Page 25 - Zpravodaj Kolín leden 2021+

PŘEDSTAVUJEME

ŘEDITELKA PŘIPLULA NA BULLBOATU

Novou ředitelkou Městské knihovny
Kolín se v lednu stala Mgr. Libuše
Vodičková – skautka, turistka,
matka tří dětí, trochu i indiánka
a milovnice deskových her, která ve
své ledničce kromě vajec a zeleniny
přechovává i spící želvu.

Na knihovnici si hrála už jako malá, pobí-
hala v obvodní knihovně, bavily ji lístkové ka-
talogy, měla povoleno i razítkovat. Na střední
knihovnické škole viděla obří sálový počítač na
děrné štítky, na FF UK zažila nástup počítačů
osobních. Příchod automatického zpracování
katalogových lístků ji zastihl v knihovně Psy-
chologického ústavu Akademie věd ČR, kde
v 90. letech dělala knihovnici a posléze tuto
knihovnu i vedla. Dodnes ji baví možnosti vy- „Udržovat křehkou rovnováhu mezi většinovou poptávkou čtenářů a kvalitní literaturou je obtížné,“ říká nová
hledávání v knihovních databázích, systémy ředitelka kolínské knihovny.
klíčových slov, frází, rozšiřujících znaků... stále, i když dění sleduje spíše s odstupem v šuplíku na zeleninu je podle jejího syna pro
Do kolínské knihovny nastoupila po ma- a prostřednictvím svých dětí, které dnes vedou želvu to nejlepší.
teřské dovolené v roce 2008 na místo kata- vlastní oddíly. Vodičkovi někdy vyrážejí na cesty i na kole,
logizátorky, jako zástupkyně ředitele měla Jako turistka prochodila i celou řadu krás- se stanem. Cílem jsou hrady, zámky, zříceniny.
v poslední dekádě na starost i objednávky ných lokalit v Evropě, nejraději se vrací na „Mou srdeční záležitostí jsou Brdy a pak i No-
knih a rozpočet nákupů. Postup na post ředi- Podkarpatskou Rus. Jejím těžko splnitelným vohradské hory, kde jsme se s manželem poprvé
telky byl pro ni logickým krokem, postrkovaly snem je procestovat Kanadu. „Nevím proč, asi viděli.“ Vyzkoušeli si i spolužití s euroindiány,
ji k tomu i některé kolegyně. Vyhovuje jí, že mě láká ta nezměrnost, svoboda a dálka.“ Bez ve společnosti dětí, psů a koní. Spaní v týpí,
knihovny musí být v třetím tisíciletí zároveň cestování si život představit nedokáže. Někdy pazourkové nože a mokasíny mají něco do
i komunitními centry. Nejde jen o knihy, ale vyráží s manželem, někdy i s dětmi. Málokdy sebe. Z kravské kůže si vyrobili vlastní bull-
i o čtenáře, zejména o děti a seniory, práce je jsou o víkendu doma. Spíš než u nedělního boat, kulatý indiánský člun vypnutý na kostře
víc hravá a interaktivní. oběda se rodina sejde u nedělní večeře, kdy je z lískových prutů, na kterém spluli několik řek.
Pražská rodačka dnes žije s rodinou v domě čas probrat novinky. Každý týden přečte průměrně jednu
s malou zahradou v Pečkách. Příliš usedlý Nechce být vázaná na jedno místo, proto knihu, preferuje cestopisy a knihy o přírodě,
život ji ovšem neláká. Její tatínek byl šerifem ani netouží po chatě či chalupě. Ze zvířat relaxuje při detektivkách, vraha někdy odhalí
trampské osady a možná proto je zvyklá chodit dětem toleruje pouze nenáročnou sucho- dřív než autor. Vlastní knihovnu si doma ne-
s batohem do přírody a spát pod širákem. Léta zemskou želvu, která půl roku spí v ledničce buduje. „Nejsem sběratel knih, něco rozdám,
dělala skautskou vedoucí a skauting ji ovliv- a druhou půlku žije na zahradě. Zazimování něco skončí na půdě.“ Je ráda, že její děti
nil víc než cokoli jiného. Skautkou se cítí být nečtou jen komiksy, ale mají vlastní vkus. „Je-
dinečné knihy z mého dětství jim nic neříkají,
ale nebyla jsem jiná.“ Manžel má na rozdíl
od ní rád knihy elektronické. Celá rodina se
ovšem shodne na hraní deskových her. „Miluji
je, ale na vědomostní hry těžko v rodině hledám
spoluhráče. Doma nyní hrajeme nejčastěji Car-
tagenu a Milostný dopis, za nejlepší hru vůbec
považuji Osadníky z Katanu. Ideální hra by
podle mě neměla trvat víc než hodinu. Naše
děti jsou teď ve věku od 15 do 19 let a nemají
logicky na rodiče tolik času, občas tedy hrajeme
se známými nebo na cestách.“
Polabí si zamilovává postupně, líbí se jí
lužní lesy, slepá ramena a tůně. Pokud jde
o Kolín, má ho raději než turisticky expono-
foto: Hana Morová vanou Kutnou Horu, a to nejen kvůli atmo-
sféře okolí chrámu. „Miluju řeku,“ vysvětluje.
„Všechna města na řece jsou živá a zajímavá.“

Libuše Vodičková je milovnicí hraní deskových her, doma je hrají celá rodina. Bohatý fond her poskytuje Vladimír Sládek
k zapůjčení i knihovna.
25