Page 25 - Chytrý zpravodaj-Kolín-Leden-2022

PŘEDSTAVUJEME

POSLEDNÍ KLAVÍRNÍK

Pětasedmdesátiletý Otto Zmátlo je v Kolíně posledním aktivním klavírníkem – řemeslníkem, kterému mů-
žete svěřit do opravy své piano. Jeho příběh potvrzuje, že některé profese z našeho světa nenávratně mizí.
Souvisí to nejen s úbytkem učebních oborů, ale i s rostoucí cenou akustických pian. Sám pan Otto jako by
patřil k již mizejícímu světu. Nemá mobil ani počítač, klid je pro něj mnohem cennější.

Pochází z Pašinky, narodil se do rodiny ka-
menosochaře. V patnácti se šel učit do pohra-
ničního Jiříkova. V roce 1964 složil zkoušky
a jako klavírník se postavil za svůj ponk
v malém kolínském podniku Piana. Zvládal
všechny dovednosti předseřizovačů, vypraco-
vávačů a intonérů i další výrobní úkony včetně
lepení skříní, leštění, napínání strun či balení.
Bylo to jeho osudové povolání, v Pianě poznal
i svoji budoucí manželku.
Otto Zmátlo byl na kvalitu i zvuk kolín-
ských nástrojů hrdý. „Vyráběli jsme pouze
vysoká piana Petrof model 125 Opera a jejich
dlouhé struny měly pěkný tón.“ Od poloviny
sedmdesátých let se začaly v Kolíně vyrábět
i nástroje v úpravě Chippendale zdobené
řezbami. Rukama mu procházela piana z ma-
hagonu, ořechu, jasanové dýhy či přírodního
buku. Drtivá většina z nich šla na export do
Sovětského svazu, ale i do Německa, Švédska,
Mexika, Kanady, Jugoslávie… „Pamatuju, že Otto Zmátlo s nahřívacím kahánkem na klávesy. Patří mezi pamětihodné části jeho vercajku. Používali ho
Italové od nás chtěli pouze černá piana vyso- v časech kolínské Piany ještě otec a syn Kurandové. I to je důvod, proč ho nevyměnil za nový.
kého lesku s klapkami nastavenými na dohmat podniku služeb, v provozu Milana Čábely lecká škola. „Do divadla mě kdysi zavolali na
s vahou rovných dvaapadesáti gramů.“ zaměřeném na výrobu autobaterií. Svoji opravu, kterou jsem musel stihnout o přestávce
Kolínská továrna na piana existovala jen původní profesi však neopustil a o víkendech
tři dekády, poté velká červená písmena PIANA si opravami pian přivydělával. Klavírníkem na vystoupení Ondřeje Havelky. Takové rychlovky
ale rád nemám.“
na střeše továrny zmizela a výroba byla přesu- plný úvazek se ovšem už nikdy nestal, a to ani I když piana vyráběl a opravoval, aktiv-
nuta do Hradce. Otto Zmátlo opouštěl roku v devadesátých letech, kdy si zřídil živnost. ním pianistou se nikdy nestal. Nepropadl
1983 budovu v Ovčárecké ulici mezi posled- Spoléhal na lépe placenou práci v Tatře, kde ani vážné hudbě. „Mám rád dechovku i popu-
ními. V dalších letech pracoval v Okresním
v přířezovně formátoval materiál pro výrobu lární hudbu. Hlasy mého mládí? To byli Karel
kotlů. Pak přestoupil k firmě Metal Trade Hála, Josef Zíma, ale hlavně Pavel Novák. Ne-
Comax, která sídlí ve stejném areálu, a přeslu- zkoumal jsem, čím to je, ale jeho hlas mě vždy
hoval až do roku 2008. uklidňoval.“
K zákazníkům na opravy pian jezdí již půl Rád chodí na výšlapy, aby si vyčistil hlavu.
století, a to se svým bývalým kolegou, ladičem Někdy jsou to docela dlouhé štreky – do Ko-
Zdeňkem Předotou. „Oba jsme penzisti a moc nárovic a na Jelen, ale častěji do okolí Pašinky.
práce už nemáme. Setkávám se spíš s drobnými Má prošlapané cesty kolem Pekla, do Zibo-
melouchy, jako jsou ulomené dusítko či přetr- hlav, na Kbel i do Ratboře. „Jsou to lokality,
žená struna, a nejsem si jistý, zda bych se chtěl kde jsem vyrůstal a dobře to tam znám. Místa
ještě někdy pustit do celkové rekonstrukce.“ mého dětství ale zarůstají a někde už neprojdu
Jeho sklepní dílnou ovšem prošly desítky ná- kvůli soukromým pozemkům.“
strojů, třeba i unikátní křídlo Petrof z roku Má nutkání všechno dávat do pořádku.
1860. Zdá se, že je to jeho životní role a poslání.
U pian, ke kterým ho pozvali, se setkal Poznáte to na fasádě jeho domu, na zahradě
s ledasčím. Nejčastěji s moly, kteří vykusují a třeba i na pečlivě přeplátované popelnici
plsť na okrasné liště, dusítkách a kladívkách. u chodníku. Pozitivní přístup k životu nasál
Méně běžné byly myši, které dokáží vlézt z knihy Robinson Crusoe. Dostal ji od rodičů
dovnitř pedálovým otvorem a udělají si tam v roce 1956, opakovaně se k ní vracel a sám se
hnízdo. Došlo i na větší překvapení. „Jednou pak Robinsonem i stal. Tak jako on se o sebe
jsem rozmontoval piano a uvnitř byl ukrytý a své blízké dovede postarat, spoléhá na ši-
malý trezor. Nevěděli o něm ani majitelé.“ kovnost svých rukou a ví, že všechno dokáže
V Kolíně a okolí si Otto Zmátlo „sáhl“ zvládnout…
Poslední kolínský klavírník ukazuje vymačkávací na desítky pian v domácnostech i v kultur- Text a foto Vladimír Sládek
kleště na klávesy. Nové by dnes vyšly tak na tři tisí- ních institucích, jako jsou divadlo, Zámecká,
ce… Městský společenský dům či Základní umě-
25