Page 10 - Chytrý zpravodaj - Moravská Třebová listopad 2021

historie
PoSmrtné Portréty ve Sbírce

moravSkotřebovSkého muzea

na první dva listopadové dny připadají svát- lečení ušitého a určeného speciálně pro tuto Posmrtné fotografie nepředstavovaly pou-
ky zemřelých. jedná se o svátek všech sva- příležitost. součástí posmrtného portrétu bý- ze zvláštní památku na zemřelé, měly i svůj
tých (1. listopadu) a dušičky (2. listopadu). valy i různé významové prvky, jako např. uni- hlubší význam. Pozůstalí byli po smrti pří-
v minulosti bývalo zvykem, že v noci z 1. na forma, jistá insignie postavení a moci, oblíbe- buzného nevyhnutelně vystaveni pozorová-
2. listopadu se rodiny scházely doma a vzpo- ná kniha charakterizující postavu zemřelého ní několikadenní proměny mrtvého těla, tedy
mínaly na své zemřelé příbuzné a modlily se atd. někdy je iluze živosti dovedena takřka posmrtných změn, což je nutilo přemýšlet
za spásu jejich duší. smrt byla pro naše před- k dokonalosti. že se jedná o fotografii mrtvé- o hrůzné nicotě a rozkladu těla, který bude
ky samozřejmou součástí života, v některých ho člověka, to pak prozrazují až některé de- následovat v temném vlhkém hrobě. Foto-
obdobích dějin lidé dokonce celou svou exis- taily, jako třeba růženec svíraný v ruce, ná- grafie mrtvého, ale ještě zachovalého těla
tenci vnímali jako jakousi přípravu na smrt. padný kříž po straně kompozice nebo hořící tyto myšlenky upozadila. Posmrtné fotogra-
od dob renesance byly psány i speciální „pří-
ručky dobrého umírání“, které obsahovaly
různé návody na to, jak dospět k „dobré smr-
ti“, tedy jakým způsobem odejít z tohoto svě-
ta, co všechno před smrtí zajistit a podobně.
v období renesance se začaly také zhotovo-
vat portréty zesnulých osob, především vý-
znamných šlechticů na úmrtním loži, ale i ze-
mřelých malých dětí či novorozeňat a matek
po porodu coby zvláštní forma památky na
příbuzné, víry v posmrtný život i doklad vy-
sokého společenského postavení. renesanč-
ních šlechtických posmrtných portrétů se do
dnešních dnů nedochovalo mnoho. ve sbírce
moravskotřebovského muzea se nachází ob-
raz z roku 1589 zachycující jana z boskovic na
úmrtním loži, o kterém se můžete více dočíst
v zářijovém moravskotřebovském zpravoda-
ji (v elektronické podobě dostupný na webu
města).
na tradici vytváření raně novověkých malo-
vaných posmrtných portrétů navázaly po-
smrtné fotografie, které vznikaly ve 2. polo-
vině 19. a na počátku 20. století. ještě tehdy
bylo naprosto běžné, že lidé umírali doma
v obklopení rodiny, někdy i sousedů či blíz-
kých přátel. to umožnilo poslední rozlouče-
ní, které bylo důležité jak pro umírajícího, tak
pro pozůstalé. téma smrti nebylo tabu, jako
je tomu dnes, a proto nepředstavovalo vyho-
tovení fotografie mrtvého těla něco šokující- svíce. mrtvého bylo nutné pro pořízení tako- fie zcela jistě pomáhaly pozůstalým překo-
ho, jak se tyto snímky mohou v dnešní době vého snímku vypodložit a zafixovat pomůc- nat zármutek nad ztrátou blízkého člověka
jevit. na posmrtné fotografie je nutné pohlí- kami zhotovenými speciálně pro tento účel. a byly zvláštním symbolem příslibu věčnos-
žet jako na specifický historický a společen- vyráběly se třeba zvláštní podpěrky očních ti. v souvislosti s posmrtným portrétem vy-
ský jev. víček, aby měl mrtvý na fotografii otevřené vstává zvláštní paradox. ačkoliv posmrtná fo-
v závěru 19. století nabyla posmrtná foto- oči. na některých dochovaných fotografiích tografie zobrazuje smrt vnímanou tehdy jako
grafie na takové popularitě, že vznikaly fir- je patrné domalování očí nebo kolorování běžnou součást života, zároveň ji odsouvá do
my specializující se přímo na tento druh por- mrtvolně bledé pokožky. snahou bylo docílit pozadí a zdánlivě ji popírá. zemřelá osoba na
trétu. známo je několik typů tohoto fotogra- co nejživějšího vzhledu. vznikaly proto sním- snímku znovu ožívá, a vzniká tak jakási ilu-
fického umění. někdy jsou zemřelí zachyce- ky mrtvých osob sedících na židli obklope- ze nesmrtelnosti. ve změně kompozice po-
ni na úmrtním loži nebo v rakvi, tedy ležící. ných rodinnými příslušníky nebo malých dětí smrtných fotografií na přelomu 19. a 20. sto-
v tomto případě má mrtvý zavřené oči a je v kočárku či u rodičů v náručí. Právě fotogra- letí, tedy od „spících“ portrétů po ty „živé“, lze
navozena iluze (věčného) spánku. kompo- fie zemřelých dětí plnily zvláštní úlohu. dět- spatřit postupnou změnu ve vnímání smrti –
zice nebývá zpravidla zvláštně aranžovaná, ská úmrtnost nebyla tehdy výjimečným je- od smrti přiznané po smrt popíranou.
snímek zachycuje prostou skutečnost. ten- vem a rodiče dítěte, které zemřelo ve velmi ve sbírce moravskotřebovského muzea je
to typ posmrtné fotografie je starší a na po- nízkém věku, si na něj mohli vytvořit často je- uchovávána posmrtná fotografie z roku
čátku 20. století pomalu vymizel. na jiných nom jedinou obrazovou památku a podobiz- 1869. ta zobrazuje aloisii Wondrovu (roze-
(mladších) posmrtných fotografiích je na- nu, a to ve formě posmrtné fotografie. na po- nou hanischovou), tedy babičku mecenáše
opak patrná snaha o to, aby nebožtík vypa- smrtných snímcích dětí většinou nechybí ně- muzea ludwiga v. holzmaistera, která ze-
dal tak, jako kdyby byl živý. mohl být oblečen jaké atributy dětství, např. kočárek nebo ob- mřela ve věku 67 let.
do šatů, které za života rád nosil, nebo do ob- líbená hračka. ■ | lucie žáková, městské muzeum

10 | moravskotřebovský zpravodaj | listoPad 2021