Page 32 - Chytrý zpravodaj - Ořechov u Brna 2 2021

Císařští se pokusili o první vpád na Moravu, ale byli 7. 8. 1619 u Mikulova poraženi
a museli se stáhnout. Takže zbývá jen vojsko moravských stavů. Tady ale něco nehraje.
Morava byla ve válce tři měsíce, tedy na samém jejím počátku. Bývá zvykem, a bylo
i tenkrát, že na začátku války se obě strany ohánějí vznešenými ideami, poukazují na
zpustlou zločinnost strany opačné a vyzdvihují své vlastní „nezištné svaté poslání“. Jak
by pak do toho zapadl fakt, že v tomto případě by vojáci vraždili svoje vlastní poddané,
a s jakou radostí by toho propagandisticky využila druhá strana. Výdaje na válku nesly na
svých bedrech jako obvykle poddaní, ale dotovat válku mohli jen poddaní, kteří žili, mrtví
už byli k ničemu. Vojáci by si v tom případě podřezávali pod sebou větev a pochvalu od
svých vůdců by asi nesklidili, spíš potrestání. Pro srovnání, bylo to, jako kdyby v roce
1939 při mobilizaci proti Německu, vyvraždila Střelice některá jednotka pravidelné
československé armády.

A potom, velké většiny Moravy se válka do té doby nedotkla, obě vojska operovala daleko
na jihu u Mikulova, a sedláci neměli proč prchat do lesů. Každé opuštění vesnice by pro
ně představovalo ztrátu. S sebou si moli vzít koně a krávy, už těžko prasata a jiné domácí
zvířectvo, a o to všechno by nejspíš přišli. Tenkrát ještě nemohli tušit, v co se ta vojna
nakonec zvrhne. Jiné to bylo na konci války, to už šlo o holý život, starost o majetek byla
vedlejší. V poslední fázi té vojny vznikaly menší i větší soukromé armády, nebo spíš
tlupy. Ty už neměly ideje vůbec žádné, příležitostně se podle okolnosti přidávaly k jedné
nebo druhé straně, ale nejčastěji operovaly samostatně. To znamená, že kradly a rabovaly
tam, kde to šlo, ale boji se raději vyhýbaly. Soudobý kronikář napsal, že: „K lúpeži dosti
udatni a na sedláky hrozni zrovna jako čerti byli, ale před šermiclů pryč se ukrádali.“ To
ale bylo spíš na konci války, a hlavně v Německu. Tahle „armáda“ asi střelické na
svědomí neměla. Během války se také změnil názor sedláků na vojáky. Zvlášť na jejím
konci, byl pro ně chlap v uniformě, jedno jaké, zkrátka škodná a podle toho se s ním
jednalo. Především v Německu, ale možná i na Moravě, se dávali dohromady primitivně
vyzbrojené skupiny sedláků a běda bylo každé osamělé hlídce, která jim padla do rukou.
Vojáci jim to zase opláceli tak, že při přepadení nějaké vesnice za sebou nenechávali
případné mstitele.

Nejvíc podezřelá z onoho vraždění je švédská armáda. Švédové obléhali Brno dvakrát.
Poprvé v září 1643, ale to tady pobyli necelý týden, pak museli táhnout na Dána. Zato
v roce 1645 obléhali Brno od května do 15. Srpna. Dvacet tisíc lidí už něco spotřebuje, a
tak stačili za ty 3 měsíce celé okolí Brna vyrabovat a vypálit. Podle Vlastivědy moravské
zbyly v Ořechově jen 4 domy, a ty byly pusté. V Radosticích zase byly ještě 6 let po válce
z 18 gruntů obydleny jen 3. Vesnice v okolí Brna byly už skoro liduprázdné, kdo mohl,
utekl někam daleko, ti zbývající se ukrývali v lesích. Takže toto je nejpravděpodobnější
doba, kdy se událost mohla stát. Odpovídá i denní datum. Obléhání skončilo 15. 8. 1645,
ale švédská armáda tady ještě pár dní pobyla a hladová byla pořád.

Musíme mít na paměti, že je to jenom pověst, i když velice pravděpodobná a jako
k pověsti k ní musíme přistupovat. Datum, kdy se událost stala, a jestli se vůbec stala, už
asi nikdy nezjistíme, ale o datu 16. 8. 1645 uvedeném na tabulce, je možno z výše
uvedených důvodů, pochybovat. I když je to uvedeno v kronice Kartuziánského kláštera,
ale i ta se může mýlit.

Za Okrašlovací spolek Ořechov Jiří Komínek

32