Page 52 - Chytrý zpravodaj - Ořechov 01/2025

OKRAŠLOVACÍ SPOLEK OŘECHOV

Vzpomínky Ivana Macíčka

Boj proti syslům a křečkům řízen panem školníkem Duchoněm

V roce 1947 byla velká neúroda obilí kvůli suchu znamenající nedostatek mouky
a pečiva. Poválečná bída se ještě zhoršila. Zlí imperialisté nám v těch létech posílali
i mandelinku bramborovou. I já, tenkrát už školák, jsem se zapojil do boje proti
imperialistům. Ve škole jsme soutěžili, kdo odevzdá panu školníkovi nejvíce syslích
a křeččích ocásků. Pro nás kluky to bylo velké dobrodružství.

Ještě před odchodem do školy jsme objížděli nory, sídla nenažraných hlodavců, které jsme
objevovali (a tajili je před kamarády), zda jsme nějakého zloděje chytli. Bylo to dost
složité, chytit sysla. Najít jeho díru, z drátku na růže udělat smyčku a umístit ji tak šikovně
do nory, aby se do ní chytil. Druhý konec drátku se uvázal ke kolíku, který se zatloukl
do země (nenápadně, aby sysla nevyplašil). Křečci byli větší bojovníci, podle vyprávění
kamarádů, kteří s nimi bojovali, prskali a skákali proti lovcům. Při těchto soubojích jsme
poznávali první lovecké zážitky, které jsme později uplatňovali při klukovském pytlačení
a rybaření. Když se nám lov podařil, tak jsme pyšně oběti nosili do školy, kde jim pan
školník usekl ocásek a zapsal lovce do seznamu. V této disciplíně byli úspěšnější kluci
z vyšších tříd, kteří se u nás třeťáků těšili velké úctě. Ti uměli hlodavcům ucpat jeden
konec nory, do druhého nalít vodu a „vytopit“ je. Tak nám to líčili a my jsme se těšili, že
budeme jako oni.

Při popisovaných lovech jsme museli být mobilní. To tenkrát znamenalo vlastnit
koloběžku, nebo mít v rodině kolo. Kolo bylo tenkrát vzácné, i koloběžka. Jezdili jsme na
tak zvaných „arabech“, to byla kola, která dokázali tátové složit z různých roztodivných
součástek a dílů a ono to jezdilo. Kolo se dědilo po starším bráchovi. Pohodlně se jezdilo
na dámských kolech, opravdoví mistři však jezdili na pánských kolech se štanglí. Štangle
byla zbytečná vodorovná trubka, která způsobovala, že my, malí kluci, jsme se museli
vejít do prostoru pod štanglí
a nad šlapátka s talířem.
Tenkrát jsme to dokázali. Byl
to cirkusácký výkon, při
kterém zjevně neplatily
fyzikální zákony.

Boj proti syslům a křečkům
popisovaný v této vzpomínce
probíhal někdy na začátku
padesátých let. Byly to těžké
roky, pohled dětskýma očima
však tuto dobu bezstarostného
dětství polidštil a zbavil
zdánlivé nesmiřitelnosti tehdy
probíhajícího „třídního boje“.
Kamarádi z mládí zůstávají
až do smrti.
52