Page 29 - Zpravodaj_prosinec_2021_web

PŘEDSTAVUJEME

GRANÁTNÍK Z PROTETIKY

Granátník nemusel být jen voják, vrhač
granátů. Mohl to být, tak jako členové kolín-
ského cechu granátníků, brusič temně rudých
kamínků. Podobně je „granátníkem“ sběra-
tel Zdeněk Běhal (68). Jeho dlouhý a kon-
centrovaný zájem o granáty mu mezi jinými
znalci v oboru získal jisté renomé. Do časo-
pisu Minerál o nich napsal desítky článků, do
monografie gemologa Radka Hanuse „Český
granát“ přispěl kapitolou o granátech na Ko-
línsku. Za minerály vyráží nejen na české loka-
lity, ale hledal je i v Alpách, Kalábrii, Andalusii
či v Norsku.
Vyrůstal ve Zruči nad Sázavou, kreativní
mladá léta strávil v Praze. V 70. a 80. letech
vedl pantomimickou skupinu Mimóza. Ta se Foto:Vladimír Sládek
později, v živém proudu tradicí nezatížené
poetiky, osvědčila jako součást tzv. Pražské
pětky. Z Mimózy se Běhal zná s Davidem
Vávrou, Tomášem Vorlem a dalšími vůdčími Zdeněk Běhal s největším kouskem své sbírky. Tento granát druhu almandin pochází z Indie a váží 2,1 kg.
V jeho sbírce jsou ovšem i krystalky granátu, které je možné vidět jen pod elektronovým mikroskopem.
postavami nastupující divadelní generace.
Do Japonska a na další zahraniční štace však již trochu přežila, vše se vyvíjí, objevují se pře- tin třeba po grosulár, kalderit, hibschit…, vše
odjela Mimóza hrát Běhalův repertoár už bez kvapivé momenty. „Hvězda posledního ročníku v různých odrůdách a varietách. Dají se
něj. Dohnaly ho rodičovské závazky. Proto se Gasparády, francouzský mim Benoît Turjman, nalézat po celém světě. Základem Běhalovy
Běhalovi z metropole odstěhovali na venkov, mě opravdu nadchl.“ sbírky jsou vlastní sběry, další zajímavé krys-
do Horního Jelení, kde mu jako absolventovi Zdeněk Běhal se živí jako ortopedický taly pořizuje na tuzemských i evropských
Střední průmyslové školy kožařské ve Zlíně protetik. Svou malou provozovnu má ve stínu burzách. Nyní čeká, že mu truhlář dodá
nabídli odpovídající práci i byt. kostela sv. Víta na Zálabí. V tomto oboru je parádní zakázkovou vitrínu, do níž chce svou
V Kolíně bydlí od roku 1990. V prvních v širším okolí jediný, a tak za ním s žádankami granátnickou sbírku zkompletovat. Těší se,
letech žili se svými dvěma dětmi na kolínském od lékařů jezdí také lidé z Kutnohorska a Nym- že své granáty a granátnické horniny konečně
zámku, kde město tehdy ještě pronajímalo burska. Pro ortopedickou obuv, nejčastěji však uvidí pohromadě.
byty. „Kolín a jeho historie mě zaujaly hned. pro speciální vložky do bot. Během dlouhých Víc než domovský Kolín si Běhalovi užívají
Však jme domů chodili po prošlapaném schodi- let měl možnost sledovat, jak se potíže jeho cesty po republice i po světě. Jejich výpravy
šti pod renesanční hřebínkovou klenbou a měli klientů mění. jsou často kombinací poznávacích cest s ge-
jme vyhlídku na zámecké nádvoří.“ „Kdysi byly docela časté „fotbalové nohy“ ologickými a mineralogickými exkurzemi.
(do O), dnes bývají nohy velmi často plochov- „Jezdím za kameny, za poznáváním, zábavou
bočené (do X) a počet plochých nohou u dětí a zdravím.“ V Izraeli ho zajímaly minerály
strmě vzrostl. Pamatuji, jaké zdravotní para- Mrtvého moře, v Kalifornii a Britské Kolumbii
metry měla dětská obuv vyráběná v Sázavanu rýžoval zlato, vystoupal třeba na Etnu a dusil
ve Zruči, a k ní se dnešní boty z dovozu kvali- se sirnými výpary na hraně kráteru archety-
tativně příliš neblíží,“ vzpomíná živnostník pální sopky Vulcano... V Čechách a okolí ho
v bílém plášti na zašlé časy, kdy klenby chodi- kromě minerálů zajímají třeba i smírčí kříže.
del bývávaly mnohem lépe vyvinuté. Jde většinou o osaměle stojící křížové kameny,
Zatímco pantomima je pro něj minulostí ke kterým se vážou rozmanité legendy, pověsti
a protetika obživou, jeho srdce bije pro mi- i skutečné příběhy, někdy spojené s naplně-
neralogii. Zájem o nerosty se u něj probudil ním smírčí smlouvy vraha a pozůstalých po
před půl stoletím v Českém středohoří, kdy
jeho oběti. Při cestování fotí a fotografie svěže
Foto: Ondřej Běhal v polích poprvé spatřil, jak z hlíny mrkají rudé glosuje. Pro sebe i pro druhé. Do webové ap-
likace Rajče nahrál pod přezdívkou Hadec již
oči granátů. Dobře si na ten pocit pamatuje.
Od té doby ho minerály drží. Díky cestování,
literatuře a studiu se z něj stal zkušený sběra- přes tisícovku fotoalb.
Co bude dělat 1. 1. 2022, ví Zdeněk Běhal
Zdeněk Běhal při rýžování zlata v Hall Creeku tel. Skoro z každé ze svých cest přivážel domů naprosto přesně. Se svými přáteli vyrazí, už po
v Britské Kolumbii
nějaké zajímavé minerály a horniny, jeho jedenadvacáté, do lesa u Ratboře na „Novo-
V porevolučním městě nadšeném z nových batoh někdy vážil i třicet kilo, někdy naplnil roční rýžování kolínského granátu“. Tato se-
možností se stal členem Klubu královského kamením i kufr auta. tkávání u ložiska kolínských pyropů jsou spíše
města Kolína, byl součástí kulturního dění Když jeho sbírka narostla do neúnosného společenskou záležitostí. K ní patří ovšem
kolem Malé galerie Na Hradbách, stál u zrodu objemu a váhy, rozhodl se, tak jako mnozí, pro i holínky, ledová voda, horký čaj a rýžovací síto,
kolínského festivalu pantomimy. Dramaturgie úzkou specializaci. „Sbírám už jenom granáty. ve kterém se vždy něco červeného zaleskne.
Mimoriálu později, už pod názvem Gasparáda, Prostě je mám rád a na Kolínsku jsou tradičním
uhnula spíše k pouličnímu divadlu. Ten posun kamenem.“ Granátů existuje víc než patnáct Vladimír Sládek
se mu moc nelíbil, ale klasická pantomima se druhů, od almandinu, přes pyrop a spessar-
29