Page 35 - Chytrý zpravodaj - Zloun 2 2021

35 ROZHOVOR ZLOUN • ZPRAVODAJ MĚSTA LOUNY

Co vy a vodící pes?
Vodícího psa jsem nikdy neměl a nikdy
jsem po něm netoužil. V jedné ruce hůl
a v druhé psa, to mi připadalo velmi
omezující. Vždy mi stačil lehký úklon
hlavy, lehký úsměv a otázka „máte
pro mne minutku času?“ „Můžete mi
pomoct na druhou stranu?“ Úsměv
a slušné vystupování mi vždy pomohlo.

Jaké máte záliby, zájmy?
Měli jsme v Domoušicích chatu a já dě-
lal vše, co bylo třeba, tak jako každý
„koukavý“ chlap. Nařezat cirkulárkou
dřevo a velkou sekerou rozštípat i velké
těžké špalky, zrýt zahradu a podobně.
Znal jsem dokonale okolní lesy, a tak zhoršoval po pádu na záda zdravotní klíšťat, pozvolný spád chodníku k sil-
jsem chodil s manželkou do lesa nejen stav, tak jsem přešel k počítači. Nyní nici a další problémy. Také mě trápí,
na procházky, ale také na houby a tam trpím z nedostatku pohybu nespavostí, že dovolat se k lékaři je nadlidský vý-
se mi stala také jedna úsměvná příhoda: a tak jsem sepsal své vzpomínky na- kon. Musím si vzít senior taxi, děvčata
Šel jsem asi kilometr po dlouhé nepo- zvané „Rozvernosti s bílou holí“ jež jsou mě tam odvezou, objednám se a zase
užívané slepé lesní cestě a manželka umístěny ve dvou digitálních knihov- mě vezou zpět.
okolo tak, abychom byli v případě nut- nách pro nevidomé.
nosti vzájemně v doslechu. Jsme mno- Co byste závěrem vzkázal našim čtenářům?
hem tišší než ostatní houbaři. Manželka S čím se potýkají lidé podobného handicapu Když Vás osud nakopne, dá pěstí, ne-
se vrátila, přisypala mi do košíčku svůj při pohybu po městě? zoufejte, ale bojujte. Radujte se z ma-
úlovek, říká: „Dědku, zalez do lesa, je Měl bych pouze připomínku, že by ličkostí, život přece běží dál.
před tebou široká a dlouhá louže“ a šla město mohlo trochu více komunikovat
si po svých. Já uposlechl. Mávajíc ze ši- s naší SONS tak i Svazem tělesně po- Děkujeme za rozhovor a přejeme co nej-
roka svojí bílou hůlkou, abych nevra- stižených o problémech na chodnících. pevnější zdraví.
zil do stromu nebo nezakopl či nešlápl Mám na mysli třeba vysazování keřů dP
do díry. Vstoupil jsem do lesa. Po chvilce blízko chodníků z důvodu nebezpečí foto: archiv MIC Louny
slyším: „Franto, Maruš, Jano, pojďte
sem.“ Zpozorněl jsem a čekal, uši na-
straženy, co se bude dít. Brzy zaslechl:
„Je slepej nebo mám halucinace? Asi je
slepej, ale jestli najde tu hřibí rodinku,
tak už nevěřím ničemu.“ Po dvou třech
krocích má hůlka narazila do něčeho
měkkého, co bych jinak zcela jistě obe-
šel, ale nyní jsem to risknul. Poklekl
jsem a začal šátrat. Nalezl jsem jednu
velkou a dvě malé. Vykroutil, očuchal
a olízl a se spokojeným úsměvem je při-
dal k těm ostatním do koše. Pak jsem je-
nom slyšel různé: „Do pr…, to snad né…,
a pak mi někdo poklepal na rameno, řka:
„Šéfe, máte náš obdiv“, a každý do mého
košíku něco přidal. Když se po nějaké
chvíli vrátila žena a přidávala houby
do košíku a zeptala se: „Kde se tu vzaly
ty houby???“ S ledovým klidem jsem
odvětil: „Přepadl jsem lesní vílu, a to je
odměna.“
Rád jsem chodil na dlouhé procházky,
do hospůdky na tři pivka a jak se mi