Page 7 - Chytrý zpravodaj - Šaratice 04/2026

Šaratický obecní zpravodaj 4/2026
HLAHOL - VZPOMÍNKY ZŮSTANOU

Před téměř 57 lety se začala pravidelně scházet skupinka manželů ze Šaratic – Koneční, Kulhánkovi, Silnicovi
a Kropáčkovi. Byli rádi spolu. Povídali si, poseděli, chodili na kulturní akce v Šaraticích i okolí, tancovali
a hlavně – společně zpívali. Zkrátka si uměli užívat života a společných chvil.
Když byla v Šaraticích zbořena sokolovna, začala parta chodit na plesy do Újezdu u Brna. A právě tehdy
je napadlo přizvat mezi sebe také manžele Tretterovy. Později se k nim při brigádách na faře přidal i pan
Valián. Zapojil se do chrámového sboru a časem se stal i příležitostnou součástí Hlaholu.
Pan Jiří Konečný si při společných setkáních často něco
pobrukoval a pan Josef Silnica na to pokaždé zvolal:
„Zahlaholíme!“ Naladila se nota, zazpívalo se a bylo veselo.
A právě z těchto obyčejných, ale krásných společných chvil
se postupně zrodil nápad pojmenovat jejich pěveckou partu
HLAHOL. Název, který možná vznikl docela spontánně,
se stal symbolem dlouholetého přátelství, společného
zpívání, a především radosti ze života.
A důvod k setkání se vždycky našel. V kalendáři se objevilo
jméno Jarmila – a už se šlo slavit ke Kulhánkům. Svátek měl
Josef – slavilo se u Silniců nebo u Kropáčků. Koupila se nová
židle nebo televize? Tak to se přece muselo pořádně
„zkolaudovat“. Prostě kdykoliv se našel důvod sejít se, Hlahol
byl u toho.
Pan Jiří Konečný byl muzikant tělem i duší. Odmala hrál na hudební nástroje, měl výborný hudební sluch
a postupně začal pro Hlahol skládat hudbu i texty. A tak na každou příležitost vznikla píseň. Narozeniny,
výročí svatby nebo jiné významné události – vždy se sešli doma, na faře, v kostele, případně ve vinárně
u Natálky, a zpívali. Pan Konečný měl v ruce někdy i taktovku a celý Hlahol s velkým nasazením dirigoval.

Když se slavil Silvestr
Jednou z nejvyhlášenějších akcí Hlaholu byly bezesporu
silvestrovské oslavy. Ve skutečnosti se konaly ještě
před Silvestrem, protože na toho pravého už všichni hlídali
vnoučata. Každý rok se slavilo u někoho jiného. Nechyběly
kostýmy, bohatá výzdoba, dobré jídlo, pití, zpívání
a samozřejmě také nějaké překvapení.
Pan Konečný a pan Silnica se jednou převlékli za starý
a nový rok. Manželé Kropáčkovi přišli v krojích, připravili
chléb se solí a připíjeli si Šaraticí. U Tretterů se zase slavilo
v převlečení za klauny. A o půlnoci se zpívala hymna
– a nejen ta česká.
Zpívalo se všude
Hlahol byl zkrátka partou, která se uměla sejít téměř při jakékoliv příležitosti. Za humny u Tretterů
se pořádaly táboráky. Když manželé Kulhánkovi vyrazili s taškou směrem k Tretterům, sousedé už z lavičky
hlásili: „Ááá, dneska se jde k Tretterům na táborák. To nepůjdeme spát. Otevřeme okna a budeme
poslouchat, jak Hlahol zpívá.“
Když měl pan farář Kamil primici, pekly se koláče. Při oslavách 800. výročí obce Šaratice Hlahol zpíval
v šerpách při sázení památeční lípy. A vzniklo dokonce i CD Hlaholu, které se nahrávalo přímo u Tretterů
v obýváku. Veškerý text, hudbu i předzpívání měl na starosti pan Konečný. A samozřejmě nechyběla
ani taktovka :-)
Na každé zábavě, hodech nebo plese v Šaraticích pořadatelé dobře věděli, že musí připravit čestný stůl pro
Hlahol. A když zábava začala, první, kdo vyrazil na parket, byli členové Hlaholu. Teprve potom mohla začít ta
pravá zábava.
Hlahol nebyl jen o zpívání
Přátelství, které mezi sebou členové Hlaholu měli, zdaleka nekončilo u společných setkání a zpívání
v Šaraticích. Společně jezdili na dovolené, vyráželi na výšlapy – například do Jeseníků, na Pálavu nebo
Avalanche. Pořádali také takzvaná výjezdní zasedání, kdy na celý víkend, od pátku do neděle, vyrazili
společně třeba směrem na Heroltice.
Strana 7