Page 13 - Chytrý zpravodaj - Slavkov 01 2022

1/2022 SLAVKOVSKÝ ZPRAVODAJ 13

Důstojný pán Josef Martínek (1888–1962) – výročí

Před deseti lety (20. kostelích. Často vystupoval sbor v různých trabasista pan Antonín Klaška, místní holič.
května 2012) jsme moravských chrámech v Brně, ve Slavkově Martínek byl horlivým mariánským cti-
v Blažovicích vzpo- u Brna, na Hostýně a dalších. Ve vsi vystupo- telem - též Staré Matky Boží Žarošské Di-
mněli 50. výročí úmrtí val též při různých oslavách, pro které nacvi- votvůrkyně Moravy; při jedné z poutí se
pana profesora pátera čoval skladby klasiků. Ze sólistů sboru v této od místních hudebníků dozvěděl o existenci
Josefa Martínka neděl- době bych vzpomenul Helenu Mazílkovou- Žarošické mše pastýřské, opatřil si její opis
ní liturgií a výstavkou -Kubínkovou, Ludmilu Maňákovou-Benešo- a v roce 1952 ji za textové spolupráce básníka
v přístavbě. Při mši sv. vou, Pavla Beneše a Františka Paulíka. V do- Dp. Josefa Marcela Svobody upravil. Jako do-
byla přednesena část provodném orchestru o významných svátcích cent zpěvu v brněnském alumnátu měl u chrá-
Dp. Josef Martínek
jeho Velikonoční mše působila většina členů blažovských kapel mových hudebníků velký vliv, také proto jeho
a o vánocích část 5. koledová mše op. 54 a hosté – mezi nimi pravidelně s flétnou zná- tvorba zněla na mnoha kůrech kostelů zvláště
z roku 1956. Výstavka fotografií, originálních mý houslař Bohumil Buček z Jiříkovic. Oblí- brněnské diecéze.
manuskriptů hudebních skladeb a dobových beným hráčem pana profesora byl skvělý kon- Jan Kašpařík
liturgických rouch byla opakovaně zpřístup-
ňována po dobu deseti dnů a byla bohatě na-
vštívena. Dvakrát navštívil výstavku synovec
pana profesora a ocenil hudební archiv našeho
kůru, který zřejmě jako jediný uchovává sou-
bor skladeb, který se nezachoval ani v pratec-
ké farnosti, ani v rodině autora.
Při této příležitosti bych rád vzpomněl „vr-
cholné éry“ Blažovského chrámového sboru,
ve které působil právě pod patronací pana
profesora a Vladimíra Babušíka, varhaníka
a člena sboru brněnské opery.
Sbor nastudovával čerstvě zkomponované
liturgické skladby pana profesora často pod
jeho přímým vedením a s doprovodem dob-
ře obsazeného orchestru. Některé významné
„mše“ pak přednesl společně se slavkovským
a prateckým sborem „pohostinsky“ v různých Sboristé s Dp. Josefem Martínkem, Slavkov u Brna, 24. dubna 1960 • Foto: J. Kocian

Dp. František Poimon (1817–1902)

Kněz duchovní sprá- fyzických i duševních sil, byl neustále a vytr- Tím zůstal jeho kancionál bez varhanního
vy, básník, spisovatel, vale literárně činným. Napsal mnoho článků doprovodu, a proto se nemohl ani patřičně –
sběratel písní a redaktor do Časopisu katolického duchovenstva, do ka- jak by zasluhoval – rozšířit a prosadit. Z hle-
kancionálu se narodil lendáře „Moravan“ a vydal samostatně devět diska uměleckého a hudebního vývoje zname-
29. ledna 1817 v Pol- děl, z nichž poslední jsou obšírné dějiny rod- ná však velký pokrok ku předu, neboť byly zde
né. Studoval německé ného města Polné. V rukopise zanechal i ději- poprvé zhudebněny texty Sušilových hymnů
gymnasium v Jihlavě, ny města Slavkova u Brna. Pořídil přes dvacet a verše Drbohlavovy, Pohankovy a Soukupo-
filosofii a bohosloví překladů různých spisů z latiny, francouzštiny, vy. Práce na Poimonově kancionálu je pozna-
v Brně, kde byl v roce angličtiny a němčiny. Poimon používal někdy menána velkou láskou k písním starobylým,
Dp. František Poimon
1941 vysvěcen na kně- pseudonym „František Polenský“. smyslem pro poetickou krásu jazyka a je
ze. V den své primice v Polné, na svátek Na- Poslední léta byl stižen zákalem očí, tak- všestranně hluboce fundována erudicí autora.
nebevzetí Panny Marie, měl za akolytu Karla že téměř oslepl. Velkodušná šlechetnost byla Současná hudební věda kancionálovou
Havlíčka Borovského, který byl ještě tenkrát z nejjasnějších stránek milé Poimonovy pova- práci Poimonovu oceňuje příznivě a vyzvedá
pražským bohoslovcem. hy. Neúnavně přispíval k účelům vlastenec- také jeho sběratelskou činnost.
Po svém vysvěcení působil Poimon jako kým a lidumilným, čehož důkazem je i jeho
kaplan na Zámku Žďáře, v Německém poslední vůle s odkazem přes 20 000 K ra- Poznámka redakce:
na Žďársku a v Brně u sv. Tomáše. V roce 1859 kouské předválečné měny. Uvedený článek pochází ze studie Kněží –
se stal lokalistou v Hlubokých Mašůvkách Poimonova činnost je uznávána také v ob- hudebníci brněnské diecéze (1977–1977), kte-
a po 4 letech ředitelem a katechetou hlavní lasti církevního zpěvu. Jako dobrý znalec li- rou sepsal v letech 1974–1975 důstojný pán
školy ve Slavkově u Brna. Od roku 1877 se dové písně si všímal bolestivé situace, vyvola- Antonín Láník na podnět Kapitulního Ordina-
stal farářem v Želetavě a roku 1882 v Dešné. né po celé Moravě kancionálem Fryčajovým riátu ze dne 1. června 1974 pro Vzpomínkový
Po šesti letech unaven prací odešel na odpoči- a namáhavě napravované Tomášem Bečákem. almanach k příležitosti 200letého výročí trvá-
nek do svého rodiště Polné. Roku 1891 slavil Po roce 1848, který u nás přinesl i vnitřní svo- ní brněnské diecéze; k vydání nedošlo, stro-
své zlaté a v roce 1901 i diamantové kněžství. bodu katolické církvi, předělal a pro časové jopis s jednadvaceti životopisnými črtami se
Zemřel 1. června 1902 ve svém rodišti a byl potřeby rozmnožil kancionál Bečákův. Svou dochoval v jeho pozůstalosti v Šaraticích.
tam za obrovské účasti pohřben. velmi důkladnou práci nazval: „Úplný kanci- Ucelený přehled o vývoji kancionálů brněnské
Poimon byl knězem horlivým, ideálního onál katolický, dle sebraných písní uspořádal, diecéze přednesl na muzikologické konferenci
Sušilovského ražení. Za svého pobytu v Brně modlitbami a ponaučeními opatřil P. Franti- v Bratislavě Karol Frydrych. Jeho studie Kanci-
rozvinul neobyčejnou činnost jak v duchovní šek Poimon, kooperátor u sv. Tomáše v Brně“ onály brněnské diecéze jako muzikologický pra-
správě, tak i v Katolické Jednotě. Byl výbor- (Olomouc 1856). Na 870 tiskových stránkách, men vyšla ve sborníku Malé osobnosti veľkých
ným populárním řečníkem i spisovatelem. Stý- drobného hustého typu, je celkem 638 písní, dejín – veľké osobnosti malých dejín IV. Príspev-
kal se důvěrně se Františkem Sušilem, Matě- 33 žalmů, 35 litanií a 30 obsáhlých pobožnos- ky k hudebnej regionalistike. Zborník príspevkov
jem Procházkou, Benešem Methodem Kuldou, tí. Převládá dnes všeobecně názor, že Poimon z muzikologickej konferencie Bratislava 30. no-
Bedřichem hrabě Silva–Taroucou, a již roku připravil k vydání i varhanní průvod. Ten ale vembra – 1. decembra 2017. Bratislava: Sloven-
1850 mu byla svěřena redakce „Hlasu“, kterou zůstal jen v rukopise, k jeho vytištění už ne- ská muzikologická asociácia, Slovenské národ-
vedl do roku 1859. Přes dlouhou plicní choro- došlo, patrně pro Poimonův odchod z Brna né múzeum-Hudobné múzeum, 2018, s. 38–74.
bu, kterou si přivodil pracovním přepínáním do Mašůvek (1859). ISBN 978-80-8060-445-5. Dp. Antonín Láník