Page 3 - Chytrý zpravodaj - Lysá nad Labem 01/2025
P. 3

Z TITULNÍ STRANY:


                     JAK SE KDYSI BRUSLILO


















      Z              kluků, kteří zkoušeli hrát hokej na Kruhovce, vykrystalizovalo sokolské   Mgr. Karel Marek, starosta
                                 Hokejový tým Tatran Lysá. Zadní řada zleva: Václav Samek, Jarda Šimák, Josef
                                 Soukup, Jarda Kubeš, Josef Vokáček, Václav Čepička, Karel Fišer. Přední řada:
                                 Josef Adamec, Roubíček, brankář z Kladna, který se učil v Lysé, Josef Cidlina
                                                                                       Na prahu nového roku bývá
                     družstvo. V roce 1937 přišli dorostenci s iniciativou vybudovat v areálu
                                                                                       zvykem bilancovat a plánovat, pří-
                                                                                       padně dávat si různá předsevzetí.
                     Letního cvičiště přes zimu kluziště. Protože akci požehnal jak cvičitelský
                     sbor, tak správní výbor, dorostenecká samospráva v roce 1937 vybudovala
                                                                                       V souvislosti s nimi jsem si vzpo-
                     provizorní kluziště s nízkými mantinely, které každý rok dorostenci vylep-
                                                                                       mněl na Sokratův výrok, že „kdo
                     šovali. Začínali přátelskými zápasy s okolními kluby, ale přijížděla i muž-
                                                                                       chce hýbat světem, musí pohnout
                     stva z Prahy. Zajímavé je ekonomické vyhodnocení sezony 1940:
                                                                                       nejdříve sám sebou“. Většinou
                                                                                       všichni velmi dobře víme, kam by
                     Vrcholem byla poslední sezona před rozpuštěním Sokola v zimě 1940–1941,   se měl „hýbat svět“ a co by měli
                     kdy už družstvo bylo přihlášeno do mistrovské soutěže. Třikrát až čtyřikrát   změnit ti druzí. Sociální sítě jsou
                     v týdnu zápasy, dlouhá zima, sehranost a bratrský duch utvořily družstvo, na   plné kritiky a návrhy, kam by se
                     které se šli diváci rádi podívat. Hrálo se tvrdě, ale čestně. O oddílu našeho   měl svět ubírat. Ono totiž ukázat
                     hokeje např. v roce 1941 můžeme číst v denním tisku tuto zprávu: „Tak jako na   na cizí problém je vždy snazší, než
                     celém venkově, tak i u nás setkali jsme se v letošním roce s mohutným rozma-  „pohnout sám sebou“ či přiložit
                     chem hokeje. Toto bylo uvítáno i obecenstvem, které se na zápasy dostavovalo   ruku k dílu. O to víc jsem vděčný za
                     v opravdu nezvyklém počtu. Nejmenší návštěva byla 150 osob (při teplotě   každého, kdo je ochoten vystoupit
                     –20 st. C) a největší 1200 osob. Celkem bylo sehráno 19 zápasů, z toho 7 vítěz-  ze své komfortní zóny a pomoci
                     ných, šest nerozhodných a šest prohraných s celkovým skóre 70:50. Nejúspěš-  tam, kde je to potřeba.
       Z
                     nějším střelcem byl Fišer s 21 brankami, za ním Jaroslav Koleška 14, Smej-
                     kal 11, Müller atd. Uvážíme-li, že opravdový hokej byl hrán teprve letos a že   V tomto čísle Listů si můžete
                     soupeři byla převážně pražská družstva, je tento úspěch zvláště potěšitelný.   přečíst moje bilancování uplynu-
                     Hráči jsou vesměs velmi mladí, nejstaršímu je 21 let, průměrný věk je 18 let.“   lých dvou let. Museli jsme projít
                     Družstvo hrálo v základní sestavě: Ota Schindler, Vladimír Koleška, Jan Zelinka,   mnoha těžkostmi, mnoho věcí
                     Karel Fišer, Jaroslav Koleška, Karel Smejkal, Vladimír Müller a Václav Herajn.  jsme dali do pořádku, do spous-
                                                                                       ty nových věcí jsme se pustili.
                     Tatran Lysá                                                       V mnohých věcech jsme mohli
                     Po čase se ještě jednou hokej v Lysé vzepjal k další existenci. Většina družstva   postupovat jinak, lépe, ale učili
                     byli fotbalisté z Tatranu Lysá, kteří, jak to tenkrát bylo zvykem, v zimě z fotbalu   jsme se za plného provozu bez ja-
                     přesedlali na hokej. Hrálo se na Letním cvičišti, kde už byly vysoké mantinely.   kékoliv pomoci těch, kdo byli před
                     Celkové vybavení bylo lepší a hráčů bylo víc. Bohužel žádné záznamy z té doby   námi. Jsem moc rád, že mohu psát
                     nelze nalézt, pouze tato fotografie a vzpomínka na jednu speciální fanynku. Na   v množném čísle. Bez nasazení
                     hokejové zápasy se totiž pravidelně dostavovala matka jednoho z hráčů. Byla   zastupitelů a členů rady města by
                     nejvíc slyšet, a když si myslela, že soupeř ubližuje synkovi, neváhala použít   spousta věcí nebyla možná, stejně
                     zavřený deštník, který s sebou vždy nosila.                       tak bez zaměstnanců úřadu, kteří
                                                                                       zajišťují každodenní chod naše-
                     redakce                                                           ho města. Uvědomuji si také, že
                                                                                       mnoho krásného v našem městě
                                                                                       vzniká díky dobrovolníkům, kteří
                                                                                       bez nároku na odměnu investují
                                                                                       svůj čas a energii.

                                                                                         Proto chci na začátku nového
                                                                                       roku nejen bilancovat, ale také
                                                                                       poděkovat každému, kdo byl a je
                                                                                       ochoten „pohnout sám sebou“,
                                                                                       protože díky tomu se „hýbe“ naše
                                                                                       společné dílo v našem městě.
                                                                                         Přeji nám všem pokojný
                                                                                       rok 2025!


                                                                                                                 1
   1   2   3   4   5   6   7   8