Page 14 - VK_06_2021

stavební komise, kterou tvořili zástupci města a znalci – židé zůstávali poněkud stranou veřejné- Srötterovi, Grossovi, Nagelovi, Schnüre-
Jakob Haas, zednický mistr, a dr. Sigmund Gross, obvodní ho života, podle všeho se svým způso- rovi, Seidlerovi, Haasovi, Grossmannovi,
lékař – a v neposlední řadě byli jednání přítomni sousedé bem uzavírali, od křesťanské komunity Müllerovi, Saxlovi, Jelenkovi a od sklonku
Karel Křivda a František Pechanec. Proti stavbě nebyly žili víceméně odděleně, samozřejmě ale roku 1910 i Weinsteinovi. Tyto rodiny byly
shledány žádné námitky. Rozhodnutí o povolení stavby nikoli zcela izolovaně. S žádným z nich se důležitou součástí života našeho města.
město vydalo již 27. srpna, Löwy ho nicméně převzal až nesetkáváme v obecním výboru (zastupi- S výjimkou nejmladší generace Weinstei-
4. září. Stavbu provedl Haas, datum kolaudace neznáme. telstvu) a neangažovali se – pokud víme nových však žádné z těchto našich spo-
Přes dlouhou řadu přestaveb, kterých se dům v následu- – ani v místních spolcích, tedy v jejich luobyvatel nemáme zachyceny na foto-

jícím období až do dnešních dnů dočkal, se jeho základní vedeních (výborech). Výjimkou z pohledu grafiích, kromě několika málo drobností je
hmota příliš nezměnila (dům je dnes ovšem o patro vyšší, spolkové činnosti byl pouze spolek vojen- nepřipomínají ani žádné předměty. Nebo

zůstaly nicméně čtyři osy okenních otvorů) – a dochovaly ských vysloužilců, jehož členy byli i Pinkus se nějaké fotografie či předměty podaří
se také některé detaily v interiéru, například jeden slou- Löwy a jeho syn „Mani“ (Liebmann). nalézt?
pek zábradlí a schodišťové stupně. Kloboucké židovské rodiny, to byli také Petr Odehnal
K 31. lednu 1904 vlastnické právo k nemovitosti pře-
šlo na Pinkusova syna Liebmanna. V této souvislosti je
důležitá zpráva, že ke 14. dubnu 1904 byl u c. k. krajského INZERCE
soudu coby obchodního soudu v Uherském Hradišti pře-
psán vlastník fi rmy – obchodu smíšeným zbožím – z Pin-
kuse Löwyho právě na jeho syna Liebmanna. Doplňme,
že 24. září 1903 zemřela Netti, žena Pinkuse Löwyho, a že
podle všeho se v prvních měsících roku 1904 Liebmann
oženil, a to s Adélou rozenou Brunnovou (pocházela
z Uherského Hradiště): v lednu 1905 se Liebmannovi,
obchodníkovi v Kloboukách čp. 167, a Adéle narodil syn
Jan, v dubnu 1906 syn Otto Arnošt a v červenci 1907 syn
František. Směrem ke konci roku 1910 chystal ambicióz-
ní Liebmann Löwy v životě rodiny zásadní změny. Jeho
rodina nesla podle výnosu z 5. prosince 1910 nově pří-
jmení Lenk (příjmení tedy již neznělo tak „židovsky“).
A na základě kupní smlouvy ze 7. prosince 1910 se novým
vlastníkem dotčené kloboucké nemovitosti, čísla popis-
ného 167, stal Jan Weinstein (do města se přistěhoval ze
Slavičína). Kam se rodina Lenkova z Klobouk odstěhova-
la, nevím, podle všeho ale do Vídně; Pinkus Löwy zemřel
ve Vídni 9. června 1919, Liebmann Lenk zemřel ve Vídni
18. dubna 1939.
K 28. říjnu 1911 se nicméně stali Weinstein a Lenk společ-
níky, k tomuto dni byla do obchodního rejstříku krajského
soudu v Uherském Hradišti zapsána fi rma Liebmanna
Lenka a Jana Weinsteina, společnost funguje od 1. ledna
1911, předmětem obchodu již není smíšené zboží, ale jed-
ná se o obchod s papučářskými potřebami, jak si ho také
ostatně pamatoval Kostka (Liebmann Lenk si i po prodeji
v domě ponechal byt, v Kloboukách se ale trvale nezdržo-
val, byt jistě využíval jen příležitostně).
Valašské Klobouky se se svým řemeslnickým a země-
dělským charakterem a malým hospodářským rozvojem
nestaly ve druhé polovině 19. a začátkem 20. století pro
střední a větší židovské podnikatele atraktivnějším cílem.
Sledujeme pokles židovské populace ve městě, jehož
důležitou okolností mohly být i opakující se odklady rea-
lizace dráhy ze Vsetína do Bylnice, Klobouky tak z pohle-
du dopravní obslužnosti regionu zůstávaly bohužel stále
stranou. Židé obecně – a hlavně mladí lidé – mířili přede-
vším do měst, zejména významných center průmyslové
výroby.
Kloboučtí židé, to byli zvláště obchodníci a hostinští,
k tomu nájemce pivovaru, stavitel, rituální řezník či špe-
ditér, z inteligence lékař a posléze zvěrolékař, jeden čas
také soudní adjunkt. Početního vrcholu židovské popu-
lace ve městě bylo dosaženo kolem roku 1890, v příštím
období sledujeme trvalý pokles. Podstatnou průvodní
okolností poklesu židovské populace ve městě byl jistě
silný antisemitismus ve společnosti: příčiny tohoto jevu
tkvěly ve velmi širokém spektru společenského dění, kdy
se k tradiční konfesionální a nověji i národnostní averzi
(nacionální ostří) přidávala i nevraživost kořenící v eko-
nomicko-sociálních momentech. Dodejme, že kloboučtí