Page 23 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 01/2024

OBECNÍ SERVIS TÝNECKÉ LISTY 23
Jak ten čas letí...

Petr Hanuška

Tentokráte jsem u příležitosti jeho A abych nezapomněl na ty sourozence. v těch hlavách nemáme nic jiného než Jsi šťastný a pyšný dědeček. Terka
krásného životního jubilea požádala o Jak jsem naznačil, měl jsem o deset let balón! Trochu nás tenkrát provokovala, roste jako z vody, Honzík je fotba-
rozhovor našeho pana starostu Petra starší sestru. Moc jsme si spolu dětství takže jsem se zatvrdil, prohlásil, že to lista. Je pravda, že vnoučata jsou
Hanušku. neužili, protože když jsem ji začal po- není pravda a že ji to dokážu! Učila nás víc než děti?
třebovat, byla dospělá a brzy se vdala. češtinu a literaturu, takže jsem začal No jasně!!! Dceru Evičku miluji, je to můj
Poté, co se narodila moje neteř Jana, Mir- hodně intenzivně číst. Chtěla po nás, skvělý parťák. Říká, že ona mi nahrazuje
ka těžce onemocněla a po zbytek života abychom měli načteny knihy z období, syna, protože je stejný fanatický spor-
se pohybovala mezi domovem a nemoc- které jsme zrovna probírali, a dokázali tovní fanoušek jako já. Ale Terka a Je-
nicí. Zemřela ve čtyřiceti osmi letech. o nich mluvit. Ostatní hoši, kteří jsme níček? Jsou to naše největší rodinné po-
Hodně mi chybí, protože na světě už nej- spolu chodili, se k tomu stavěli celkem klady! Oni přinesli do našich rodin nové
sou ani mí rodiče… vlažně, kdežto já literatuře úplně pro- světlo, novou energii, prostě plnohod-
padnul. Logicky to skončilo tím, že to notný život. Je úžasné pozorovat, jak
Předpokládám, že do základní školy „telátko“ se vydalo studovat na filoso- rostou, jak se z nich stávají lidé, kteří
jsi chodil v Holici? fickou fakultu český jazyk a dějepis. mají svůj vlastní svět, do kterého nám
Předpokládáš dobře. Celých osm let A pak ty obory učilo na týnecké základní občas nechají nahlédnout. Každá ba-
jsem docházel z Tyršovy ulice na holic- škole, resp. přednášelo dějiny české lite- bička i dědeček ti řeknou, že když se
kou náves, kde dodnes stojí budovy prv- ratury na pedagogické a filosofické vnoučata objeví u dveří, na které zakle-
ního i druhého stupně. Nejvíce se mi do fakultě. A v roce 2002 se rozhodlo vy- pou, že ti srdce poskočí radostí! „Mori,
paměti vryla první třída s paní učitelkou stoupit ze školního světa a získat ostru- poď si se mnou zakopat! Jeňo, já se
Hlobilovou. Učebna byla umístěna v bu- hy v prostředí, o němž vůbec nic ne- bojím, že mě zabiješ! Ty máš v té noze
dově vedle kina, které dnes neexistuje. vědělo… dynamit! Neboj, Mori, to je měkké balón,
Myslím, že je tam stolařská dílna nebo ten ti nic neudělá! No jistě, to ti tak
něco podobného. Paní učitelka byla las- věřím!“ Nebo. „Ahoj Morousku, tak co
kavá a vtipná, a kromě toho náruživá bude dneska dobrého k obědu? Neboj,
kuřačka, ale i tak nám voněla. O velké něco vymyslím, Teroušku! Pomůžeš mi?
přestávce nás vždycky vyhnala ze třídy Jasně! Jdeme na to!“ Tak začíná většina
Jeden z nejkrásnějších dárků, do malé zahrady, která se rozkládala víkendů, protože po tátovi, který byl
které jsem k jubileu dostal, před školou. Tam se asi zrodila moje profesionálním kuchařem, moc rád va-
byl od dětí z mateřské školy téměř fanatická záliba v kopané a spor- řím. A toho Morouska, Morouse, Moriho
tu vůbec. atp. jsem vyfasoval jako přezdívku kvůli
Peti, v prosinci jsi oslavil krásné še- A jak vzpomínám na oněch osm let škol- tomu, že se prý někdy mračím! Chápeš
desáté narozeniny. Dovol, abych ti ní docházky? Popravdě mám rozporu- to?! Já!!!??? Bytostný optimista!!!
za Komisi pro sociální záležitosti ZO plné pocity. Zřejmě jako každý, kdo byl
Velký Týnec popřála hlavně pevné tzv. jedničkář čili šprt. Na prvním stupni
zdraví, spokojenost, lásku a štěstí jsem byl třídní lídr, na druhém pak třídní
do dalších let. lúzr. Znáš to. Zhruba do páté třídy spolu-
Moje první otázka bude směřovat žáci uznávali, že máš skvělý prospěch,
do tvého dětství. Kde jsi ho prožil, že tzv. „táhneš“ třídu, což se na druhém
kolik máš sourozenců? stupni proměnilo v zátěž a ve skuteč-
Ati, nejprve mnohokrát děkuji za krásné nost hodnou opovržení. Navíc. Do konce 5x archiv P. Hanušky
přání tobě i všem členkám sociální ko- docházky na první stupeň jsem byl ve S manželkou Taťánou - kde jinde
mise. třídě nejvyšší, v osmé třídě jsem byl než na luhačovické kolonádě, že...
A nyní k otázce. Dětství jsem prožil naopak nejmenší a vychrtlý hubeňour,
v Holici u Olomouce, která je dnes měst- takže jsem byl celkem rád, že jsem
skou částí našeho krajského centra. Mo- odešel na hejčínské gymnázium. Pojďme k ošemetné otázce, která
je rodiče – Vlastimila a Miroslav – byli ne- A mimochodem šprt jsem nebyl. Stačilo provokuje staro- i novousedlíky. Jak Tamtéž s Terezkou a Jeníčkem
smírně laskaví a starostliví, takže jsem mi poslouchat vše ve škole, doma jsem dlouho bydlíš v Týnci? Cítíš se jako
vyrůstal v rodině, v níž jsem cítil bez- tomu moc nedal, protože jak říkal táta: náplava, nebo ne? A ruku na srdce – Peti, závěrečná otázka je pro všech-
břehou lásku. Byl jsem véškrabek, na- „Přišels ze školy, hodil tašku do kouta, měnil bys? Já tvrdím, že tak krásná ny stejná. Máš nějaký nesplněný
rodil jsem se totiž o deset let později než utekl ven hrát ten tvůj fotbal a večer vesnice není široko daleko! sen či přání?
moje sestra Miroslava, takže o to více jsme tě honili, abys šel konečně dom!“ Ati, počítej se mnou. Dvacet let jsem žil Ati, těch přání mám nepočítaně! Ne, že
jsem byl opečováván. Máma mě učila v Holici, čtyři šílené roky ve stotisícové bych byl neskromný, ale přání čili vize
lásce a vlídnosti k lidem, které potká- Co Holice? Jaká to vůbec byla dě- Olomouci, třicet šest let mám domov ve jsou mým hnacím životním motorem.
vám, a tak nástup do mateřské školy byl dina? Velkém Týnci. Naši obec miluji! Je oprav- Nicméně to zestručním. Přál bych si,
tak trochu sociálním šokem. Můj bu- Úplně jiná než dnes! Nestály tam ty ší- du krásná! Nabízí úplně vše – placku abychom společně s mou ženou Tánič-
doucí velký kamarád Mirek Alka mě lené paneláky za návsí, mezi naším kon- i kopce, lékaře i obchody, kulturu i sport, kou prožili co nejvíce šťastných let! Aby
v šatně zbil, protože jsem byl moc velký cem a Olmou byla samá pole. Podél Ho- klid i divočinu, dostupnost za prací do Terka a Jeník našli v životě to, co hledají.
slušňák a lezl jsem mu tím na nervy. lického potoka jsme chodili na výpravy Olomouce. Potkávám v ní drtivou vět- Abychom byli zdraví a Pán Bůh nás
až do Bystrovan. V létě jsme se v potoce šinu skvělých lidí! Pro někoho zůstanu ochraňoval tak, jak to činil doposud!
koupali, stavěli hráze, jezdili na nafuko- náplava, pro jiného jsem srdcem i duší A aby náš Týnec, Čechovice a Vsisko zů-
vacím kajaku od mlýna, který neexi- Týnečák. Vyber si! staly i nadále místy, v nichž rádi trá-
stuje, ale stál zhruba v místě dnešního Víš, zopakuji kacířskou myšlenku, kte- víme své dny, které nám Hospodin vy-
rondelu na Lipenské ulici, až po Svo- rou jsem již několikrát vyslovil. Rodu- měřil.
bodův mlýn u holické návsi. To bylo vel- věrný Týnečák je ten, kdo pro svou obec
ké dobrodružství! Jediným kopcem na něco dělá, kdo s ní dýchá, ne ten, kdo se Ptala se Vlastimila Coufalová
sáňkování byl svah, který vedl a dodnes v ní shodou okolností jen narodil! Zastupitelka obce a předsedkyně Komise
vede z holické návsi dolů k potoku. Tam pro sociální záležitosti ZO Velký Týnec
byla kdysi skautská zahrada s klubov-
nou, moc krásné místo! Dalším místem
pro lumpačení byla holická Amerika za
Se sestrou Miroslavou - asi rok 1965 Partyzánskou ulicí, ale to už bylo hodně VŠECHNO NEJLEPŠÍ
daleko. Co mi na Holici vadilo, bylo to, že
tzv. svobodná Holická republika přišla V měsíci lednu blahopřejeme k významným
v roce 1974 o samostatnost a stala se životním milníkům těmto našim spoluobčanům
městskou periférií. A za druhé – vždycky
jsem vyčítal rodičům, že jsem se nena- 86 let 70 let
rodil jako moje sestra na chatě Barborce Ludmila Pospíšilová z Velkého Týnce Milan Navrátil z Velkého Týnce
pod Pradědem, protože naturelem jsem Marie Králová z Velkého Týnce
horal. Miluji kopce a hory! Proto zbožňuji 82 let Miloš Bárta z Velkého Týnce
Velký Týnec, že je tak členitý!!! Anna Hlaváčová ze Vsiska
60 let
Že jednou z tebe bude kantor, jsi vě- 81 let Vladislav Bartášek z Velkého Týnce
děl hned po základní škole? Josefa Kopečková ze Vsiska Marie Martínková z Velkého Týnce
Nohejbalová partie z počátku 70. let Ale kdepak! Chtěl jsem být matemati-
- spoluhráčem je budoucí překladatel kem nebo přírodovědcem! Moje třídní 75 let
Martin Štěrba, neviditelným protihráčem profesorka na gymnáziu paní Běla Ře- Josef Šrahůlek
můj táta záčová říkala, že jsme „telátka“ a že