Page 10 - Chytrý Zpravodaj - Slavičín květen 2021
P. 10

Pivečkův lesopark je vzpomínkou na Josefku Pivečkovou

                                                                         Pro radost dětem i dospělým se v krásné krajině Bílých Kar-
                                                                       pat, na severozápadním okraji města Slavičína, nachází ne-
                                                                       obyčejný lesopark. Příběh tohoto místa a motto: „I les může
                                                                       mít srdce...“ napovídá, že motivem pro jeho založení i pozděj-
                                                                       ší obnovení byla láska, touha uchovat vzpomínky a vytvořit
                                                                       něco pro druhé.
                                                                         Lesopark Pod Obruby byl založen ve čtyřicátých letech 20.
                                                                       století rodinou Pivečků, kteří se ve  Slavičíně usadili v  roce
                                                                       1860 a vybudovali zde koželužnu a později obuvnickou továr-
                                                                       nu JAPIS. Založení lesoparku je úzce spojeno s historií této
                                                                       rodiny. Jan Pivečka na tuto událost vzpomíná takto:
                                                                         „Když tatínek v roce 1916 dostavěl ve Zlíně Tomáši Baťovi
                                                                       koželužnu a chystal se vrátit se do rodného Slavičína, přiznal
                                                                       se mu, že se bude ženit a vezme si jeho účetní. Odpověď To-
                                                                       máše Bati byla stručná: „Vybral jste si tu nejlepší“. A měl prav-
                                                                       du. Maminka uměla dobře dělit svůj čas mezi práci v rodinném
                                                                       podniku, který s tatínkem budovali i mezi bratrovu a moji vý-
                                                                       chovu. Navždy budu ale vzpomínat, jak dokázala kompenzovat
                                                                       tatínkovu přísnost svou nesmírnou péčí a láskou. Když jsem se
                                                                       po maturitě, v roce 1938, vrátil domů ze studií v Brně, umírala
                                                                       moje maminka Josefka Pivečková na rakovinu. Když ve svých
                                                                       44 letech zemřela, s vědomím, co všechno maminka pro rodi-
                                                                       nu i podnik udělala, rozhodl tatínek, že jako vzpomínku na ni
                                                                       založíme v lesíku Pod Obruby dětský park Josefky Pivečkové.
                                                                       Úmysl byl v krátkém čase uskutečněn a od roku 1940 si slavi-
                                                                       čínské děti mohly hrát v lesoparku s Karkulkou, vlkem, s trpas-
                                                                       líky u jezírka i na hřišti a rodiče si mohli odpočinout na lavič-
                                                                       kách u cestiček vybudovaných lesem. Pořádaly se zde taneční
                                                                       zábavy, výlety, pikniky…“
                                                                         V roce 1948 skončila ve Slavičíně éra Pivečků jak v podni-
                                                                       kání, tak i ve zvelebování lesoparku. Novým majitelem se stal
                                                                       národní podnik Svit. Koncem šedesátých let začal park pust-
                                                                       nout. Část zídek a skalku lidé rozebrali jako stavební materiál,
                                                                       Karkulka, vlk, perníková chaloupka a trpaslíci zmizeli nezná-
                                                                       mo kam. Cestičky se ztratily v neudržovaném porostu dřevin.
                                                                       Jezírko bylo zavezeno, studna zasypána. Z okouzlujícího mís-
                                                                       ta zůstaly jen žalostné zbytky.
                                                                         V roce 1990 se do Slavičína po čtyřiačtyřiceti letech poby-
                                                                       tu v zahraničí vrátil Jan Pivečka, který později získal lesík zpět
                                                                       do svého vlastnictví. Při mnoha debatách s místními ochrán-
                                                                       ci přírody, které začal po svém návratu podporovat, je získal
                                                                       pro myšlenku obnovy lesoparku. Později se připojili i předsta-
       10
   5   6   7   8   9   10   11   12   13   14   15