Page 9 - Chytrý zpravodaj - Přeštice 02/2025

PŘEŠTICKÉ NOVINY | ÚNOR | 9

80. výročí ve vzpomínkách

Letošní rok si připomínáme
osmdesáté výročí konce 2. svě-
tové války. Chtěl bych tímto
článkem připomenout těm star-
ším Přeštickým, a i mladým,
jak jsme to jako děti prožívaly
– mně bylo tehdy devět let.
Jaro roku 1945 bylo velmi
napjaté, blížil se konec války,
bydlel jsem s rodiči na Pohoř-
ku u kostela, takže veškeré
přesuny německých vojsk na
západ šly kolem nás. Jako klu-
kům nám nic neušlo, ať už to
byla havárie německého letou-
nu „arada“ při podlétávání
elektrických drátů na lukách
u Rybárny, požár tančíku
u sladovny, ve kterém jsme si
k naší radosti po válce několik
let ještě hráli, nebo po útoku
leteckých hloubkařů na vlak na
Hlíze u sladovny, kam jsme šli
sbírat vybuchlé patrony (hylz-
ny).
Často jsme chodili v zimě
sáňkovat na různá místa po
Přešticích. Bylo to v únoru
1945, sáňkovali jsme na pešun-
ku od železniční trati dolů na jsme do té doby vůbec neznali. baráky po Němcích. Na náměs-
cestu v blízkosti zahradnictví Město bylo plné vojenských tí, kde bylo velitelství americké
pana Kovaříka, když projížděl aut, tanků apod. Když jsem armády, se každý večer konaly
od Klatov osobní vlak, který k večeru přišel z náměstí domů nástupy vojáků s předáváním
zastavil na nádraží, a z něho (na Pohořko), pod okny stál služeb. Vzpomínám na vojá-
vystupovali lidé, až zůstal vlak obrněný transportér a vojáci ka Daniela, který stával každý
úplně prázdný. Šlo o staré lidi (jeho osádka) seděli v kuchy- den na náměstí vedle prodejny
a maminky s dětmi a přecháze- ni. Povídali si dlouho do noci, Baťa a zpíval nám americké
ly z nádraží do přeštické školy. jeden z nich uměl německy, westernové a swingové písně.
Byli to němečtí občané, kteří a také u nás přespali. Druhý Byl velmi oblíbený, zejména
přijeli z vybombardovaných den dopoledne jsme se s nimi u děvčat. Přes léto, když jsme
měst Německa a ubytovali se nechali vyfotit (viz foto) a po se koupali v řece, často jsme
ve třídách školy. Jednou jako poledni již odjížděli dál. Příští navštěvovali americké vojáky
zvědavý chlapec jsem do školy dny přijížděla do města ame- tankové jednotky, kteří byli
nakoukl: lavice ze tříd byly na- rická okupační vojska, která umístěni u Zámostí, od kte-
skládané na sobě na chodbách byla umístěna různě po měs- rých jsme dostávali žvýkačku
a Němci spali ve třídách na tě. Velitelství bylo na náměs- a čokoládu. Také jsme je čas-
zemi. Těmto novým obyvate- tí v hotelu (dnes KD), další to viděli, jak jezdili s tanky
lům města se říkalo „národní v sokolovně, ve Spoláku, velký řekou: od příjezdu u dvora pro-
hosté“. Byli zde až do konce tankový tábor na lukách u řeky ti proudu až ke Koňské jámě
války, chovali se slušně, bez u Zámostí. V sokolovně Ame- (u příjezdu pod jezem). Také
problémů, a někteří navštěvo- ričané promítali filmy z války, zde na lukách k Příchovicím
vali mši svatou v kostele. pár jsem jich viděl. Po osvobo- byla letecká pošta. Jednalo
Co to znamenalo pro nás děti zení se obnovil Němci zrušený se o jednomotorové horno-
(žáky školou povinné)? Schá- TJ Sokol. Protože sokolovna křídlé letadlo značky „Piper“
zeli jsme se asi jednou týdně byla obsazena do podzimu – dvojmístné za sebou, které
na různých místech města: Američany, sokolské náčiní zajišťovalo potřebnou poštovní
v dopoledních hodinách v hos- (žíněnky, bradla, hrazda atd.) komunikaci s vedením ame-
podách, průjezdech domů, na se přestěhovalo a bylo uloženo rické armády. Na náměstí kde
KČT u řeky, na schodech od do loděnice na KČT. Na tomto je dnes pošta bývala hospoda
dnešního muzea ke kostelu hřišti jsme celé léto cvičili. Na a v té po příjezdu Američané
(dnešní schodoběhy) apod., podzim po odjezdu vojáků se vytvořili zdravotní středisko
kde jsme obdrželi úkoly s úst- nářadí vrátilo zpět do sokolov- (ošetřovnu) pro své vojáky.
ním vysvětlením. V té době se ny. Velké štěstí – proč? Tato Tehdy zachránili život malé-
zvyšovaly letecké útoky ame- loděnice, která stála původně mu přeštickému chlapci (jme-
rických letadel na německé u jezu, kterou vodáci ručně po noval se Marek), kterému dali
cíle tzv. hloubkaři (přelétali válečkách přemístili na KČT penicilin, v té době v Čechách
přes Přeštice), nebo letky bom- podél chodníčku (naproti stá- neznámý lék. Díky. Na podzim
bardérů, které se nad Přešti- ly dřevěné šatny), bohužel po amer. vojáci odjeli.
cemi rozdělovaly do různých pár měsících v zimě roku 1946 Zážitků by bylo jistě ještě
směrů. Říkalo se, že pomocní- vyhořela – také šatny. mnoho, ale i to krásné jed-
kem jim při navigaci měl být Ještě se vrátím ve vzpomín- nou končí, zůstávají jen hezké
přeštický kostel – tehdy ještě kách zpět. Po válce se také vzpomínky – i u mne, v té době
úplně bílý viditelný z velké obnovila činnost Junáka, Aero- malého devítiletého kluka. Vy
dálky. Pro nás děti bylo dost klubu a dalších skupin. Junák starší, vzpomínejte při letoš-
nepříjemné noční vstávání při a Aeroklub (i letečtí modeláři) ním osmdesátiletém výročí se
leteckém poplachu, kdy jsme vyvíjely svoji činnost na sla- mnou.
se museli jít schovat do krytu dovně, kde stály dva dřevěné Petr Blažek
(do sklepa). Při nočním nále-
tu na Dobřany jsem vyběhl ze
sklepa na pavlač domu a viděl
jsem rozzářenou oblohu od
ohně (do dneška nezapomenu-
telný zážitek).
V květnu 1945 město Přeštice
osvobodily americké jednotky,
tzv. „Indiáni“ (nebudu zde řešit
jestli 5. nebo 6. května, jsou na
to různé názory). Bylo to něco
úžasného, jako děti jsme dostá-
vali od amerických vojáků žvý-
kačky a pravou čokoládu, což