Page 13 - Chytrý Zpravodaj - Třebechovice pod Orebem květen 2021

Třebechovické Haló 13

Z třebechovických pověstí O třech sestrách z obecké hajdy
Švédové v Třebechovicích Za starých časů měla osada Třebechovice elipsovitou podobu.
Na čtyřech stranách byly postaveny vysoké dřevěné pavlačí opat-
V počátku sedmnáctého století vyvstávala našemu národu léta řené budovy, tak zvané hajdy, které měly úlohu strážní.
soumraku – doba před a pobělohorská. Ponejprv protestant-
Jedna se nalézala
ské stavy horovaly, aby katolíci na věčnost ze země vyhnáni byli, po pravé straně na sil-
po Bílé hoře na věčnost vyhnaní se vraceli a do vyhnanství zase šli nici z náměstí do Bědo-
ti, kteří ponejprv vyháněli. Tito vyhnanci všelikou pomoc v Němec- vic, druhá se nalézala
ku, Švédsku i v Uhrách hledali, a tak se naše zem stala v létech 1620 na obci při bývalém
– 1648 rejdištěm surové soldatesky, neboť císařské vojsko o mnoho
pohanském pohřebišti
lepší nebylo. a slula Karešova, třetí
Purkmistr města Třebechovic již v roce 1624 do Prahy oznamoval, byla hajda na starém
že domácí vojsko tu v okolí tábořilo a drancovalo již osmačtyřicet- městě zvaná Volejna
kráte, ztráta byla šanována na 32 331 kop a 4 groše míšeňské. a čtvrtá byla poslední
Po roce 1634 město zase jednou navštívila tlupa švédských žold-
stavení po levé stra-
néřů. Sužovala zdecimované obyvatelstvo bez milosti a studu. ně po silnici z náměstí
Občané třebechovičtí zlostí pěsti zatínali a radili se, jak se zbavi- do Hradce. Mezi těmi-
ti těchto lotrů. Setkávali se na tajných místech, tam si malomoc- to hajdami bylo jádro
ně postěžovali a bezradní se zase rozcházeli. Ale jednoho času se obce – kostel, fara, ško-
stalo, že z nepřátelského velení přišel rozkaz, aby veškeré po kraji
la, rynek s pivovarem
rozlehlé nepřátelské tlupy se srazily, že z příčin důležitých je nut- a mlýny, tvrz, lázně, ka-
no krajinu opustiti. Tohoto rozkazu poslechla většina loupeživých tovna atd. Kopec, který
Švédů, jen sedm zbojníků neposlechlo a nastěhovali se do katovny, dnes nazýváme Ore-
ze které učinili sobě bezpečnou skrýš i pro naloupené předměty. bem, byl bezejmenný.
Po zuby ozbrojení lotrové donutili drába, aby jim každého dne
O těchto prastarých
soudek piva z měšťanského pivovaru dovalil. To se jim však brzy hajdách uchováva-
stalo osudným.
lo se mnoho pověstí. ilustrace Anežka Procházková,
O obecké hajdě se za- 6.B ZŠ Třebechovice p. O.
chovala tato.
Vládcové hajdy vymřeli po meči. Zůstaly jen tři osiřelé dívky, které
učinily slib, že se nikdy nevdají. A tomu také dostály. Vládly veli-
kým majetkem a slynuly velikou dobročinností a sesterskou láskou.
Obyvatelstvo Třebechovic prokazovalo jim úctu a pozornost.
Když zestárly, došly k dědičnému rychtáři a nejstarší ho oslovila:
„Pane rychtáři, víme, jak obyvatelstvo válkami zchudlo, léta utíkají
a my chceme, aby na věčné časy zůstala v Třebechovicích na nás
památka. Usnesly jsme se na tom, aby naše lučiny, lada a pastviny
ještě za našeho života byly rozděleny na stejné dílce a aby každý
třebechovický rod dostal po jednom dílci. Prosím, pozvěte na ne-
děli po nešporách všechen lid na obecní draha. Tam za našeho do-
zoru lučiny rozměříme a odevzdáme do nového vlastnictví.“
Překvapený rychtář děkoval a s díky provázel sestry až na obec
k hajdě.
V neděli po nešporách přišlo na zmíněné lučiny celé městečko.
Rychtář, plebán i kantor měli plné ruce práce s vyměřováním, dělili
ilustrace Antonín Zilvar a Jan Kouba, 6.B ZŠ Třebechovice p. O. pozemky, vyměřovali pomocí provazů a hlasitě se vyvolávala jmé-
na šťastných, kteří se náhle stávali majiteli šťavnatých lučin.
Chytrý dráb seznal, že je chlapů opravdu jen sedm a na tajném Když byla práce dokončena, lid vytvořil kolem stařičkých panen
sezení obecním sdělil, jak se lotrů zbaviti. Jednoho dne již třetí kolo, všechno jim vstříc jásalo a děkovala, ale nejstarší pokynula
soudek na katovnu dopravoval, dělal se u toho opilým, až vzbudil
a zjednala ticho.
veselí zbojníků. Když pak před katovnou vytáhl z kapsy i pořádnou
„Moji milí, máme k vám dvě žádosti. Zdali je splníte?“
baňku s pálenkou, vtáhli ho do katovny, aby i jim zbylo. Dráb upad- „Splníme!“
nul kdesi v koutě do předstíraného spánku, bedlivě však pozoroval, „Tyto lučiny dnes vyměřené, nechť se navždy jmenují na naši pa-
co se uvnitř děje. Po čase počal se převalovat, vstávat a padat k ve- mátku Na Provazech. Slyšte naše další přání. V naší hajdě na mlatě
selí Švédů a vydal se motolicí k městu. Kvapem měšťanům sdělil, co
leží tři hrubé, stejně tesané náhrobní kameny bez nápisů a ozdob.
v katovně se děje. Pod heslem „Dnes, nebo nikdy“ se všecko oby-
Až zemřeme, nechť jsme pochovány před vchodem do kostela
vatelstvo, ozbrojeno všemožnou roztodivnou zbraní, vydalo štur- sv. Ondřeje a na každý hrob, nechť je položen jeden kámen.
mem obklíčiti katovnu. Švédové sice chápali se mušket, ale téměř I zavazujeme vás a vaše nástupce, aby každý, kdo provazcem louky
hravě byli přemoženi a bez milosti pobiti. Ihned na katovně – místě podělený, kdykoliv na hřbitov vstoupí, otčenášem na naše ubohé
to potupném – vykopána byla jáma, kam za kleteb a nadávek, beze
duše pamatoval.“
všech ceremonií Švédové se vším všudy naházeni byli.
Rychtář i ostatní hlasitě slibovali a považovali to za snadný závazek.
Tolik pověst.
Když však byl původní hřbitov zrušen a začalo se pohřbívat na Ore-
bě, byly prý tyto kameny s úctou přeneseny před chrámový vchod
Koncem 18. století byly při nahodilé práci na pozemku Na Katovně na- kostele Božího Těla a po dlouhá léta ošetřovány obyvatelstvem pro
lezeny nehluboko v zemi lidské kosti a velké švédské helmy, které jsou
památku šlechetných panen. Postupně však se jeden a poté i druhý
dnes uloženy v muzeu královéhradeckém, byvše výmluvnými svědky
kámen ztratily. Měl nakonec i třetí zmizet, leč v poslední chvíli byl
temné doby pobělohorské v našem kraji. prohlášen památným a nalézá se nyní zazděný do pilíře hřbitov-
Převyprávěla Míla Doležalová
ních vrat na severní straně.
Pověst převyprávěla Míla Doležalová