Page 37 - Chytrý zpravodaj - Prusinovice 04/2024

rychle pryč. Dřevěné sáňky stávaly po
celou zimu na síni, opřené o dveře. Lyže
nám tata pořídit nehodlal. Pamatuju
jeho slova: „Chcete se polámať!“ Nej-
více se sáňkovalo na konci dědiny na
„Béčí louce" a často jen po silnici okolo
veřtatu Pavla Vašika. Zaprášená okna
svítila dlouho do noci, bývalo slyšet, jak
pásová pila naříká. Jízda končila „U kří-
že" na rozcestí k Pacetlukám. Kříž býval
oplocen kovanou mříží. (Dřevěný kříž
byl r. 1932 vichřicí povalen, sbírkou mezi
účastníky 1.sv. války zaplacen a v červnu
1937 pokřtěn. "Z vděčnosti k Pánu Bohu
od vojínů vrátivších se z vojny a jejich
rodin." – zapsal kronikář obce.)
Kluziště v „Židové zahradě" bylo zří- Kříž na rozcestí do Pacetluk v zajetí kované mříže před okny č.101 Stanislava Mlčáka
zeno později, velká ledová plocha vznik-
la přehrazením potůčku na Podzahradí, Vůz vzpomínek už zmizel v dáli, cin- ná černá škvára. Od hromady k hroma-
hokej se hrával na zamrzlém rybníku kot zvonků ve větru vrací útržky věcí, co dě putoval cestař ve vysokých botách
pod lesem u drůbežárny. Okolo poto- se staly. Do rána hvízdaly severní větry, a starém kožuchu, před sebou tlačil plný
ka vedly stopy hokejistů na kozrálský bouřlivá byla noc, bílá tma. Nové a nové dvoukolák. Škváru rozhodil lopatou při
rybník. Několik zápasů bylo odehráno záplavy sněhu, vysoko se vrší závěje náledí po silnici. Kritická místa bývala
v Dubanech. První brusle kačenky, poz- u cest, stromy sténají pod tíhou sněhu. pod Dílákem, na zastávkách autobu-
ději šeksny. Otáčením klíčku se daly K poledni jasno, větry fučí dál, ze střech sů Horní hospoda, samota Kozrál. Na
připevnit na botu. Kanady – stále jen sviští napadaný sníh, mrzne. Děcka jdou prstech jedné ruky bych spočítal počet
sen, až jednou ležely zabaleny na Štědrý ze školy skloněná po cestě zaváté sně- osobních aut v dědině. (Za 60 let stojí
den ve vánočním papíru pod stromkem. hem. Blíží se hukot silného motoru Tatry u jedné chalupy aut pět.)
Brusle na hokejkách přes rameno, čepele stojedenáctky, opatřené vpředu šípovou Cestičku na mlatývku pro suchá
omotány černou izolačkou nebo ople- radlicí, sníh lítá na obě strany. Silnice do polena prohazuju dřevěnou lopatou.
chovány, na hlavách beranice, na rukách Holešova neprůjezdná, Tatra dojela do Na malém dvorku mnoho stromů. Před
palčáky. Jako branka sloužily dvě boty, zatáček za Tučapy, sněhová fréza dílo oknem hruška, u mlatývky ořech, u plotu
puk se nesměl zvedat, často u břehu ryb- dokončila. Kmeny trnek okolo silnice rynglot, akát, starý jasan. V korunách
níka zmizel pod ledem. Zápasy končily do Hlinska zmizely, široko daleko bílá stromů pestrý a povídavý ptáček stehlík,
za tmy, pak cesta domů. Stařa Hermína nekonečná pláň. Vrány marně zápasily barvami naň příroda nešetřila, rád se
za oknem izby nás vyhlíží, brusle padají s vichrem, zmateným letem mizí do le- sdružuje do malých skupin. Znám jej
za dveře na hliněnou podlahu, která se síka Dubíček. V chalupách se topí, dým z obrázků, kde bývá obvykle namalo-
v létě pravidelně kravincuje. Rychle do hned nad komíny je rván větrem, který ván na bodláčí, jak semínka vybírá. Žlutí
tepla kuchyně, ruky do trouby, mokré ho vyhání z dědiny pryč. Před Martinem, strnadi posedávali na telegrafních drá-
věci nad kamna, šípkový nebo lipový 11. listopadu, stávaly podél silnic na tech před naší chalupou, čekávali na zob
čaj do sebe. polích zásněžky, v příkopách naveze- z kouřících koňských kobilinců na silnici

První sníh na dvoře č.105, nové koště dobře mete, dřevo
Narozeniny autora článku s rodiči, listopad 1994 v Loukách na zimu 1975 a věčný úsměv maminky

37