Page 19 - Chytrý zpravodaj - Dubá 03/2024
P. 19

Dubáček | březen 2024


                                                                                                                 19




          PŘÍBĚH Z BUDOUCNOSTI







          JSEM DÍTĚ ROBOTÍ
          17.srpna 2044
          Píši úkol, a najednou přemýšlím nad tím, jestli my děti jsme fakt lidé nebo jsme jen naprogramovaní roboti svými rodiči.
          Sice to nedává smysl, ale co když je to pravda…?
          „Co to říkáš za nesmysly”?! tohle mi řekli rodiče, když jsem se jich zeptala, jestli jsou opravdu děti jen naprogramovaní
          roboti. Raději si půjdu lehnout. Mám jen jedinou otázku, jestli jsem opravdu DÍTĚ ROBOTÍ…
          O rok později….
          25.listopadu 2045 ráno
          Od toho dne, co jsem si položila tu otázku, každý den se budím s tím pocitem, že jsem jen kus pohybujícího se kovu, který
          poslouchá příkazy svých stvořitelů. Každý den totiž slýchám: „Dělej, co ti říkám!”
          Čekám na autobus, mám jedno sluchátko a ostatní se baví. Jediná já mlčím a chci už jet do školy.
          Odpoledne
          Je 12:47, čekám na autobus domů. Měl by přijet ve 12:55, opět mám na sobě sluchátka, a stále mám v hlavě tu otázku,
          kterou jsem si položila před rokem.
          Už je tady autobus, těším se konečně domů. Sedím a bavím se s kamarádem, ale najednou mě něco napadne. Jak můžu
          být robot, když mám city, to je přece nesmysl. Ale co když jsem naprogramovaná, abych měla emoce. Najednou slyším
          volání: „Haló, Naty!” posloucháš mě vůbec? Hned se otočím, protože jsem úplně vypadla mimo skutečný svět kvůli té
          myšlence. „Jo, promiň jen jsem na něco myslela.” Musela jsem se přeci nějak vymluvit. Ale byla to dobrá myšlenka!
          Už jsem na místě, jdu domů. Otevřu vchodové dveře a vejdu dovnitř.
          Večer
          Je už docela pozdě, měla bych si jít lehnout. Snažím se usnout, v tom okamžiku ale uslyším něco podivného z obýváku.
          Měla bych se tam jít podívat, říkám si. Jdu potichu po schodech dolů, podívám se schovaná za dveřmi do obýváku.
          Podívám se tam……. Cítím se jako kdyby ze mě duše vyletěla. Vidím, že rodiče právě opravují robotickou ruku…
          Všechno, co jsem si myslela… je to pravda. Přišla jsem do obýváku a řekla jsem: ´´Už to vím, už vím celou pravdu…. všichni
          děti žijeme jako PERPETUUM MOBILE. Vím to…. JSEM DÍTĚ ROBOTÍ
                                                                                           autorka: Naty Mráčková



              Přenos do minulosti






          Žáci šesté třídy se v rámci českého jazyka také zabývali minulostí. A to s knihou Staré řecké báje a
          pověsti. Že číst je nuda? To teda v žádném případě. S aplikací StoryboardThat nás to velmi baví a
          báje čteme jedním dechem. Daidalos a Ikaros ve “story“ podání.










                                                                                                                   Tuto stranu připravila sama škola, děkujeme.
   14   15   16   17   18   19   20   21   22   23   24