Page 7 - Chytrý zpravodaj - Němčice nad Hanou 01/2024

Milí čtenáři, i to by bylo málo, kdybychom se neusmířili mezi lid-
mi navzájem. Jak chceme usmířit svůj vztah s Bohem,
když už čtete tyto řádky, když se nedokážeme usmířit tady na zemi, mezi se-
Velikonoce jsou přede bou. Není vedle mě nějaký bratr, sestra, příbuzní, blíz-
dveřmi, přípravy vrcho- cí lidé, se kterými mám jakékoliv nepřátelství. Se kte-
lí. Ale já je píši v období, rými se nedokážu usmířit? Pokud ano, postní doba je
kdy ještě neuplynula ani ta nejvhodnější k tomu, abych s tím začal něco dělat.
polovina postní doby, té
doby, kterou církev na- Obnovíme-li v postní době své srdce, „obnovíme
bízí jako dobu přípravy tím v sobě vnitřního člověka“. Naše srdce se otevře

na Velikonoce. V církev- lásce, bude nás nutit k milosrdenství, shovívavosti

ním roce jsou dvě obdo- a soucitu. Při této vnitřní obnově nalezne naše srd-
bí přípravné, a to doba ce, nesobeckost, čili opravdovou obětavost pro dru-
adventní, která křesťany hé. Naučíme se myslet a jednat jako Ježíš. To je pravý
připravuje na Váno- půst, jaký od nás očekává Bůh.
ce na slavnost Ježíšova
Narození, a doba postní, která nás připravuje na Ve- Křesťan na Bílou sobotu při slavnosti vzkříšení obno-
likonoce, ve kterých se radujeme, že Ježíš přemohl vuje své závazky vyplývající ze křtu. Prakticky se zřek-
smrt a jako první z lidí vstal z mrtvých. Křesťané vní- ne ducha zla, všeho, co v jeho životě působí a čím se
mají postní dobu jako dobu očistnou, dobu přechodu pyšní, svých hříchů a sklonů k jakýmkoliv neřestem
od starého způsobu života k novému. Dobu, ve kte- a vyzná víru v Boha (křesťan nechce, aby jeho bohem
ré chtějí opustit vše špatné a přejít k lepšímu životu, byli jeho neřesti, dokonce ani jeho vlastní egocentris-
proto se klade důraz na obnovení svého vztahu s Bo- mus), ale pravý Bůh, který ho činí svobodným. Pak se
hem a s lidmi – to je cíl. Půst je prostředkem k dosaže- může radovat o Velikonocích z nového života, z opuš-
ní tohoto cíle. Kdyby se půst stal sebestředným a za- tění svých neřestí, z opuštění svých předsudků vůči
měnil by se za cíl, tak by byl vše, jen ne křesťanským druhým a staneme se pro lidi více snesitelnými a to
půstem. Prakticky: zaměním-li půst za dietu – cílem především pro ty, se kterými sdílí jednu domácnost.
pak není obnova vztahů, ale zdraví, či krásná postava Po čtyřicetidenní postní době přicházíme k veliko-
(nic proti tomuto úmyslu, ale to pak není křesťanský nočnímu ránu vzkříšení. Podle evangelia Marie Ma-
půst), nebo půst, ve kterém si chci něco dokazovat gdalena přináší Petrovi a tomu druhému učedníkovi,
(vydržím nějakou dobu bez alkoholu, cigaret, sladko- kterého Ježíš miloval, šokující zprávu o prázdném
stí, závislosti na mobilech, bez televizních seriálů…….. hrobu. Tento tzv. druhý učedník bývá tradičně spojo-
nic proti tomuto úmyslu, ale to není křesťanský půst, ván s apoštolem Janem. Nikde v evangeliu však není
protože nepovede k posílení mých vztahů s Bohem tímto jménem označen, a tak můžeme, chceme-li,
a s lidmi, ale posílení mého ega. v onom druhém učedníkovi vidět sami sebe.
Křesťanský půst je neodmyslitelně spojen s almuž- Tu situaci máme popsánu asi takto: Petr běží ke hro-
nou. Tu je dobré si vysvětlit, co almužna je. Když se bu spolu s druhým učedníkem. Ten je rychlejší. Do-
řekne almužna, povětšinou se nám vybaví, že daru- bíhá k hrobu první. Dívá se dovnitř, ale zůstává stát
jeme nějaké drobné člověku na ulici. Almužna je da- na prahu. Je to úcta k Petrovi, která mu brání vstou-
leko širší pojem. Je to vše, co dáme druhému z lásky pit jako první? Anebo ho snad zastavuje jeho obava,
a zdarma a to rozhodně nemá jen finanční podobu. strach, nejistota? Věřil v Ježíše, spoléhal se na něj…,
Almužnu nám na prvním místě dává Bůh – on je ten, ale Ježíš zemřel, viděl to na vlastní oči. Už se nechce
který sesílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé, zahr- zklamat znovu, riskovat, že ztráta bude bolet ještě víc.
nuje nás životem, dává nám sílu nést těžkosti našeho Vtom přibíhá Petr a vstupuje dovnitř.
života, zvláště když se na něho obracíme, neboť sám
říká: Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte, a já vás Vzpomínám si na okamžik, kdy jsem se rozhodl vydat
občerstvím. My se máme učit v době postní jednat cestou kněžské služby. Tedy to rozhodnutí se postup-
stejně tak ve vztahu k Bohu a bližním. Co to pomů- ně připravovalo, ale klíčovým byl okamžik asi dvou
že si odepřít třeba nějaký ten masitý pokrm, usmažit minut, kdy jsem pocítil neochvějnou jistotu Božího
koblihy, které třeba člověk má rád a na které se těší, volání. V tu chvíli se ale dostavil strach, strach ze zá-
a vesele se přitom vadit se svojí sousedkou, neusmířit sadní volby, strach učinit onen krok, vstoupit na tu
se s člověkem, se kterým žiji v nepřátelství, nedůvě- cestu, rozhodnout se na celý život a už se neohlížet
řovat v Boží slovo? Takový půst potom nemá smysl. zpět. A vtom se mi připomnělo „neboj se“, které Bůh
adresuje tolika postavám v Bibli. Neboj se, nelekej se
A církev nás právě vede k tomu, aby skutečně půst strachu, věř a vykroč. Tento krok je dělicí čarou víry.
byl především mířený do nitra, aby byl skutečným Onen druhý učedník tento krok dovnitř hrobky udělal.
duchovním úsilím o nápravu, abychom biblicky řeče- Písmo praví: „viděl a uvěřil“. Rozhodl se uvěřit v Ježíše
no roztrhnuli svá srdce, šli na dřeň, abychom poznali nově, jinak než předtím. Prázdný hrob není dokladem
svoji hříšnost, svoji nedostatečnost před Bohem. Ale

březen 2024 7