Page 14 - Chytrý zpravodaj - Nový Knín 12/2024
P. 14
Můj africký příběh
Hana Hindráková
Ve čtvrtek 16. 1. 2025 v 17.30 h.
prožijeme v naší knihovně africký příběh
s Hanou Hindrákovou.
Cestovatelka, spisovatelka a bývalá dobrovolnice si
Keňu zamilovala natolik, že se tam stále vrací.
Přijďte si poslechnout, co ji přivedlo do Afriky
a jak se od dobrovolnictví dostala k psaní románů
z afrického prostředí.
Její poutavé vyprávění o Keni
je doplněné fotografiemi a videem.
Součástí besedy je i prodej knih a originálních afrických
šperků, které vyráběli lidé
z nairobských chudinských čtvrtí.
ROZJÍMÁNÍ O VÁNOCÍCH
Kdybych se zeptal, komu patří Vánoce především, kdo z nich strašení malých dětí. Vánoce ukazují, jak stoprocentní omyl
má největší radost, shodli bychom se, myslím, na tom, že je tahle představa. Že je to všechno přesně opačně. Bůh sám
děti. Vánoce jsou v prvé řadě svátky dětí. Dospělí dělají všech- je malým dítětem, které vůbec nikoho neděsí, které nemetá
no pro to, aby děti měly Vánoce co nejhezčí. A samozřejmě žádné hromy a blesky. Dítě je přece nepatrné, slaboučké
i sami vzpomínají na své dětství, v mysli se přenášejí do doby, a bezbranné. Nenapadá vás, že tohle může být ta pravá,
kdy také byli malí a slavili tyhle krásné svátky. Jenže mnoho nejskutečnější Boží podoba; že právě tak se Bůh třeba proje-
z nich za chvilku mávne rukou a řekne si, že to je minulost, vuje v našem obyčejném životě? Nesoptí a nebouří, naopak
která je pryč a už se nikdy nevrátí. Je to ale skutečně tak? snadno bychom ho přehlédli, snadno bychom přeslechli jeho
Jsou Vánoce opravdu jen chvílí sentimentálního vzpomínání, hlas, což se ostatně už mnohokrát stalo. Protože Bůh k nám
které člověk musí hned zase ze sebe setřást, protože to nemá takhle nenápadně, nevtíravě, přichází denně, jeho dotek je
nic společného s reálným životem? tak jemňoučký, jako dotek ručičky novorozeněte. Když ně-
Zkusme se podívat, co by Vánoce mohly znamenat pro naši kdy vidíme fotografie ubohých dětí umírajících hlady třeba
přítomnost, pro náš všední den. Vánoce nám říkají, že Bůh v Africe nebo v Indii, určitě to žádného aspoň trochu citli-
přichází k lidem jako dítě. Už to je velice zvláštní. Když se vého člověka nenechá chladným. Cítíme v hloubi srdce, že
řekne Bůh, většina lidí má nejasnou, mlhavou představu ně- je to strašná křivda. A věříte, že podobně tiše, němě, prosí
koho mocného, velkého a hrozného, z koho jde strach. Ale o náš zájem, o kapičku naší lásky, nesčíslněkrát i Děťátko
jelikož žádný takový přísný stařec na žádném mraku nahoře betlémské? Možná se zeptáte, co tedy vlastně pro něj mů-
nesedí, tak je pro ně víc než jasné, že tu jde o pouhý výmysl na žeme udělat? Víte, kdo to nejlépe umí s dětmi? Ten, kdo
14 Novoknínsko Prosinec 2024
