Page 9 - Chytrý zpravodaj - Mohelnice 04 2022

Netradiční olympijské hry ve školní družině

Ve školních družinách ZŠ Mlýnská jsme sledovali aktuální dění na
zimních olympijských hrách v Pekingu a fandili našim sportovcům.
Děti si s vychovatelkami povídaly o významu olympijských her,
olympijské vlajce, zapálení olympijského ohně, sportovních
disciplínách, českých medailistech, maskotech. A to vše vyvrcholilo
ve středu 16. února při netradičních olympijských hrách ve školní
tělocvičně. Naši malí sportovci si mohli svou obratnost a mrštnost
otestovat celkem v šesti disciplínách. Vyzkoušeli si například, jaké
je být hokejistou a dát gól, bruslit v návlecích nebo místo bobu řídit
malá vozítka. Největším překvapením pro děti bylo vyzkoušet si
„lyžování“ ‘ na běžkách. Pro některé děti se jednalo o první kontakt
s tímto zimním sportem a probudil v nich obrovské nadšení. Každý
sportovec obdržel za odměnu medaili, jak papírovou na památku,
tak sladkou, ve formě bonbónu a perníčku s olympijskou vlajkou
z lentilek.
Marcela Sedlaříková

Pomáháme Ukrajině

V pátek 4. 3. 2022 v brzkých ranních hodinách jsme se
s Tadeášem Bačou vydali na cestu směrem k ukrajinsko-polským
hranicím, k hraničnímu přechodu Korczowa, v dodávce naložené
zdravotnickým materiálem pro ukrajinskou armádu. Náš plán byl
předat materiál, tedy tisíc kusů lékárniček, a následně se pokusit
pomoci lidem prchajícím před válkou, kterým jsme chtěli nabídnout
možnost odvozu na místa, kam budou potřebovat. Vojenská
posádka, které měl být zdravotnický materiál dopraven, sídlila v té
době v klidné západní části země, ve městě Luck. Týden od naší
návštěvy, tedy v pátek 11. 3., začala ruská armáda odstřelovat i tyto
pozice, ani ne 100 kilometrů od polské hranice.
Po příjezdu na místo jsme se skrze paní Julii Sadovskou
z Mohelnice, naši tlumočnici, bez které bychom byli naprosto
ztraceni a která nám pomáhala komunikovat mimo jiné
i s kontaktem na Ukrajině, dozvěděli, že hranice je z druhé strany
momentálně neprůjezdná, že dostat se k nám je záležitost téměř
nemožná a že nám nezbývá nic jiného než vyčkávat. Během čekání, které trvalo něco málo přes pět hodin, jsme byli schopni obhlédnout
hraniční přechod pro motorová vozidla, uprchlický tábor zřízený v momentálně nepoužívané spediční hale a v neposlední řadě se seznámit
s posádkou ukrajinské armády, která měla pod dohledem sklad vojenských zásob přivezených ze západu.

Po krátké domluvě a opět díky paní Julii jsme byli schopni dohodnout vyexpedování námi přivezeného materiálu v řečeném skladu. Při
vykládání si nás odchytl velitel jednotky, který nám lámanou angličtinou poděkoval a dal nám k nahlédnutí seznam věcí, jehož obsah čítal
nutně potřebný a v té době nedostatkový materiál, který nám dal za úkol sehnat. Po výměně kontaktů a krátkém přátelském rozhovoru
jsme se vydali směrem k uprchlickému centru, které jsme si předtím, jak již bylo napsáno, měli šanci obhlédnout zvenčí. Při prvním vstupu
dovnitř, což bylo nutné pro registraci našeho vozidla, nás čekal šok. Před námi se rozprostírala obrovská hala plná plačících dětí a nahlas
mluvících lidí plných emocí, smutku a hněvu, kteří leželi na lehátkách, kterých mohlo být bezmála 1500. Hala, kde se svítilo přes den
stejně jako v noci, kde neustále někdo promlouval do mikrofonu organizační pokyny a kde hlavním vchodem proudil co deset minut nový
příval uprchlíků, kteří byli autobusy přiváženi přímo z Ukrajiny kyvadlovým provozem. Po zhruba půlhodinovém čekání ve frontě u hlavní
recepce, kde se zoufalí lidé snažili získávat informace a pomoc od unavených, nicméně stále ochotných místních dobrovolníků, se nám
podařilo získat rodinu o šesti lidech, kteří prchali z Dnětropetrovsku v centrální části Ukrajiny a potřebovali odvézt do Krakova. Po krátkém
seznámení jsme od dobrovolníků z uprchlického centra vyfasovali dvě dětské sedačky pro miminka, která s sebou rodina měla, pomohli
jsme jim do auta přenést jejich věci, které měli zabalené v igelitkách, a vyrazili jsme směrem do Krakova. Na místo jsme dojeli zhruba po
dvou a půl hodinách jízdy. V Krakově se naše skupinka utečenců setkala s příbuznou a po emotivním rozloučení jsme se vydali na cestu
do České republiky. Nazpět do Mohelnice jsme dojeli po čtvrté hodině ráno.
Jan Peškar

Uklízíme naši Mohelnici

Jaro je tu! A spolu s jarem přichází období procházek a výletů do přírody, která je po podzimu a zimě opět plná odpadků. A tak jsme dnes
s Honzou Peškarem poprvé v letošním roce vyrazili na úklid kousku naší Mohelnice. Z gruntu jsme vzali mohelnický park a těchto několik
pytlů plných odpadků je jasným důkazem toho, že to bylo skutečně potřeba.

Tím samosebou nekončíme, větších úklidů uděláme ještě několik a ty menší děláme vlastně vždy, když jdeme na procházku a máme
s sebou pytlík. Pojďte do toho taky! Berte si s sebou na procházky igelitku a cestou posbírejte aspoň pár odpadků, na které natrefíte - naše
město tak bude krásnější a příroda zdravější!
Tadeáš Bača
- 9 -