Page 52 - Chytrý zpravodaj - Veleň 3/2022

KRONIKA

NAŠI KRAJANÉ

rčitě bych mohla pokračovat kryly těžce zkoušené obyvatelstvo. aby si osvojil svoje potřebné vzdělá-
o našem mírovickém rodá- Byly to doby těžké, a přece pod tě- ní. Vychodiv domácí školu, odchází
Ukovi Františku Pokorném mito doškovými střechami bila srdce do Prahy do učení. V pilníkářském
ještě i dnes, jelikož pan Menšík o plná statečnosti a lásky k rodné zemi. závodě Na Poříčí se ve třech létech
něm nastřádal spoustu informací a A právě z tohoto prostředí nám vyšli vyučil a potom, jak bývalo zvykem,
opisů z oblastních novin, ale to pod- v těchto smutných časech synové a odešel do světa na zkušenou. Byl ve
statné jsem minule zmínila a tento- dcery české země, plní odvahy a hr- Štýrsku, v Uhrách, ve Vídni a potom
krát se zaměřím již na poslední do- dosti nad tím, že patří k veliké rodině pracoval opět v Praze u svého dřívěj-
chované stránky kroniky pana Leo Slovanů, že jsou Čechy. šího mistra.
Menšíka…Dnes vkládám vzpomín- A takového syna, pilného člověka- Po čase přijal práci v Liberci a ko-
ky na Veleňské rodáky … -podporovatele českého života nám nečně svojí pílí se domohl toho, že si
dala prostá chaloupka ve Veleni. Jis- otevřel vlastní dílnu tamtéž a později
Ke chvále našich krajanů tě, že již napínáte paměť a uvažujete, v Jablonci.
Blízko u hlavního města Prahy, v kdo to asi byl, a kde se na svět naro- Antonín Chvojka byl člověk pilný,
malebném údolí omývaném Ďáblic- dil. Nuže, pojďme se podívati… neúnavný a vzorný občan. Za man-
kým potokem a chráněné skalnatým želku pojal ženu německé národ-
ostrohem, zvaným Zelená Hora, roz- Antonín Chvojka nosti, dceru jednoho zdejšího sou-
kládá se nevelká obec Veleň, kdysi Přijedeme-li do Veleně autobu- kenického továrníka. Dítek neměl.
zvaná Welenie. Ke konci 18. století s sem ČSAD a vystoupíme u hostince Na vlastní oči viděl, co zkoušely
počátkem 19. věku, bývalo zde ke 40 Žižků, obrátíme se a jdeme několik děti českých rodičů, když musely v
popisným číslům. Většinou zde žili kroků zpět, dojdeme až k nynějšímu poněmčelých krajích chodit do škol
zemědělci, těžce pracující na svých závodu Opravny automobilů, dříve německých. Viděl, kterak se pomalu
polích, ztrácejících se uprostřed hostinec Voráčkův, kam kdysi zaví- odnárodňovaly. Toto nesneslo srdce
lánů, patřících šlechtické vrchnosti tal první biograf do našich obcí. Před milující svou rodnou vlast a rodný
Nosticů z Měšic … sebou máme nám všem známé a nyní kraj, na který nikdy nezapomněl.
Bylo to v době roboty, kdy člověk často vyhledávané řeznictví u Grü- Ve vzpomínce na svou rodnou obec
hrbil hřbet před jejich Jasností, která nerů, a kousek vpravo nás zaujme Veleň, kde prožil radostné mládí ra-
ho prostřednictvím drábů nutila pra- kousek průčelí staré usedlosti č. 11. dostného synka, ve vzpomínce na
covati od ranního úsvitu až do slunce je již dávno tato malebná chaloupka milou školu v Třeboradicích, rozhodl
západu na panských polích. Na vlast- zbořená, kameny z ní již slouží jiným se k velkému činu, který mu navždy
ní políčka měli ubozí poddaní pouze účelům, jen zbytek nám všem připo- sjednal vzpomínku krajanů. A proto
noci a dobu, kdy se nepracovalo na míná, že zde kdysi bylo lidské obyd- na sklonku svého života, když cítil,
robotě. Často bylo viděti, jak sedlák lí. V soupisu občanů z roku 1842, při že navždy odejde, sepsal závěť, ve
nechtěje udřít dobytek honěný ve pořizování katastrální mapy Veleně a které veškerý svůj majetek věnoval
dne na panském, zapřáhl rodinu do Mírovic, dočteme se, že v tomto čísle výchově českých dětí a na zříze-
pluhu a v noci oral na svém. Všude hospodařila rodina Chvojkova. ní českých škol. Tehdy tyto zájmy
bylo plno bídy a nedostatku, který se Starý popis praví, že to byla rodina prováděla Ústřední matice školská
odrážel na vzhledu celé obce. Malé a spoluobčany vážená a její členové a ta se stala vykonavatelkou závěti.
zapadlé byly chaloupky ukryté mezi byli slušní lidé. A zde, v této prostor- Zároveň odkázal jí i svou usedlost v
zelení stromů, jakoby se ukrývaly né chaloupce r. 1833 narodil se An- Jablonci č. 414. Zde pak byla zříze-
před slídivými zraky panských utla- tonín Chvojka, jako dítě vesnického na škola, nesoucí jméno zakladate-
čovatelů. Kamenné obílené zdivo chalupníka. Zde prožil svoje mládí, le. Škola Antonína Chvojky, našeho
chaloupek a tmavé doškové střechy do Třeboradic docházel do školy, rodáka. Veškerý majetek takto od-

52 OBECNÍ NOVINY