Page 22 - Chytrý zpravodaj - Ostrava-Jih duben 2021

HISTORIE

OSVOBOZENÍ ZÁBŘEHU-DRUŽSTVA Z POHLEDU

JEHO OBYVATEL

Na konci dubna si připomeneme 76 let od chvíle, kdy byl prostor našeho obvodu osvobozen Rudou armádou a českoslo-
venskými jednotkami. Je to už 76 let, nebo je to teprve 76 let? Jsou to tři lidské generace a mezi nimi dohasíná válečná
paměť. Právě formou pamětí zapsaných v obvodní kronice a zachycených v poslední době při přípravách publikace
o Družstevní osadě si připomeneme, jak poslední fáze války v této části obvodu proběhla.

břízou. Hrob zde byl do doby, než byly ostatky exhumovány a pře-
neseny do Komenského sadů v Moravské Ostravě. Jeden Ukrajinec
byl k nám přinesen s průstřelem plic, po ošetření stále krvácel. Byl
to mladý kluk, matka roztrhala staré prostěradlo a krvácení zastavi-
la. Když armáda odjížděla z Československa, Ukrajinec se tu objevil
a dal matce na památku dar – dostala nádhernou hedvábnou látku
na šaty. Ještě po letech se u nás zastavil, nechal u nás fotografii,
jmenoval se Glucholaz.“
Miroslav Košnovský (*1934), jeden z posledních žijících pamětní-
ků osvobození Družstva v březnu 2021 vylíčil konec války takto: „Už
od 25. dubna jsme byli schovaní ve sklepě domu, v němž jsme na
Chalupníkově ulici žili v podnájmu u manželů Varhaníčkových. Na
hromadě brambor byly položené desky a na nich deky a tak jsme
zde přebývali. Zdálky už šla slyšet děla. A přišel 30. duben a s ním
i první voják do našeho domu. ‚German niet?‘ zeptal se. Byl to ně-
jaký voják z dalekého východu, protože měl šikmé oči. S vojákem
jsem šel do protější vilky, která stojí hned vedle restaurace Eliáš. Její
obyvatelé, rodina Heinová hlásící se hrdě k Němcům, už před něko-
lika dny utekli směrem na západ. S vojákem jsem procházel dům.
Nakonec mi došlo, že nehledá lidi, ale alkohol. Ale ani ve sklepě ne-
měl štěstí, byla zde jen samá ředidla. Po prohlídkách domů přicházel
ruský voják s kýblem a bílou barvou a na ploty psal azbukou nápisy:
GERMAN NIET. Hned, jak došlo k osvobození, vznikl v Družstvě ná-
rodní výbor s domobranou, který měl sídlo v nárožním domě sto-
Eduard Petruška pro obvodní kroniku v 50. letech zachytil osvo- jícím na rohu Bastlovy a Březinovy ulice. Domobranci chodili vždy
bození dne 30. dubna 1945 následovně: „Lidé se vyhrnuli ze sklepů v doprovodu nějakého vojáka, byli vybaveni samopalem a na rukávu
na ulici a začali vítat své osvoboditele. Po shluku lidí na křižovatce měli příslušnou pásku. Ruské velení zabralo pro své potřeby dětský
Březinovy a Pospolité ulice začaly najednou padat miny. Nastal zma- domov na Mozartově ulici.
tek, vojáci zalehli, připravili zbraně ke střelbě a civilní obyvatelstvo Krátce po osvobození nastalo rabování německých domů. Němci
utíkalo zpátky do krytů. Několik občanů z Pospolité ulice bylo těžce s sebou sice odnesli všechny cennosti, ale koberce, nábytek, por-
zraněno. Nadějná dívka Marta Mašková za několik dnů v nemocnici celán či lustry pochopitelně odvézt nemohli. A tak Češi v nocích na
zranění podlehla, občan Jindřich Vašíček zemřel na následky zranění 1. a 2. května podnikali nájezdy na tento majetek. Týkalo se to třeba
příští den. Lehčí zranění utrpěl občan Huk, jenž přišel o tři prsty na tří vilek na České ulici (pozn. autora: domy č. p. 1078, 1085 a 1124).
rukou, a také občan a občanka Maškovi. Bylo tu zraněno také šest Obdobně k rabování docházelo na Chalupníkově ulici. V prodejně
sovětských vojáků, z nichž tři smrtelně. Za čtvrt hodiny byla na to- Budoucnost na náměstí byl vedoucím jakýsi pan Fischer, byl to sice
též místo vypálena další dávka min. Sovětské vojsko se po příchodu Němec, ale nehlásil se k Hitlerovi. Znal jsem jeho děti, protože jsem
do Družstva ubytovalo v řadě domů a vil. V domě občana Eduarda si s nimi hrál. Fischerova dcera se zalíbila sovětskému vojákovi. Chtěl
Petrušky na Horní ulici č. 78 se usídlila třicetičlenná posádka s vysí- ji znásilnit, ale nepovedlo se mu to. Nevím, zda je to pravda, ale mat-
lačkou, u souseda Žáčka na Horní ulici č. 82 se ubytovalo sovětské ka mi pak řekla, že tento voják byl zastřelen.
velitelství. Na nádvoří Petruškova domu byla postavena dvě děla. Při Když přijely do Družstva i české tanky, vjely sem od Odry úvozem
vyústění úvozu Polanecké dráhy byla postavena tři děla zamířená na Polanecké spojky a seřadily se v Pospolité ulici, kde také vznikla pol-
Bělský les. […] Jiné části sovětské armády postupovaly dále směrem ní kuchyně. Matka mě tam poslala s bandaskou pro bramboračku.
na Vítkovice. Tu na křižovatce Zengrovy a Místecké ulice již předtím Kuchyně na Pospolité ulici vydržela asi tři dny. Ve vilce u Varhaníčku,
tanky zastavily Němcům ústup.“ kde jsme žili, byla postavená kaťuše, kterou obsluhovali tři vojáci.
Alois Kubala (*1942–†2020), jenž vyrůstal ve vile na Rodinné uli- Poté byly kaťuše soustředěny na nové palebné postavení k Žáčkovi
ci, která byla asanována v prosinci 2013 v souvislosti s výstavbou na Horní ulici (pozn. autora: dnes přibližně do míst sjezdu Plzeňské
tramvajového oblouku pro novou linku č. 15, roku 2019 vzpomněl: do Rudné ulice). Jako kluka mě to zajímalo, a tak jsem se vypra-
„Byl jsem malý, pamatuji si jen střípky. Úvozem Polanecké spojky vil Pospolitou ulicí se na vše podívat. V tom začala palba směrem
prošla ruská fronta. Matka mi říkala, že když přišla Rudá armáda, za- na Frýdek-Místek, já jsem se tak strašně bál, vše hučelo, dunělo…
bouchal kdosi na dveře: ‚Tady podle zpráv rozvědky žije dobrá česká Schoulil jsem se k podezdívce plotu u jednoho domu a čekal jsem,
rodina, tady budeme mít štáb.‘ Vojáci osídlili přízemí naší vilky, měli až ta vřava přestane. A pár dní nato osvobozující fronta postoupila
tu radiostanici a také ošetřovnu, kam přivezli pár raněných. Jeden dále k Místku a v Družstvě nastal klid.“
voják zde umřel a byl pochován před naším domem do země pod Petr Lexa Přendík

22