar ležel poměrně daleko od centra a členové spolku s ním Thomasu Pallerovi. Koncem roku 1803 již byly zhotoveny základy
měli starostí až nad hlavu. Bylo rozhodnuto, že ten městský se a v prosinci 1804 byla stavba dokončena. Celkové náklady byly
nejprve rozšíří a potom se v v Horní Vsi vaření piva ukončí. 4 000 zlatých. Pivovar měl následující prostory: varnu, komoru
na kvasinky, sladovnu, sušárnu sladu, šalandu, pražírnu a sklep.
Starý měšťanský pivovar stál pravděpodobně na stejném místě Mladinová pánev pojala 30 věder sladového šrotu a chladící
jako současný, nebo v jeho blízkosti. Příjezd k němu umožňovala zařízení 40 věder. S vařením se mohlo začít ještě roku 1804.
ulička v rohu západní strany náměstí.
Za starých časů se pivo vařilo v týdenních intervalech. Jeden
Sládek Rudolf Schindler vyprávěl Josefu Ullrichovi zajímavou člen „pivního“ spolku dohlížel na výrobu piva a druhý se staral
legendu, že v pivovaru byla pískovcová káď s vytesaným o distribuci. Vaření piva měl provádět sládek, který pracoval
letopočtem začínajícímčíslicí 16... Zbytek letopočtu si „na účet“ konkrétního „radního“, jenž zase ručil za dodávané
nepamatoval. Při přestavbě na začátku 19. století byla káď suroviny a byl zrovna na řadě. V roce 1870 tento týdenní systém
zazděna a letopočet zamazán, takže už nebylo možné ho spatřit. vaření piva zakázal císař Josef II., ale zákaz se zpočátku obcházel.
V roce 1803 zemřel člen spolku Anton Raab, vlastník pozemku Na počátku 19. století se ve Vítkově zavedl pronájem celého
č. p. 160, který sousedil s pivovarem. V případě jeho rozšíření pivovaru jednomu sládkovi na dobu tří let. Stále však platilo
bylo nutno tuto parcelu získat. 1. července se konala aukce všech pravidlo, že za hospodaření, kvalitu dodávaných surovin
Raabových pozemků a právovárečná společnost in commune je a chuť piva nese zodpovědnost konkrétní člen Právovárečné
vydražila za cenu 4012 zlatých a 30 krejcarů. Lidé cenu považovali měšťanské společnosti. V roce 1800 byli předsedy spolku Josef
za přemrštěnou a Raabův majetek nazývali „bohaté dědictví“. Essler a Dominik Domes, sládkem Josef Kamelitz.
Ovšem pro pivovar bylo potřeba poměrně malé části pozemku. Cervisia est medicina.
Zažádali u krajského úřadu v Opavě o povolení pozemky
rozdělit a některé části „s hořkostí“ nabídnout k odprodeji. Již Pavel Kučerka
6. srpna obdržel spolek kladné stanovisko a zorganizoval dražbu
jednotlivých částí „dědictví“. Občané Josef Lichtblau, Josef Zdroje: Ullrich, Josef, Geschichte der Stadt Wigstadtl. 1933, str:
Vögler, Anton Müller, Libor Essler, Christian Heichel, Josef Essler, 329-332
Anton Heichel, Josef Goldmann, Franz Terk, Josef Losert, Josef Dorko, B., Kravar, Z., Vítkov – Z historie města. 2017, str: 132
Hartel, Benedikt Essler, Silvester Lubowsky a Gottfried Philipp,