Page 22 - Chytrý Zpravodaj - Nový Knín duben 2021

NOVOKNÍNSKÝ ZPRAVODAJ 4 / 2021

Setkával jsem se s ním zhruba od roku 2006, kdy jsem začal chodit na jeho
bohoslužby. Cesta pěšky na Dobříš samozřejmě nějakou cestu trvala, i ob-
řad se někdy protáhl dost přes hodinu, zejména pokud se vysluhovala Ve-
čeře Páně , ale už kvůli těm kázáním stálo za to tam chodit. Někdy byla
2
dost dlouhá – určitě delší, než je doba průměrné homilie v katolickém kos-
tele – a i když jsem se jakožto člověk ekumenicky doširoka rozkročený
a nábožensky liberální ne vždy s nimi musel do posledního písmenka zto-
tožňovat, vždy byla hodna přemýšlení.
Výhodou bylo i to, že jsem většinou měl zajištěn odvoz zpátky. Jak jsem
se zmínil, jeho rodiče byli posláni v podstatě do exilu (byť vnitrostátního)
na samotu u Čími, v tomto stavení bydlí dodnes, a přes Nový Knín jezdili
prakticky týden co týden na bohoslužby. Jistě by mě s sebou brali i tam, ale
to už jsem odmítl: ona i cesta někdy může být cílem. A když člověk nemá čas,
síly ani prostředky na pouť do Compostely (nebo třeba do Mekky), i takové-
to maličké putování, tu na Dobříš, jindy třeba do Hvozdnice, má svůj smysl.
Časté byly oslavy životních jubileí jednotlivých členů sboru po bohosluž-
bách na faře, pamatuji si i na mnohé koncerty v dobříšském evangelickém
kostele. Hostem tu nejednou byl sbor Ensemble Guillaume vedený varhaní-
kem Lukášem Vendlem, jehož repertoár sahá od duchovních skladeb Johan-
na Sebastiana Bacha přes – například – Potopu od Jaroslava Ježka, Jiřího Vo-
skovce a Jana Wericha či skladbu Blackbird od Beatles až třeba po svérázné
sborové zpracování úryvků ze Smetanovy Vltavy.
Pamatuji i několik sborových výletů. Například jeden do Horních Dube-
nek a ke Studánce Páně v kraji pod Javořicí, jiný na Kozí Hrádek a pak do Tá-
bora. V tom, aby jich bylo víc, mi bránilo to, že zejména později časově koli-
dovaly s jinými akcemi – v posledních letech zejména s výpravami na Ledro.
A pak přišel onen koronní rok 2020. Ze začátku jen odborníci – a to ještě ne
všichni – tušili, co se na nás valí, a vše vypadalo jako obvykle. Mé pravidel-
né cesty do kostela, tu na Dobříš, ondy do Hvozdnice, jindy do Prahy do Uni-
tarie, ještě nějakou dobu pokračovaly.
A najednou konec. Virus, nouzový stav, omezení účasti na bohoslužbách.
A v mém případě i moje zdravotní problémy a s nimi spojená dvouapůlmě-
síční pracovní neschopnost. A v létě snaha aspoň částečně si vynahradit ty
toulky, o které mě události předchozích měsíců připravily.
A tak jsem se na Dobříši či ve Hvozdnici ocitl jen párkrát.
O Samově vážné – a nakonec fatální – chorobě jsem se dověděl 19. září
na Trapsavci od Davida Kohouta, jednoho z přispěvatelů této trampské lite-
rární soutěže a člena dobříšského evangelického sboru. A pak Sam odsloužil
na začátku října své poslední bohoslužby a posléze nárůst koronní infekce

2 Večeře Páně – v ČCE (a některých dalších protestantských církvích) obdoba katolické eucharistie – byť teologicky
je chápána trochu jinak a není nutně součástí všech bohoslužeb – v ČCE se vysluhuje zpravidla jednou měsíčně +
ve významnější svátky.
22