Page 16 - Chytrý zpravodaj - Třebíč 06/2022

Moje odměna za vysvědčení byla návštěva cuk-
rárny nebo nějaký výlet. Jako rodič se snažím
přistupovat k vysvědčení s nadhledem a odmě-
ňuji i snahu dítěte. Každé dítě je jedinečné a ne
vždy je všechno jeho úsilí patrné na známkách.
Naše dítě dostává drobnou odměnu dle jeho
představ. Většinou je to dárek, který ho potěší.
Od babiček a dědečků je darem finanční obnos.
Myslím si, že by rodiče měli děti za vysvědčení
odměňovat a motivovat je do dalších let.
Zuzana Kratochvílová, ANO 2011
Pamatuji si na odměny v podobě knihy za vy-
svědčení od první do páté třídy. Od druhého
stupně základní školy mám vzpomínku na ci-
taci Komenského „Uč se moudrým býti!“, kte-
rou mi rodiče často připomínali s dovětkem, že
samotné vzdělávání je mi odměnou. Prospívala
jsem chvalitebně, a tedy bylo pořád co zlepšo-
vat. Málo platné, mimoškolní aktivity hudební,
sportovní, spolkové, vztahové měly prim a já
se vždy raději ponořila do životních zkušeností
nežli do moudrých knih.
Martina Bártová, ODS a TnT
Je už to opravdu docela dávno, ale pokud si
dobře vzpomínám, žádné dárky jsem za vy-
svědčení nedostával. Určitě jsem byl ale vždy
rodiči pochválen a od babiček přibyla do po-
kladničky nějaká ta dvacetikoruna. Jako ro-
dič jsem naopak u syna vždy nějakou odměnu
za dobré školní výsledky praktikoval. Nebyly
to žádné drahé dárky. Pouze maličkosti, jako
poděkování, protože nám svým vysvědčením
vždy udělal velikou radost.
Miloš Hrůza, ANO 2011
Vůbec si nevzpomínám, že bych za vysvědčení
dostávala nějaké odměny. Myslím, že to bylo
bráno automaticky, že nosím dobré známky
a končilo to maximálně pochvalou. Naši starší
vnuci, školáci, dostanou nějakou sladkou od-
měnu nebo příspěvek na zmrzlinu či něco dob-
rého v cukrárně. Koneckonců, učí se pro svou
budoucnost, ne?
Marie Černá, Třebíč můj domov
Během studií jsem měl štěstí, že rodina znám-
ky příliš neřešila a spíše se zajímala, zda se ve
škole cítím dobře. Ale i tak jsem odměny dostá-
val. Na základce to byly především sladkosti,
na gymplu jsem pak byl rád, že jsme s kamará-
dy mohli zajít na zmrzlinu nebo do restaurace.
Na vejšce byla po zkouškách největší odměna,
že jsem si po příjezdu domů mohl odpočinout
a setkat se s rodinou nebo přáteli. A děti nebo
vnoučata? Na to mám ještě pár (desítek) let čas…
Aleš Novák, Třebíč občanům!
Největší odměnou za vysvědčení byly prázd-
niny, na které jsme se těšili už od září. Hurá!
Jede se na tábor. A odměna za vysvědčení byla
podobná i u spolužáků. Za jedničku 5 korun,
za dvojku nic a za trojku (u mě z ruštiny) ‑10
korun. Tak bylo dost penízků na zmrzlinu od
Chytilů, na kino i na plovárnu. A tak jsme si
prázdniny dobře užili.
Hana Houzarová, Břehy

| 16 | INFORMUJEME | www.trebic.cz |