Page 23 - Chytrý Zpravodaj - Třešť červenec-srpen 2021

SPORT / TŘEŠŤ A MY 23

Anna Fencíková zavzpomínala počtvrté na českou házenou

Bylo to koncem sezony 1968 přinesl jeho tatínkovi, který
nebo 1969, kdy nám hrozil tam pracoval jako topič, tento
sestup z první ligy. Zachránilo článek se slovy, že ho synovi
by nás vítězství ve Znojmě. Ač musí na vojnu poslat, aby mu to
jsem na horečky nikdy netrpěla udělalo radost.
a dodnes netrpím, a kdyby mě Vyhráli jsme tehdy 13:3
lékař měl uznávat marodem na a účast v první lize byla za-
jejich základě, nikdy v životě chráněna. Obětovat se formou
bych nedostala neschopenku, ohrožení vlastního zdraví ve
byť by mi bylo sebehůř. Přišla prospěch celého družstva se
ale sobota před tímto důleži- vyplatilo. Nevýslovnou radost
tým utkáním a já jsem dostala všech z udržení se v první lize
horečky přes 39 stupňů Celsia. nelze ani popsat. Vzpomínám
Nervózní trenér Mirek No- si také, že naše družstvo mělo
votný k nám navečer přiběhl i svoji vlastní házenkářskou
s naším fanouškem Bohoušem hymnu:
Zavadilem. Ten měl doma léky My jsme holky z Vysočiny,
na horečku ze zahraničí. Při- házenkářky veselý,
nesli mi je se slovy: „Budeš po v týdnu hlavně trénujeme,
nich čurat červeně, ale to nic hrajem každou neděli.
neznamená. Horečka by měla Házená je naše láska,
ustoupit.“ když nám soupeř nenapráská.
Do nedělního rána horečka Každý zápas vyhrajem,
klesla asi na 38,3 stupně, ale ale s velkou tíží jen.
i tak jsem na utkání jela a do Nevyhrajem?! Vem to ďas!
hry nastoupila. K veliké spoko- Vždyť v neděli se hraje zas!
jenosti trenéra, ale hlavně nás Když mě po návratu k házené
všech ostatních se hned v úter- po nucené pauze umluvil Vlas- Hořní řada zleva: Marta Rokosová, Marie Fajmanová, Vlasta Straková, Marie Kopečná, Marie Kopečná (Karásková), Eva Přibylová.
Spodní řada zleva: Marie Hájková (Machková), Bohumila Feldmanová (Blechová), Jana Kesslerová (Krausová), Jarmila Nováková (Gutvaldo-
ním tisku tehdejšího vydání tík Zuda, abych opět posílila vá), Anna Satrapová (Fencíková)
„Jiskry“ vyjímal článek s veli- družstvo žen hrající v kraj- kdy dělala, dělat naplno, nikoliv přímo na hřiště, tam dostanu hřišť po celé republice, proži-
kým tučným nadpisem: Satra- ském přeboru a pomohla tré- z „musu“ nebo jenom na oko. několik ran do huby, a nakonec tých s úžasnou partou nejen
pová deset branek! a článek po- novat dorostenky, kývla jsem Byla jsem zvyklá, že v druž- to prohrajeme… Mám já to za- spoluhráček a trenérů, ale
kračoval slovy, která si dodnes na to. Zarazilo mě, když jsem stvu žen hrajících tehdy první potřebí?! Holky, kdyby mi nebylo všech, pohybujících se kolem
doslovně pamatuji: „Ve vyni- při trénincích dorostenek na- ligu trénovaly a hrály všechny mezi vámi tak fajn, tak se na tohoto nádherného sportu,
kající formě hrající Satrapová jednou zjišťovala, jak některé hráčky s neobyčejnou a obrov- to… raz, dva, tři…!“ Vulgární včetně našich fanoušků, jsem
zatížila konto soupeřek neuvě- hráčky, namísto aby tvrdě tré- skou chutí, s touhou po tom slovo raději vynechám. Toto získala i několik velice cenných
řitelným počtem nastřílených novaly, klábosily na lavičkách nejlepším výsledku, vydávat je jedna ze vzpomínek vedle ocenění za svůj přínos pro tento
deseti branek…“ Přitom nikdo a na povel trenéra: „Pojďte tré- ze sebe maximum, dokonce celé řady dalších a podobných. druh sportu ve prospěch nejen
z diváků ani čtenářů netušil, že novat!“ odpověděly: „Mně se obětovat pro sport i své zdraví. Velká obětavost! To je vedle házené, ale také za proslavení
jsem hrála s teplotou přes 38 nechce!“ Sprcha nejen po zápase, ale i po schopností ta pravá láska, což našeho města široko daleko po
stupňů a jak to bylo pro mě fy- Po několika trénincích jsem každém tréninku byla opravdu platí nejen ke sportu samot- celé republice. Díky za ně, ale
zicky nesmírně náročné utkání. to vzdala, protože nebylo mým nutná, protože z každého z nás nému, ale také k zodpověd- hlavně za ta krásně prožitá léta!
Touha se udržet v první lize mi cílem někoho nutit hrát há- pot přímo kanul. Trenér nikoho nosti vůči skvělému kolektivu.
ale dala na nějaký zdravotní zenou. Pokud cokoliv člověk nešetřil. Pro každou z nás bylo A před tou by se mělo vždy Anna Fencíková
problém zapomenout a překo- nedělá s láskou a plným na- slůvko „ulejvat se“ naprosto smekat. Stejný přístup ke kolek- (dříve Satrapová)
nala i horečkové nástrahy. sazením, výsledek je špatný cizím pojmem. tivu byl tehdy posvátný pro nás
Bylo to v době, kdy můj ny- a nemá to vůbec žádnou cenu. Vzpomínám si, kdy například všechny.
nější manžel byl na vojně. Jeho A někoho nutit k něčemu, Vlasta Straková, ačkoli měla Během těchto nezapomenu-
rodiče bydleli a současně pra- k čemu nemá ten pravý zápal, tehdy dvě menší děti, a navíc telných mnoha let strávených
covali v Interiéru 12 a vrátný k tomu asi nemám vlohy. Já v té době stavěli vlastními na celé řadě házenkářských
tohoto závodu pan Šenkýř jsem byla zvyklá vše, co jsem silami rodinný dům, nikdy ne-
odmítla přijít na trénink či na
zápas. Přiběhla vždy na posled-
ní chvíli, ale vzhledem k zod-
povědnosti přiběhla. Protože
to chápala jako povinnost vůči
celému kolektivu. Naštěstí měla
k dobru v tomto ohledu chápa-
jícího manžela, který byl jejímu
koníčku nakloněn a byl také
naším skalním fanouškem.
Úplně živě si vzpomínám na
její slova po jednom prohra-
ném nedělním zápase v Třešti:
„Tak já brzy ráno navařím,
pak namíchám maltu, navozím
Horní řada zleva: Eliška Kalandrová, Mirka Novotná, Marie Albertová, Bohumila Feldmano- cihly, aby je měli přímo u huby,
vá, Marie Šedová, Anna Satrapová. Spodní řada zleva: Jana Kesslerová, Miroslav Novotný, pak vběhnu s maltou na ksichtu Přebírání ocenění za házenou od krajského svazu tělesné výchovy v roce 1969,
Milena Koubková zleva: Marie Kopečná, Anna Satrapová (Fencíková), v pozadí Antonín Bartošík
www.trest.cz