Page 30 - Chytrý Zpravodaj - Nový Knín duben 2021

Pan Koronavirus Co mi přinesla
Otevřel jsem oči a chvíli koukal do zdi. Později jsem si sedl na kraj postele a hleděl (a odnesla)
do země, poté jsem si zívl a šel se obléct. Natáhl jsem si černé ponožky, které jsem
našel, pak si navlékl černé džíny, černou mikinu, černou džínsku a byl jsem připra- distanční výuka
ven si jít pro snídani. Jen jsem si vzal klíče, boty, telefon, peněženku a sluchátka.
Zabouchl jsem dveře a sešel po schodech dolů, vyšel ven, nasadil sluchátka Co mi vzala distanční výuka? Na to
a při tom, jak jsem šel do kavárny, jsem poslouchal hudbu. Když jsem už skoro byl mám jednoduchou odpověď. Vzala mi
v kavárně, ohlédl jsem se za sebe, protože jsem měl pocit, že mě někdo sleduje. vše, co mám na školní výuce rád. Ško-
A měl jsem pravdu. la dává mému životu řád a klid. Chybí
Vytáhl jsem telefon a nenápadně jsem na to namířil displej, abych to viděl v odraze mi paní učitelka Malá a také můj kama-
a mohl to identifikovat, ale nepovedlo se. Nikdy jsem nic takového neviděl! Bylo to rád Daniel. Chybí mi také školní jídlena.
podivné, bylo to bez obličeje, jen to mělo oční důlky, ale oči to nemělo. Naše paní kuchařky dělají výborné bo-
Měl jsem strach, tak jsem zrychlil a rychlou chůzí jsem došel do kavárny. Tam jsem loňské špagety.
si dal kávu a koblížek. Koukl jsem oknem ven, a už to tam nebylo. Potom, co jsem Co jsem se naučil díky distanční výu-
dosnídal, jsem zaplatil a šel ven. ce? Naučil jsem se stahovat a ukladát
Měl jsem namířeno domů a vše se zdálo v pořádku. Po asi deseti minutách cesty soubory. Naučil jsem se pracovat víc
jsem se ohlédl a bylo to tam zas. Dostal jsem strach a zpanikařil jsem. Rozbě- s textem na počítači. Moc si přeji chodit
hl jsem se a běžel domů, co nejrychleji jsem mohl. znovu do školy.
Rychlostí blesku jsem vyběhl schody a zamkl se v bytě. Čekal jsem hodinu celý stra-
chy bez sebe, jestli si pro mě přijde, ale nepřišel. Zbytek dne byl normální. Václav Kokeš, 2. ZŠ Dobříš
Adrian Dopita, 7. ročník, ZŠ a MŠ Nový Knín Už je tady zase jaro,
malé ptáče se rozezpívalo.
Jaro jaro – ach to krásné jaro! Z poupat krásné květy raší,
Nevídáno, neslýcháno, To jaro, kdy se příroda probouzí pyl se všude kolem vznáší.
za chvíli už bude ráno, ze zimního spánku. Hříbě dělá první krůčky,
bude teplo, já to vím, Jaro, jaro – to krásné období, levá, pravá – kolem lavičky.
sluníčku se nastavím. kdy se rodí mláďata, Velikonoce jsou svátky jara,
a kdy kvetou květiny i stromy. ať je naše země zdráva!
Tobiáš Rezek, 6. ročník, Dosti bylo covidu,
ZŠ Dobříš, Komenského nám. 35 David Černý, 6. ročník, chceme si užít pohybu.
ZŠ Dobříš, Komenského nám. 35
Sophia M. Křížková, 6. ročník,
ZŠ Dobříš, Komenského nám. 35
Kde se tu tak rychle vzalo?
Zčistajasna je tu jaro!
Ještě včera sníh byl všude,
dnes už slunce pálit bude!
David Machek, 6. ročník,
ZŠ Dobříš, Komenského nám. 35
Jaro je sluníčko,
co ťuká nám na vrátka,
voňavé kytičky
a žlutá kuřátka.
Vanesa Branšovská, 6. ročník,
ZŠ Dobříš, Komenského nám. 35

Fanda, 6 let, Kačka, 12 let,
Skautský oddíl Koťata Nový Knín Skautský oddíl Koťata Nový Knín
Covidové domácí vězení

Toto covidové období, které ze začátku vypadalo jen na další prázdniny, se stalo
opravdovým vězením. Líbilo se mi, že nemusím brzy ráno spěchat do školy a můžu
jen zapnout tablet. Teď už se mi ale vůbec nic nechce z toho mála, co můžu dělat.
Některé spolužáky jsem neviděla skoro celý rok. Moc mi chybí chodit na kroužky
a hrát si po škole s kamarády nebo se společně scházet na hřišti. Ráda bych jela
s rodiči na výlety, ale všechna místa jsou zavřená. Okolí svého bydliště mám již
za celý rok projité pěšky či na kole skrz na skrz. Vloni jsem nemohla oslavit své
10. narozeniny a letos to nevypadá jinak. Nenapadlo by mě, že rok svého dětství
strávím jako vězeň. Dominika Kubíková, 5. ročník,
Jana Krákorová, 5. ročník, ZŠ a MŠ Rosovice ZŠ a MŠ Rosovice
4 5