Page 25 - Kolín zpravodaj_prosinec_2020

PŘEDSTAVUJEME

TRVALÉ OKAMŽIKY EVY ŠULCOVÉ

V roce 2015 o ní místní týdeník jezdila do Kolína pravidelně a každý týden
napsal, že je nejčilejší kolínskou poseděla alespoň tři hodiny s přáteli. „Lidé mi
básnířkou. Tři roky předtím se stala chybí hodně a telefon to nenahradí. Člověka, s
kterým mluvím, potřebuji vidět.“
spoluzakladatelkou edice Polabští V knihovně má okolo dvanácti set knih.
básníci. Ve stejném roce vydala sa- V době, kdy byla schopná přečíst knihu za
mostatnou sbírku Voda v ohni, brzy večer, si kupovala zásoby na důchod. Teď ví,
na to Tančící zrnko prachu. Předloni že to bylo bláhové. Ovidiovy Proměny a další
svazky z antické knihovny už asi nepřelouská.
vyšla sbírka Zálivy těšení. V psaní „Dvacet let jsem nečetla žádnou prózu. Čtu jen
nepolevila. Letos na jaře vyšla Evě poezii a knihy křesťanských, převážně katolic-
Šulcové sbírka poezie Trvalé oka- kých autorů“.
S vydavatelkou Marií Mlejnkovou připra-
mžiky. Všechny knížky velmi citlivě vily do tisku v edici Polabští básníci už přes
ilustrovala Libuše Drahovzalová, dvacet knížek. Kolíňáci si možná pamatují
sestra autorky. autory Kima Houdka, Helenu Černou, F. K.
Foltýna, Jiřího Červína, Petra Váňu… Nestalo
se, že by edice k sobě přitáhla všechny básníky,
Eva Šulcová není jen básnířkou či překla-
datelkou. Stále je aktivní i jako klinická psy- kteří v regionu působí, ale starší generaci se
choložka, je členkou Karmelitánského třetího podařilo zmapovat.
řádu. Žije ve Třech Dvorech u lesa. Kvůli vorozenců. Přednášela o psychologii novoro- Edice Polabských básníků není dobročin-
covidu se bojí cesty do Kolína. „Jsem zbabělá,“ zenců nejen doma, ale i v Paříži či Stockholmu. nou záležitostí. Vydavatelství Vespero posky-
směje se mi do telefonu. Věnovala se i dětem v kojeneckém ústavu, tuje know-how, autoři, pokud nenajdou spon-
Narodila se v převratné době. V časech v posledních letech i dětem s psychosoma- zora, platí náklad. Kapitál k vydání své první
náletů na Kolín. To, že za zvuku sirén s ní tickými potížemi v nemocnici v Havlíčkově knížky u Vespera získala Eva Šulcová prode-
rodiče prchali do Borků, zná z vyprávění. Brodě. Několik let pracovala i v hospicích jem sbírky grafických listů. Rozloučila se i s li-
Bydleli v Cikorce a po jednom z náletů našli v Čerčanech a Benešově. Přechodové životní norytem Josefa Váchala, či Františka Tichého.
dům zčásti zbořený. První báseň, spíše říkadlo, fáze – začátek a konec lidského života – ji za- Na vydání další knížky šetřila. Vloni dostala od
složila v pěti letech. Čtení poezie a vnímání jímaly nejvíce. přátel k narozeninám peníze se vzkazem, že je
poezie života ji od té doby neopustilo. Celo- Třicet pět let bydlela v Praze Libni, po- má použít na zuby nebo na básně. U zubaře od
životní profesí se jí však stala psychologie se slední léta žije v bytě po mamince ve Třech té doby nebyla, ale tři sta výtisků čtvrté sbírky
zaměřením na děti. Pracovala na výzkumech Dvorech. Do Prahy se nevrátí, raději by do básní je na světě.
sledujících výskyt úzkostnosti a emočních Kolína. Rodné město je příjemné, krásné, má Své knížky většinou rozdává. Vodu v ohni
poruch u školních i předškolních dětí. Chodila přátelskou atmosféru, do Prahy za kulturou mohli Kolíňáci svého času koupit na náměstí
pozorovat interakci maminek s novorozenci je to blízko. Současný byt s ideální polohou U Kašků a Na Hradbách. Nyní jsou i v Kar-
při kojení i jejich spontánní emoční projevy. u lesa a dětského hřiště by za Kolín hned vymě- melitánském knihkupectví v Kostelním Vydří
Vytvořila tzv. Pražskou metodu chování no- nila. Potřebuje kolem sebe i lidi. Před covidem a v knihkupectví Ostrov v Praze. Byla by ráda,
kdyby edici Polabští básníci bylo možné opět
prodávat i někde v Kolíně.
foto: Hana Morová života. Stala se sběratelkou drobných po-
Poezie pro Evu Šulcovou zůstala součástí

střehů, prchavých okamžiků a obrazů světa,
slovních obratů a myšlenek. Píše si je na
papírky, v kterých pak listuje. Někdy se jí slova
skládají do básní, ale nejde to vynutit. „Nechci
umělou hru se slovy, nemá to být ukované, vy-
konstruované rozumem.“ V počítači má načtr-
nutých šedesát nových básní, ale cizelování jí
ještě zabere čas.
Co nejraději dělá? „Koukám, dívám se,
vnímám, pozoruji.“ Světlo, mraky, detaily
z lesa, zářící krajina, ale i lidé, to všechno
ji přitahuje. „Jak stoupá moje bezmocnost
a s věkem ochabuje intelekt a paměť, stoupá
intenzita vidět a více vnímat obyčejné věci.
Neumím to popsat, ale je to krása.“

Vladimír Sládek
Trvalé okamžiky jsou poslední vydanou sbírkou Evy Šulcové. Krásný je nejen obsah a jemné černobílé kres-
by, ale také fakt, že na vydání přispělo mnoho Eviných přátel.
25