Page 1 - Chytrý zpravodaj - Šaratice 02/2024
P. 1

OBECNÍ ZPRAVODAJ



               Občasník OÚ v Šaraticích
               č. 2/2024, vydán 5. 4. 2024







               Vážení a milí čtenáři,


                   nebudu dnes řešit, jestli už do Šaratic dorazilo to pravé jaro a jestli se příroda
               „zbláznila“ a zase nebudeme mít (už potřetí nebo pokolikáté?) meruňky a jiné ovoce.
               Poslední dny pořád fouká a fouká, občas svítí sluníčko a občas ne. Jsou to okolnosti,
               které my v Šaraticích nezměníme.

                   Jsou ale jiné věci, které změnit můžeme. Občas se mě někdo i z přátel zeptá, jestli
               mě to „starostování“ i po těch více jak 20 letech ještě pořád baví. Můžu zodpovědně
               říct, že v podstatě celý profesní život mě naplňovalo, že věci v mém životě nějak řídím
               a  nejsem  tedy  to  pomyslné  poupě,  co  sedává  v koutě  a  čeká,  co  mu  život  přinese.
               Samozřejmě, že ne všechno se mi podařilo podle představ a k mojí spokojenosti. Ale
               dobře vím, že i to k životu patří. Pořád jsem se ale úplně nesmířil s tím, že jsou i mezi
               námi jedinci, kteří sice ví, že jsou obecná pravidla, která by se měla dodržovat, ale když

               se jim to nehodí (nebo naopak vyhovuje), tak je prostě ignorují. Asi se nenajde nikdo,
               kdo by veřejně vykřikoval, že na ochranu přírody kašle. Ale když začne jít o jeho osobní
               pohodlí, tak je rázem všechno jinak. Parkování mého auta na pozemku někoho jiného
               nebo na trávníku vlastně nemůže nikomu  vadit; vyhodit  odpadky někde v lese, do
               potoka nebo jen za sousedovo do vysoké trávy; vypouštět splaškovou kanalizaci mimo
               kanalizaci k tomu určenou, a tedy mimo čističku, to je vlastně také v pohodě; podvádět
               i jinak na funkčním systému nakládání s odpadními vodami nebo vlastně se  všemi
               odpady je také v pohodě. Zdůvodní si to, že přeci není úplně blbý, aby za všechno platil,
               když  ho  ten  stát  a  vláda  „všude  okrádá“.  A  my  pamětníci  jsme  zpět  u  starého
               osvědčeného hesla: „Kdo nekrade denně aspoň hodinu, okrádá svoji rodinu“. Když se

               s čímkoliv z výše uvedeného potkám, tak si říkám: Skutečně jsme si tu demokracii
               všichni v listopadu 89 takto představovali? Někteří z nás jsou ochotni velmi plamenně
               diskutovat o čemkoliv, ale jak přijde na věc, která ohrožuje jejich pohodlí…

                   Nechci být ale negativní a stále jsem optimista. Už tuto sobotu zase dojde snad
               spousta lidí, kterým není toto všechno jedno, a aktivně se zapojí do akce „Ukliďme
               Česko“. Právě u takových akcí si účastníci všimnou věcí, kolem kterých během těch
               běžných pracovních dnů bezmyšlenkovitě projdou. Vím, že právě velký dopad to má

                                                                                                         1
   1   2   3   4   5   6