Page 13 - Chytrý zpravodaj - Příbor 01 2022

nám jej Japonci vrátili. Měli už dávno na něj chuť a hledali pouze
záminku, aby se jej mohli zmocnit.

stanice Pohraničná 22. dubna 1920
Včera jsem dostal lístek od Vaška Michalíka z Nagasaki. V tuto
dobu je již jistě doma. Poslal jsem mu též dopis adresovaný pří-
mo do Příbora. Dnes jsem se setkal s Karlem Rychtrovým. Byl
před chvílí u mě. Přečetl dopisy. Brzy odešel. Za chvíli odjíždí
přímo do Vladivostoku. Nějak se mu nechce domů. Chce zůstat
v Rusku. Už dříve mi o tom říkal. Já mu to rozmlouval, že teď
k tomu není vhodná doba. Nevím, jak se rozhodne. Je od strojí-
renské roty. Jezdí jako pomocník mašinistů. Naši mašinisti jezdí
tam, kde nejsou ruští. Naše jízda k Vladivostoku pokračuje dosti
pěkně. Počítali jsme v únoru, že někdy koncem léta přijedeme
k moři, pojedeme-li pořád tak, jak jsme jeli dříve. Situace se změ-
nila a my jsme dnes pouze 200 kilometrů od Vladivostoku. To už
není daleko. Tam bychom popřípadě doběhli pěšky, kdyby bylo
třeba. Kdy vyjedeme z Vladivostoku, ještě nevíme. Pojedeme pa-
trně se štábem korpusu. Též údárňáci. S Františkem Foglarem
bývám též často. Naše ešelony stojí na stanici často pohromadě.
Karel Rychtrů dostal od své sestry nějaké dopisy. Z domu dosud
ne. Všichni jsme zdraví a veselí. Nic nám nechybí. Jen – domov.
A myslím, že i tam se brzo dostaneme.

Vladivostok 9. května 1920
Ruský ostrov
Právě se dovídám, že zítra vyjíždí nákladní loď odsud do vlasti.
Proto používám té příležitosti a píši Vám zas několik řádků. Jak
vidíte, šťastně jsme dojeli až sem, k té „louži“. Zbývá nám pouze
tuto přeplavat a budeme doma. Teď již čekáme na lodě. Jsme při-
chystáni k odjezdu. Lodě mají přijet od 15. do 20. května. Ale je
to vždycky velice neurčité. Naše baterie, udárňáci a sedmý pluk
pojedeme přes Ameriku, vlastně přes Kanadu. Dost možná, že se
to všechno ještě změní. Prozatím je ale tak rozhodnuto. Myslí se,
že koncem července (tohoto roku) – žádné houpání! – budeme již
doma. Na švestkové knedlíky už ale rozhodně. Přijel jsem dnes ve-
čer parníkem z Vladivostoku (býváme totiž na ostrově asi 14 kilo-
metrů vzdáleném od Vladivostoku). Setkal jsem se tam s učitelem
Kalužou. Dnes byl tady za mnou Čuba. Nebylo mě doma. Též
Štindl z Trnávky - je u sedmého pluku. Pojedeme pohromadě.

Sourozenci Vladěnka a Karel Greinerovi
Jak jsme si nejraději hráli? Se svou nejlepší kamarádkou - Liduš- Říkalo se tomu ŠKOLKA. Na zahradě jsem s bráškou, maminkou
kou jsme si nejraději hrály s panenkami. Později, když jsme byli a tatínkem házela velkým nafukovacím barevným balonem. Vy-
žáci ZŠ Jičínské, nás inspirovaly filmové pohádky. Zaujala Šíleně volávali jsme jména květin, podle kterých jsme se pojmenovali.
smutná princezna. Liduška představovala Helenku Vondráčkovou V zimě naše rodina seděla ve vyhřáté kuchyni u jednoho stolu
a já, Vladěnka, Vaška Neckáře. blízko pece, kde se přikládalo uhlím. Hráli jsme zajímavou země-
Měli jsme také rádi kolotoče na poutích v okolí Klokočova. Na pisnou hru. Na stejné písmeno začíná město, rostlina, zvíře a věc.
kole jsme jezdívali do našeho města Příbor. Ale byl tu i Brušperk! Ze stolních her jsme hrávali Kloboučku, hop a Člověče, nezlob se.
Dokonce nám tatínek zhotovil kolotoč na zahradě naší chalupy. Tatínek nás učil hrát šachy.“
„Když jsem byla větší,“ říká moje sestra Vladěnka, „tak jsem ská- My dospívající děti jsme měly rády stavebnici MERKUR.
kala přes švihadlo. Také jsem házela míčem o stěnu naší chalupy.

Karel Greiner, Příbor
Vstupujeme do roku 2022. Oslavíme výročí 120 LET GYMNÁ- TATRA PŘÍBOR - LADISLAV BLAŽEK nás provázel v provo-
ZIUM PŘÍBOR. Je také dobré na začátku roku nového zavzpomí- zech ostřírna, nástrojárna. Přesto však nás inspiroval k mysli-
nat na události, jež nás doprovázejí po celá desetiletí. vosti. Na jedné z výprav do lesa OSIČINA jsme se dostali až
Jsem rád, když můžu připomenout Klokočov, kde jsem vyrůstal k Hončové hůrce s nadmořskou výškou 336 m.
do svých osmnácti let. Klokočov byl houfně navštěvován myslivci Ladislav Blažek byl kuřák a při odhození nedopalku cigarety
z Hájova. Bylo tomu tak v poslední den v roce SILVESTR. Náš vzplál ohníček. Poprvé v životě jsem se tak přesvědčil že legen-
mistr odborné výchovy na OU - odborné učiliště v areálu závodu dární OHNÍČKY v Klokočově jsou v roce 1972 realitou.

Měsíčník města Příbora / 13