Page 20 - Chytrý zpravodaj - Němčice nad Hanou 01/2024

Březen – měsíc knih – je celorepubliková tradice hodinách v prostorách knihovny, přičemž někteří žáci
sahající až do roku 1955, jejímž cílem bylo motivo- navštívili knihovnu úplně poprvé. Jedna beseda se ko-
vat ideologicky zaměřené skupiny lidí (tedy dělníky, nala v nezamyslické družině základní školy.
zemědělce a dospívající) k četbě a kupování knih.
V těchto dnech pořádaly nejen knihovny, ale také Knihovna také na začátku března uspořádala ve spo-
knihkupectví a školy různé propagační akce či bese- lupráci se spolkem Senioři Němčic v prostorách so-
dy autorů. Ani Městská knihovna Němčice nad Ha- kolovny tzv. Paměťohraní, v němž si pro všechny pří-
nou není výjimkou. Po roční pauze obnovila knihovna tomné seniory knihovnice připravila několik aktivit
vztah s němčickou a nezamyslickou základní i mateř- sloužících k procvičení paměti. Zároveň jim byly před-
skou školou a uspořádala pro ně několik lite- staveny i různé metody, jakými si mohou trénovat pa-
rárně zaměřených besed na různá, předem domluve- měť doma.
ná témata. Všechny besedy se konaly v dopoledních Jana Jančíková, knihovnice

LITERÁRNÍ OKÉNKO

V roce 1921 a 1922 vydal Jiří Wolker své dvě nejvý-
znamnější básnické sbírky s názvem Host do domu
a Těžká hodina.

V první jmenované sbírce Wolker pracuje s moti-
vy, jako je naivita malého chlapce nebo první lásky
a strasti, opěvuje krásy světa a vzpomíná na rodnou
Hanou (např. jeho nejznámější báseň Svatý kopeček).

Poté, co se v Praze stal svědkem dělnických nepokojů,
vydal básnickou sbírku Těžká hodina, v níž popisuje
útrapy utlačovaných chudobných dělníků. Básně však
nejsou laděny pouze pesimisticky, Wolker čtenáři na-
bízí jakýsi optimistický pohled na budoucnost, která
jednou může nastat, a to právě díky dělnické revoluci,
která je podle něj jediným řešením situace. Sbírka (ze-
jména Balada o nenarozeném dítěti, Balada o očích
topičových a Balada o snu) získala množství kladných
ohlasů - především mezi dělníky a jejich příznivci.

V roce 1923 byla Wolkerovi diagnostikována tuberku-
lóza, za účelem léčby tedy střídavě pobýval ve Vyso-
kých Tatrách, v Chorvatku a v solných jeskyních. Jeho
stav se však nadále zhoršoval, a když básník poznal,
že smrt je již blízko, vrátil se zpátky do rodného Pros-
JIŘÍ WOLKER tějova a napsal svůj vlastní epitaf, který dodnes zdobí
jeho hrob na prostějovském hřbitově.
„Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro
Dne 3. ledna 1924 uběhlo 100 let od smrti prostě- spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než moh‘ srdce k boji
jovského rodáka a jednoho z nejmladších básníků vytasit, zemřel – mlád dvacet čtyři let.“
a představitelů tzv. proletářské poezie, Jiřího Wolkera.
A tak zemřel mladý básník, který (ačkoli se nedožil ani
Wolker pocházel z velmi zámožné rodiny v Prostě- svých dvacátých čtvrtých narozenin) je dodnes pev-
jově, vystudoval místní gymnázium a poté odešel nou součástí české literární scény a který se stal iko-
do Prahy, kde se seznámil s největšími spisovateli té nou komunistického režimu a miláčkem národa.
doby. Je autorem několika básnických sbírek, statí,
článků a pohádek pro nejmenší. Jana Jančíková

20 Němčice pod lupou