Page 25 - TZ_2021_09
P. 25

Když jsem jako malý kluk chodíval na
        začátku  Libušina  údolí  kolem  ohoře-
        lých zdí, které později zarostly náleto-
        vými stromy, a pozůstatků tanečního
        parketu se schodištěm, z něhož dnes
        zbyly  poslední  rozvaliny,  věděl  jsem
        sice, že jsem na Střelnici, která nedáv-
        no vyhořela, ale vůbec mě nenapadlo,
        že  to  krásné  místo  má  tak  dlouhou
        a pohnutou historii.
        Dnes se o něm dočteme třeba v pub-
        likaci Karla Dvořáka Ze staré Třebíče
        nebo  v  Procházkách  starou  Třebíčí
        Jiřího  Joury.  Nejobsáhleji  a  nejúplně-
        ji  o  Střelnici  pojednal  Miroslav  Ma-
        loušek ve vlastivědném sborníku Mu-
        zea  Vysočiny  Naším  krajem  17/2020   Střelnice na poč. 40. let minulého století
        a  to  včetně  řady  historických  foto-
        grafií.  Proto  většina  níže  uvedených   zaret, po založení Dělnické tělocvičné   strojíren  a  konečně  Jednotný  klub
        informací pochází právě z něj.      jednoty sloužila jako tělocvična, před   pracujících. Muzikant Pavel Hlaváč si
        Místo, jehož si nedávno všimli někte-  I. světovou válkou jako nouzová uby-  vzpomíná, že když jako mladičký bu-
        ří mladší Třebíčáci a ptali se po mož-  tovna,  za  války  v  ní  bydleli  haličští   beník na Střelnici začínal, visela tam
        nostech jeho využití, se stalo Střelnicí   uprchlíci  a  po  ní  se  opět  stal  restau-  od  stropu  jediná  žárovka,  Lubomír
        CO VŠECHNO ZAŽILA STŘELNICE


        V LIBUŠINĚ ÚDOLÍ



        v  polovině  19.  století.  V  r.  1852  byla   rací.  V  závěru  II.  světové  války  byly   Strnad tam zase pamatuje jednu z po-
        postavena  budova,  která  sloužila   do Střelnice svezeny lavice a židle ze   sledních zkoušek tanečního souboru
        střelecké  společnosti  (vlastní  střel-  středních  škol,  které  se  změnily  na   Třebíčan před odjezdem na zájezd do
        ba se provozovala ze svahu nad Hlu-  lazarety, a na jejím úplném konci v ní   Londýna,  což  byla  tehdy  velká  exoti-
        chým  mlýnem  do  terčů  umístěných   přespávali němečtí vojáci střežící že-  ka. Jenže Třebíčan tančil v Londýně
        směrem  k  dnešní  vyhlídce),  ale  také   lezniční most.               v době, kdy už u nás byly ruské tanky,
        ke kulturnímu vyžití. V sále se hrálo   Tím se dostáváme do období, které si   a tak bylo brzy po zahraničních zájez-
        divadlo a pořádaly zábavy. Když v 70.   starší Třebíčáci pamatují. V radostné   dech. A taky po Střelnici, i když to, že
        letech zájem o střelecký sport opadl   poválečné době se na venkovním par-  vyhořela v únoru roku 1969, s okupací
        a budova se stala městskou, byl v ní   ketu tancovalo při živé hudbě, uvnitř   nesouvisí. Jen to tehdy podtrhlo bez-
        zřízen  výletní  hostinec.  Dnes  to  zní   se  hrál  stolní  tenis.  Od  padesátých   naděj té doby.
        zvláštně,  ale  tehdy  se  chodilo  z  Tře-  let, kdy už nemohli působit soukrom-  Skončeme  raději  veselejší  vzpomín-
        bíče  na  Střelnici  na  výlet.  Budova   níci, spadala Střelnice postupně pod   kou už zmíněného Lubomíra Strnada:
        mívala i další využití: v době prusko-  Službu  veřejnosti,  Restaurace  a  jídel-  „V létě se na Střelnici pořádaly „Odpo-
        -rakouské  války  v  ní  byl  vojenský  la-  ny, Závodní klub Západomoravských   lední  čaje“  s  tancem,  které  hojně  na-
                                                                                vštěvovala třebíčská omladina včetně
                                                                                nás  kluků  z  Kanciborku.  Čaj  se  tam
                                                                                sice  podával,  ale  s  rumem,  a  to  pou-
                                                                                ze prochladlým dědouškům, kteří se
                                                                                vraceli  z  procházky  Libušiným  údo-
                                                                                lím.  Jinak  se  prodávalo  v  tradičních
                                                                                lahvích jen třebíčské pivo 10 a třebíč-
                                                                                ská Zonka, aby mládež nebyla bujná.
                                                                                Tančilo se venku na vyvýšeném beto-
                                                                                novém parketě a sedělo se okolo něho.
                                                                                V zimě se tam pořádaly zábavy a bály
                                                                                různých  organizací  z  Třebíče.  Také
                                                                                tam  v  zimě  koncem  50.  let  vedl  ta-
                                                                                neční mistr pan Kryštof taneční kur-
                                                                                zy  pro  „študenty“  a  ostatní  mládež
                                                                                z Třebíče (nějaký čas s ním také učila
                                                                                tančit moje žena). Myslím si, že mno-
                                                                                ho  dnešních  osmdesátníků  a  osmde-
                                                                                sátnic na to rádo vzpomíná.“
                                                  Střelnice po požáru v r. 1969          Milan Zeibert (s využitím materiálů
                                                                                         a fotografií z archivu Miroslava Malouška)

        | 21 | TŘEBÍČ V POHYBU | www.trebic.cz |
   20   21   22   23   24   25   26   27   28   29   30