Page 6 - Chytrý zpravodaj - Ostrá 01 2022
P. 6

Vnitrozemská plavba
     V roce 2022 již bude možné Elektronické podání žádostí o vydání nebo výměnu jakéhokoliv průkazu vůdce
     malého a rekreačního pravidla v případě jeho ztráty či odcizení.








     O vzpomínky na filmovou produkci v Ostré a ve Šnepově se s našimi čtenáři podělily paní K. Špitálská
     a paní N. Kholová.


                              KINO  OSTRÁ









     1970 - 1991


     V kině Ostrá jsme začali promítat od 1. 11. 1970
     po rodině Dufkových. Já jsem byla vedoucí, zřízenec i
     uklízečka,   manžel   Josef   promítal.   Jelikož   ho   tato
     činnost velmi bavila, postupně se přešlo od 16 mm
     formátu promítání i na 35 mm a pak již částečně na 70
     mm. Ve spolupráci s Krajským filmovým podnikem
     Praha se toto uskutečnilo včetně i ostatních úprav např.
     dřevěné židle nahradila koženková křesla. Promítalo se 2x týdně večer, v sobotu odpoledne pro děti. V
     létě se konaly přehlídky filmů, které byly hojně navštěvované, někdy se hrálo i 2x za sebou. Dosud
     jsou pamětníci, kteří na promítání rádi vzpomínají. Po delší době začal být sál používán víceúčelově,
     což přinášelo problémy. Vedle sálu bylo i pohostinství. Za těchto podmínek se nám nechtělo pracovat,
     s kulturou to nemělo nic společného. Ke konci roku 1991 jsme činnost ukončili. Za naši práci jsme
     obdrželi plaketu Československého filmu.                                       foto z archivu OÚ Ostrá


                                           KINO  ŠNEPOV


     Kino ve Šnepově si pamatuji asi tak od roku 1962, nevím to přesně. Promítalo se v sále místní
     hospody. Hospoda sloužila zároveň jako obchod, kino a na  oslavy MDŽ, bály (hasičský,  maškarní
     apod.). Kino promítalo většinou v sobotu,  do sálu se postavily sklápěcí židle, které byly v přísálí.
     Vedle sálu byla malá místnost, kde byl promítací přístroj. Plátno v sále nebylo, takže se vždy před
     promítáním zavěsilo na protější stěnu. Jestli si dobře vzpomínám,  tak promítačem byl pan Neruda,
     tatínek paní Jindry Denemarkové. V sobotu odpoledne obcházela vesnici paní Prachařová (bydlela v
     malém domečku vedle paní Maxové) a prodávala lístky za korunu, aby se zajistila hojná účast. Mým
     prvním filmem, který jsem tam viděla, byl Poklad na stříbrném jezeře.



     VOJENSKÉ KOUPALIŠTĚ „FELINKA“

                                            Na konci padesátých a začátku šedesátých let bylo zdaleka
                                            nejlepší koupání v okolí na vojenském koupaliště “ Felinka“ u
                                            Ostré.
                                            Bylo to na krásném místě – písečná pláž pod borovým lesíkem
                                            u slepého ramene Labe. Do stínu některé z borovic si člověk
   1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11