Page 9 - Chytrý zpravodaj - Lukov č. 5 2021
P. 9
NEJSTARŠÍ OBČAN LUKOVA
PAVEL HÝŽA
P v obci Březůvky, č.p. 27. Jeho tatínek se jmenoval Josef a maminka
ětadevadesátiletý Pavel Hýža se narodil 21. ledna 1926 na pasekách
Aloisie, rozená Hasíková. Pavel se narodil jako třetí z pěti dětí. V Lu-
kově žije úctyhodných sedmdesát let.
Žádné školy jsem neměl, jen základní. svých čtrnácti let. Dokud mne „pchaly“, pan Pavel Hýža – rok 2021
Důležitý byl pro mě okamžik, když jsem tak jsem za nimi nechodil, ale když jsem
si udělal řidičský průkaz. To řízení mě vyrostl a včelky mě přestaly „pchát“, tak a bylo potřeba to udělat.“ Pamětníci vzpo-
pak drželo celý život. Nejdelší pracovní jsem si je zamiloval. V Lukově jsem míval mínali, jak chodíval v saku z kostela, ve
období jsem strávil u Technické správy i patnáct včelstev. Už je nemám, ale čle- vnitřní kapse nesl na prsou kosák, a když
ve Zlíně. Jezdil jsem tam ze začátku s ná- nem Včelařského spolku jsem doposud. některá travička rostla svéhlavě v chodní-
kladním autem, ale po krátké době se do ku, tak ji hned posekl. Schoval kosák a po-
firmy dostalo nové popelářské auto, Ku- Moje manželka Jiřinka pracovala celý kračoval domů… Nesmíme opomenout,
ka vůz tzv. „kukačka“. A já jsem byl k ně- život nejprve v Charitě a pak v domově že pan Hýža několik let ochotně vypomá-
mu přiřazen jako řidič. Do Zlína jsem pro seniory, jako ošetřovatelka. Narodily hal ve sběrném dvoře.
jezdíval prvním ranním autobusem. Kaž- se nám tři děti – Pavel, Stanislav a Marie.
dý den jsme v práci dostali rozpis, kam Teď mám osm vnuků a devět pravnuků. Hlavní opatrovatelkou, a jak sám pan
máme zajet. Byli jsme tam dobrá parta… Hýža prozradil – strážným andělem je
Krásně se s panem Hýžou povídalo. Se- jeho dcera Marie.
děli jsme ve sluníčkem vyhřáté útulné
kuchyni. Pan Hýža vzpomínal na válku „Tatínek hodně odpočívá, a tak, jak to
a osvobození, které zažil jako malý kluk dělal celý život – modlí se. Pravidelně
ještě na Březůvkách. Když jsem se zeptala, za ním dochází pan farář Jan Mach. Když
jak to bylo s obsékáním hrobů na lukov- je pěkné počasí, projdeme se pomalu
ském hřbitově, skromně se usmál, mávl po dvorku. Je to vděčný strávník a má
rukou a povídá: „ Měl jsem doma králíky… rád i sladké“.
mladík při odvodu – rok 1946
S mojí budoucí manželkou Jiřinkou, ro-
zenou Skřítkovou, jsem se seznámil v Lu-
kově na muzice. Svatba byla v roce 1952.
A pak jsme si s Jiřinkou na Hradské začali
stavět svůj dům. Bylo třeba sehnat mate-
riál, a tak jsem jezdil na písek do lomu na
Vítovsko. Písek mi odvážel strýc Hrnčiřík
ke stavbě. Když jsem potřeboval kamení, Text: Olga Skovajsová, foto: rodinný archiv a Olga Skovajsová
zašel jsem za tehdejším starostou, už si
nevzpomenu, kdo to byl. Chtěl jsem ká-
men z rozbořeného hradu, ale starosta
mi to nedovolil. Tak jsem použil kámen,
který jsem našel v lese. Co jsme si nahos-
podařili, to jsme měli.
Nejprve jsem si do Lukova přestěhoval výlet na Provodov s manželkou a syny – rok1959
svoje milované včely. Včelařil jsem od
XX 9
